Odbitím půlnoci na Novej rok jakoby udeřilo srdce božího zvonu do mraku a ten vypustil malý bílý baletky, který se v piruetách začály snášet na zem. Malý bílý baletky s padáčkama, baletky-parašutistky. První vteřina roku a už zázrak prvního sněhu týhle zimy.
Slavíme patnáctku, koncertů jsou hromady všude možně. Najdete je tady i na našich stránkách.
Vše dobré,
Zrní
Už snad miliontej kilometr sedíme v dodávce. Projíždíme nekonečnym kroutivym hradem dálnice pod Tatrama na turné s Korbenama a před i za náma se natáhlo šedý plátno a tak musíme jet opatrně. Příroda si asi chce dáchnout od všech těch kochačů, čumilů a smart-fotografů.
Takže hodí na svět vlhký šedo, ztichne zvěřinu a člověče máš smůlu. Koukej si jak chceš, dál než na pár metrů kolem sebe neuvidíš. Třeba někde hluboko v tom mlíku vylejzaj z doupat houfy skřítků, co naskakujou na stromy a barvěj listí do podzimu. Hnědá, žlutá, červená, dub, lípa, javor, šup to tam. A rovnou u toho natrhnou stonek u větvičky, aby to za chvilku spadlo na zem a udělalo mozaikovej koberec nad kořenama. A frčej, kmitaj, aby to stihli, než se mlha zvedne, aby je lidi nezahlídli. Když jsou potom hotový, zvedne se opona a vyvalený lidský oči koukaj na tu impresi, na tu haluz melancholickýho světa vůkol. A skřítci v doupatech si mnou ruce, popíjej a oslavujou, že jim to zas vyšlo, zas na ně lidi nepřišli.
V tomhle divotvornym obraze si to frčí dodávka s bandou muzikantů a náloží zvukostrojů, aby lidem hrála o tom všem.
Slovensko si nás teď dosyta užilo i s Korbenama. Do Tábora a Jihlavy si skočíme zahrát sami za sebe, a pak už pojede česká část společnýho turné s chalanmi, čo beží za sklom a nevedia kto bol či nebol otec - Korben Dallas. Společné koncerty budou v brněnském Sonu, Pardubicích a Českých Budějovicích. Odskočíme si do pražské ALTY zahrát premiéru nového představení s VerTedance nazvané Ceviche v režii venezuelské taneční legendy Davida Zambrana. S Korbenama se pak vrátíme do Ostravy a nakonec do pražského Lucerna Music Baru, kde i proběhne jistý ceremoniál s vydáním čehosi...hu, překvapení :)
Těšte se ze světa kolem,
páček.
Zrní
Takovýto když si dáš ruku před sebe dlaní nahoru a otočíš jí hřbetem nahoru.
Noc si upíná sako čím dál těsněji kolem dne. Dvacetičtyřhodinovku si oba dělí pěkně po bratrsku, na polovic. Všichni by teď teda měly bejt šťastný - jak ty denní, tak ty noční bytosti. Ty s normálníma očima, co na sebe nechaj pršet životní šťávu ze zářícího pomeranče nad hlavou a prohřívaj si jím morek kostí. I ty noční, s očima jak pumlíče, co vyždímaj každej sebeslabší paprsek světla brázdící tmu a sami si svítěj kukadlama - mrštný, rychlý breberky, hrající smrtelnou hru na schovávanou před těma, co je chtěj sežrat a žeroucí ty menší, co nestihli doběhnout k pikole.
Polárníkum na severu právě sluníčko zapadá a půl roku budou ve tmě, ty jižní se zas kochaj východem Slunce oznamujícího půl rok trvající den.
Takový okamžik výměny se dá symbolicky oslavit spoustou aktivit. Můžete dělat všechno naopak - nosit do krámu jídlo, uvařit mámě večeři, poučit svýho učitele, dát svýmu šéfovi nějaký prachy, nebo třeba probdít celou noc a jít spát s východem.
A k tomu poslednímu vám můžem nejlíp pomoct. Stačí když za náma přijdete na koncert a propaříte se až do rána.
Šancí budete mít na různých místech ba jej - v Plzni, v Domažlicích, v objetí šumavské přírody, v Hradci Králové, ti pod Šumavou ve Vídni, v Novém Boru, Jablonci nad Nisou a samozřejmě v Praze. Tam ze z nás stane pětihlavá jukeboxová saň a po dva večery budeme hrát písně, které si můžete sami navolit v tomhle (jeden večer) a tomhle (druhý večer) facebookovém menu.
Bon apetit.
Zobejte...
Zrní
