Máme za sebou sérii několika koncertů po krásných místech Písek,Tábor a Krumlov,nějak se mi příčí napsat Český,jelikož přestože šel sport" mimo mne,češství to ve mně spíše potlačilo...
Nejenom na koncertě s Jirkou Smržem,jsem přemýšlel o formě o virtuozitě a podobně...
Dnes je skutečně mnoho výborných muzikantů,kteří ovládají svoje nástroje.Je to znát pak i na synchronicitě kapel,jak nám sděllila jedna paní éterická intelektuálně založená učitelka v Písku...
Poslechnu si moc rád pana M.Davise nebo Ch.Parkera,tam ovšem v jejich muzice slyším příběhy,což se mi většinou v případě výše uvedených hudebníků,nestává.
Poslouchám Jirku Smrže a spojuje se mi jeho hraní s texty a pluji s ním na jedné lodi po tom našem bouřlivém moři.Nehrál jako Paco de Lucia,ale byly to pro mne krásné příběhy neupozaděné muzikantským egem...
Je to samozřejmě každého cesta a nikomu nic neberu a dokonce ani nenutím.
Když slyším pana Zimmermana,tak to tam je a Jirka mi pak řekne příběh o Dylanově kytaře na kterou hrál u pana Hansarda,kterou by možná nevzal do ruky,pro její nízkou kvalitu,leckterý místní kytarista...Pohladili jsme si,alespoň popruh na kytaru pana
Dylana,který věnoval pan Hansard na Jirkovu kytaru,mimochodem taky nic moc...
Ale v tom to právě není.
Doufám,že se jen tak nenajde nějaký kurzíček a školitel,který bude mít chtíč,porušit tu danost,která se nedá zaplatit na žádném kurzu a vyučit žádným profesorem s mnoha titulama,protože si myslím,že ten který nám to může dát a to zadarmo,žádný titul ani
školu nemá...