Náš pečlivě vybraný ko(s)mický tým byl o předešlém víkendu pověřen zůčastnit se průzkumné mise v Kosmu. Plánovaný start mise musel býti, z důvodu nepřízně počasí, o pár hodin odložen. Zhruba po
hodince letu naším raketoplánem značky Renault, lodní kapitán Tazzi zachytil první známky života. Přistání se uskutečnilo nedaleko spatřených, tělmi hýbajících se objektů. Důstojník Máca byl pověřen nalezením užitných zdrojů. Netrvalo dlouho a objevil
vyvěrající pěnivou tekutinu z místního pramene, která, jak sme později zjistili skvěle zastávala funkci paliva. Mezitím se kapitán Tazzi spolu se strojníkem Michalem postarali o ukotvení lodi. Já, jakožto specialista přes mimozemské civilizace, jsem se
vydal ku navázání kontaktu s místními mimozemšťany. Po spatření zhůvěřilých bytostí tančících do zběsilých rytmů jsem začínal zpytovat svědomí, že jsme dříve nevyslali modul se psem Lajkou. Mnou nabyté zkušenosti s E.T.(čti "í-tým") byly k ničemu! Spojil
jsem se proto s dlouholetými kamarády, agenty FBI Mulderem a Scullyovou. Bohužel i oni zklamali. Nezbývalo nic jiného, než jít na vlastní pěst. Zdejší civilizace nás přivítala vskutku přátelsky a hned zavelela k ochutnávání svých k životu potřebných
zdrojů (RUM, ZELENÁ, VODKA...), umístěných v chladném skladišti. Sbližování s tamní kulturou se protáhlo až do ranních hodin seč., kdy náš ko(s)mický tým prodělal zpětný evoluční krok, a to z člověka na opici. Chudák Darwin, posteskli jsme si v momentě,
když jsme zjistili tamní neblahé účinky na lidský organismus. Nezbývalo nám nic jiného, než vztyčit vlajku a zbaběle prchnout. Nechtěli jsme totiž skončit v podobě plazů či jiných prehistorických monster. Zpáteční cesta plná přetížení (žaludku) a kolotočů
(v hlavě) skončila vítězoslavně (ještě teď je mi zle když na ní vzpomenu).
Zkrátka a dobře jak už ňákej strejda řekl:
"Byl to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo"
Na obrázku Tazzi s Mácou + moje trenky s americkou vlajkou, já za fotoaparátem značky Zenit (bez samospoště) :-(
Enjoy...Míra;-)
