A jsme za polovinou léta. Ještě měsíc a půl slunce i tepla a máme tu opět měsíce opadaných stromů, inverzí a depresí. Tento rok se však na podzim docela těším, jelikož se nám vrátí Karlík záchranář. I když přiveze plné tašky dárků (pokud tedy neprokalí
veškeré chechtáky) pro mě je nejdůležitější, že přiveze sebe!!! Včera jsme měli menší zkoušku, tak jsme mu telefonovali. Oproti předchozím rozhovorům zněl optimisticky. Vlastně to bylo poprvé, kdy nešpačkoval. No bodejť by ne, když se tam o něho starají
tři moravské křepelky, se kterými sdílí apartmán :-) I v práci má prý konečně pohodu. Jen doufáme, že si svůj pobyt neprodlouží, protože nás začínají poměrně silně svrbět prsty (a není to tím, že bychom chytli nějakou ošklivou vyrážku). Zkrátka už si
chceme zase spolu hrát… jako písničky teda… aby to někdo špatně nepochopil :-)
Dále již opravdu jen telegraficky:
- Máme novou songu
- Ondra tvoří na koleně klípek
- Janouch jede se Zuzkou do Chorvatska
- Tomáš se ztratil ve vesmíru, není o něm vidu ani slechu (snad ho někdo nezastřelil airsoftovou kuličkou)
- Zkušebna pořád stojí
- Střelna naštěstí taky
- Můj italský skůtr stále jezdí - včera jsem na něm dokonce vezl Červa domů, ačkoli je jednomístný :-)
- Jsme maximální Los Lemplos, jelikož jsme ještě nezvládli poslat slíbená dema Inner Space divadelníkům z Křižovatek
- Panuje mezi námi dobrá nálada, vypadá to, že ponorka na chvíli odplula :-)
Hezký den přeje telegrafista Martin