Translunaria progressive-death / Ostrava

Minulý týden jsme se poprvé podívali do města porcelánových a keramických doplňků do našich obydlí. Cesta probíhala standardním způsobem, poslouchali jsme novinky ze světa death coru, což někteří z naší posádky vcelku nelibě nesli, ale ani po jemném náznaku, který se projevil větou: „Frede, dej tam prosím tě něco, co se dá poslouchat!“, se v podstatě nic nezměnilo, jelikož právo řidiče se rovná právu silnějšího:) Dorazili jsme na místo okolo sedmé hodiny a naskytl se nám zajímavý obraz – plechová bouda místního motorkářského sdružení, která funguje jako rockový klub. Nebáli jsme se však vlka nic a vstoupili do klubu. Příjemné vybavení, krb i zvuk dával tušit fajn večeru.  Ten večer patřil kapele Panika Ludor, po které jsme měli hrát my. Sál se citelně vylidnil, ale nakonec se nám set docela povedl, navíc jsme zahráli úplně nový song, kde nechyběla malá dávka lyrické improvizace. Po setu jsme chvilku ještě klábosili s místními fans a rozjeli se domů. Zpáteční cesta probíhala v již osvědčené režii Freda a Lukáše, kteří diskutovali a probírali své rádoby filozofické názory na vztahy, neúspěchy, životní prohry i výhry:) Děkujeme mockrát za pozvání Martince a fans za projevenou podporu a přízeň!

Tuto sobotu premiérově zahrajem v rakovnickém klubu Astacus. Přijďte nás podpořit :)

Víkend 13./14.11. se nesl ve znamení zločinců, kteří se vracejí na místo činu. Znovu po delším čase jsme se objevili v Praze na Chmelnici spolu se super kapelkami. O to více nás těšilo, že jsme mohli spočinout na pódiu s takovou legendou, jakou je Melancholy Pessimism. Lukáš si nostalgicky zavzpomínal na dobu, kdy ve svých 14 letech si na jejich koncertě poprvé pořádně zapogoval a stál v přední řadě. Každopádně nám se koncert vcelku zdařil a nebýt menších problémů s aparaturou (kterou jsme si celou vezli sami, ale ostatní kapely jaksi neměly zajištěno), pocit z vydařeného večírku by měl ještě chutnější ráz. Klasická afterparty naproti klubu v ubytovně přinesla milé záležitosti, kdy naši finští kolegové (mimochodem zahráli výtečně a dle množství vypitého piva si užívali i tohoto moku) si velmi oblíbili našeho kytaristu Sama, který s nimi dokonce pobýval na pokoji a česko – finská kooperace se mohla rozběhnout naplno. Zkrátka moc pěkná akcička.

Druhý den jsme vyrazili směr Uherské Hradiště, kde jsme v současné sestavě hráli poprvé. Klub je však všem maniakům dobře známý, Lukáš zde strávil své ortodoxně metalové mládí na tisíci koncertech a klub v okolí zaujímá docela slušný věhlas. Sestava byla identická, jako spolupořádající se akorát změnila kapelka Amöbia, takže veselé kecání o všem možném jsme zase učinili s Abstracty a Archofhelláky. Máme za to, že tento den zahrály všechny kapely snad ještě lépe, zvláště Melancholákům to šlapalo znamenitě, fakt třída. Bujarý večírek byl zkalen poměrně špatnou zprávou, a to, že bubeník finských přátel se ocitl v nemocnici s horečkou a zimnicí. Finové byli neskutečně zklamáni a smutni, solidárně plakali za svého bubeníka, opravdu jsme pociťovali obrovskou kapelní soudržnost. Své vystoupení pochopitelně zrušili a my jsme všichni čekali na zprávu o tlučmistrovi. Za pár hodin se objevil v mnohem lepší náladě, dokonce s úsměvem a s vysvětlením, že šlo o menší kolaps. Celé kolegium si oddechlo po této zprávě a mohlo se tak radovat aspoň ze skvěle prožitého víkendu, tedy až na pár maličkostí, které k tomu samozřejmě patří. Tímto děkujeme všem organizátorům za nabídku a suprový víkend. Uvidíme se někdy příště, vittu:)