Možná jste si všimli, že na webzinu ABYSS už nějakou dobu probíhají "Dny s..." naší maličkostí. O co jde? Krom recenze a rozhovoru, jsme dostali prostor i v podobě online
JukeBoxu, takže koho zajímají odlišné songy, než které jsme zveřejnili na profilu, tak má možnost...
TRANSLUNARIA – Beyond the Astral Misanthropy, CD – 2007, Élysion
Takovou vzpruhu, jakou se stal počin "Beyond the Astral Misanthropy" projektu TRANSLUNARIA tuzemská scéna dlouho potřebovala, neboť vyzrálého technického metalu by stále jeden pohledal. Ono se sice hodně tuzemských kapel rádo ocejchovává přívlastky
jako progress či technic, avšak skutečnost pak vypovídá o něčem zcela jiném. TRANSLUNARIA si označení technický metal právem zaslouží. Aby ne, když v jejich řadách figurují takové persony tuzemské scény jako Lukáš (bicí, DRACO HYPNALIS, SPASM, ex-
ROMANTIC LOVE), kytarysta Peca (ex-ROMANTIC LOVE) či baskytarista Laďa (ex-ROMANTIC LOVE). Celé CD svým brutálním hlasem okořenil Fred z SMASHED FACE. Jeho hlasová poloha ovšem tentokrát nezůstává jen v deathmetalových nížinách a vystupuje i k black
metalovým pahorkům. Kvintet se prezentuje poměrně komplikovanou hudbou, nicméně stále v mantinelech snadné přístupnosti, tudíž si na své přijdou i milovníci melodického death metalu. CD působí nesmírně kompaktním dojmem, což hlavně u nás není zas takový
standard. Mezi zahraničními matadory se neztratí ani zvukově; je vidět, že studio Šopa se vcelku činí. Přihlédnu-li k propracovanému modernímu obalu, na mysl se vkrádá pocit, že TRANSLUNARIA patří za hranice našeho území, skupina však všem skeptikům
dokazuje, že šťavnatý inteligentní metal se dá hrát i u nás. K tomu je však zapotřebí především hudebního talentu a píle, kterou mnozí jiní interpreti odmítají vynaložit. TRANSLUNARIA se hudebně nijak neomezuje a během třiceti minut si smlsne nejeden
technicky naladěný posluchač. Tu slyšíme klenuté sólíčko ("Confessions of the Coma Chamber"), onde zase najazzlé postupy ("Grievous Qest for Garden of Harmony"), výjimkou nejsou ani slušné brutal deathmetalové sypačky ("Human Sculptures That Will Breathe
No"). Nechybí ani experimenty s melodickým vokálem ("Resurrection Through Vortex of Spectral Stars"). Tak či onak, vždy skupina sází na techničtější pojetí kompozic. Podtrženo, sečteno, TRANSLUNARIA zní pořádně našlapaně, extrémně, nikoliv však přímočaře
a ani ne přehnaně brutálně. Nenechá vás ani na okamžik vydechnout, naživo se určitě musí jednat o slušný kotel. Na debut zní "Beyond the Astral Misanthropy" nesmírně dobře. Nechci však kluky přechválit, neboť konkurence nespí. Nicméně pokud se bude
skupina v budoucnu ubírat tímto směrem a ještě své kompoziční dovednosti vypiluje, dosažení dokonalosti nebude daleko.
Stephen 75/100