/PÁTEK DEN/ Tak a je to tady, dneska si zahraju s kapelou, kterou poslouchám už snad 7 let, jedna z kapel, co ovlivnila můj názor a můj pohled na svět, která z malého ustrašeného Kuby, bojícího se světa kolem sebe, udělala Kubu „Kurva seru na to chci
žít“. Trému jsem měl, jak by ne, dneska se setkáš s lidma, kteří ti buď ukážou, že celou tu dobu jsou takový, jaký jsou,
a nebo tě zklamou a budeš si připadat podveden a zklamán, a jedna cihla o kterou se opírá tvůj základ bytí bude zbořena. Pracovní den naštěstí ubíhá v pohodě a až na zažívací problémy, který přijdou vždycky když nemají, je všechno OK.
/PÁTEK VEČER/ Tak, všechno je hotovo, snad i tý sračky jsem se zbavil, struny jsem koupil, trsátka mám a moje nová hlava „Áňa“ už je taky doma. „Tak poj Pavle ať tám sme v čas nebo nebudem moct klukům vynadat, že přišli pozdě.“ „Jasný jasný už
dem.“ Tak a sme na cestě, hlava nás trochu zdržuje, ale našlápnuto máme dobře, a tak na místo přicházíme jako první. Naneštěstí Tonda nás potkal po cestě, tak mu vynadat nemůžeme, nevadí, Dan a Martin tu ještě nejsou, ty sjedem :D Všichni nakonec dorazili
jak měli, a tak jsme nastěhovali věci a šli jsem zvučit. Tonda měl ten den narozeniny, takže na bek stejdži nás čekali asi dvě flašky rumu. Při tomhle očekávání určitě přišly vhod. Někdy během zvučení dorazili kluci z Houby. Konečně, v hlavě se mi
honilo jak na nás budou koukat, jestli budou lety už změněný a na mladý kapely jako sme my budou koukat zvrchu. Tohle hloubání však nemělo dlouhé trvání, protože okamžitě po příchodu kluci z Houby s náma začli kecat a hned bylo jasný, že to
prostě bude dobrý. První co mě dostalo do kolen bylo, že za mlada jezdili na Babylon (což je hu nás na chodsku). Jako druhý mě dostalo, že tám jezdili ještě před revolucí a to já jsem třeba osobně nebyl ještě na světě. Kluci samozřejmě hned začli
vzpomínat kde u nás hrály a že bysme měli něco udělat. „Radši bych si nás napřed poslech než začnem něco vymýšlet“ povídám, „co kdyby sme se vám nelíbili?" Nu a už byl čas jít na scénu. Lidí bylo Pod lampou ten den hodně, tak snad je aspoň trochu
nastartujem. Naštěstí šlo všechno dobře a tak jsme se i s lidma dobře nastartovali na další šou. Po nás už na podiu nastoupili kluci z Houby, který asi už měli dost tý teplý atmosféry na bek stejdži - začínalo to přihřátýma narážka a končilo to
svlíkáním triček
a návrhama na sex :D Když dorazili kluci z Punk floidů, hned ve dveřích mě dostal stav kytaristy, kterej nemoh pomalu chodit. Vysvětlení bylo jednoduchý - ten den se mu narodila dcera. Jak jinak by měl vypadat, když přived na svět novej život. Nu večer to
byl parádní - zábava, pivo, rum
a tráva :D
/SOBOTA RÁNO/ Vstávám z postele a projdu se suchýma nohama do vedlejšího pokoje, kde spí asi 5 lidí u mého spolubydlícího Ondry. Hned ve dveřích na mě Ondra vybalí: „Hej, ty vole, včera sis nachcal v pokoji!“ „Cože, to není možný!?“ Běžím se hned
podívat a nu a bohužel
a bohu dík, kaluž tám byla, ale naštestí jsem měl mokrý jen ňáký věci a cítit to rozhodně nebylo. Tak říkám, tohle bude vrchol žebříčku tohohle víkendu. O opaku mě přesvědčila až historka Ondry o tom, co dělal Dan (náš Trumpe-artista). Nejenom, že ho na
byt museli dotáhnout dva lidi, ale on si potom napustil vanu a aby ta voda nebyla moc mokrá, pobral u nás na bytě všechny ručníky a chtě jí trochu usušit, hupnul tam i s nima. Tak a říkal jsme si, dost, tohle bude stačit, tohle je vrchol žebříčku,
ale hovno! Dostala mě ještě poslední story našeho kámoše Housky. Nejenom, že byl tak na sračky, že se nemohl trefit klíčema do zámku svýho bytu, ale ještě se tenhle dvoumetrový skinhead ráno probudil v úplně cizím autě asi půl kilometru od svýho
bytu. Naštěstí ráno vstal, ještě než někdo do auta přišel. Nechtěl bych bejt na místě toho týpka, co chudák v sobotu ráno jede do práce a v půlce cesty ve zpětným zrcátku spatří na zadních sedačkách Housku :D
/SOBOTA ODPOLEDNE/ Zbytek dne jsme se snažili dostat do pohody. Po pivku kousek od Radbůzy jsme ještě obdarovali bezdomovce prázdnýma flaškama a jedním pivem, a vyrazili jsme do Šachmatu (mojí oblíbený plzeňský hospody), kde jsme jako první hosti
pomohli sundat židličky (a tak jsme si o něco dýl zasloužili panáka Krakena). Dali jsme polívku, pivko
a jeli jsme dom. Domů sem samozřejmě nedojel, místo domu mě čekal grilung
v Hluboký - návštěva místní klubovny, kde se už od nepaměti scházejí místí mladí punkáči
a skinheadi a vlastně všechna krásná mládež tohohle světa.
/SOBOTA VEČER/ Ještě před koncertem jsme byli na oslavě našeho kamaráda Hinťi, pak se ubalil špek a šli jsme s Martinem 3 km na konzík do Petrovic. Bylo krásně, zapadalo slunce
a člověk měl pocit, že na chvilku unikl od všeho toho spěchu a shonu tohohle světa. Po příchodu do hospody, kde jsme ten večer hráli, nebyl Pavel zrovna nadšenej, když nás viděl, jak se smějeme a všechno nám je u zádní části našeho těla :D Hraní proběhlo
pěkně, holek bylo víc než kluků (což se moc nestává) a tak jsme ještě v ráži jeli do Domažlic se dokalit.
/NEDĚLE RÁNO/ Probudím se u kámošky a hned přemýšlím, co bych vzal do huby. Nedá se nic dělat, lízátko a mentos musí stačit. Ještě z prdele říkám: „Doufám, že vaši někde dojí krávy, abysme proklouzli nenápadně ven.“ „Už je podojeno“ kámoška na to (mají
pár kravek, vesnice nu). Samozřejmě při obouvání bot přišla její máma. „To nemáte kde spát, jste ňáký bezdomovcí nebo co, že přespáváte u cizích…?“ bla bla bla.. Nu její řeč se za náma hnala ještě venku. Většinou jsem zvyklej na to, že se mi po ránu
taková paňmáma zeptá, jestli jsem se dobře vyspal a jestli nechci něco k jídlu. Nu hold co dům to jinej zvyk.
Víkend byl parádní a já věděl, že takhle by se mělo žít. Naplno, bez předsudků, bez výčitek a bez studu. Každej den může bejt poslední.
Bohužel, to co jsem si myslel, se stalo pravdou. Jedna má dobrá kamarádka, kterou jsem už dost dlouho neviděl, měla v neděli ráno bouračku a bohužel nepřežila. Nechtěl jsem tomu věřit, sebralo mě to, a už asi do konce života si tenhle víkend budu
pamatovat. Víkend života,
zrození života a smrti.
Budu na Tebe vzpomínat Marti. Díky za všechno.
Žijte naplno a nelitujte věcí, který můžete změnit. Přijdou věci, co změnit nemůžete.
Kuba
