Report z Holandska made by Haboš z Tubery:)
Přátelé, přinášíme vám slíbený, trošku obsáhlejší report z Holandska okem nezasevěceného pozorovatele Haboše, který s námi tuto štaci absolvoval. Přejeme příjemné počteníčko:)
report: BLOODSHED FEST 10.
20.10.2009
Zájezd do Holandska s gigolákama ze Spasm jsem si na nich vysomroval už někdy na jaře, když jsem se dozvěděl, že tam mají odehrát set na Bloodshed festivalu a po tom, co jsem na netu zjistil, co že tam má s nimi hrát za
kapely. (No řekněte, vidět během dvou dnů takové Squash Bowels, Inhume, Haemorrhage nebo Cliteater a to ne za zády tisícovky lidí někde na obřím open air festu, ale pěkně zblízka v klubu - to je přece pořádné lákadlo!) Přes léto se ladily detaily a na
podzim jsem se dočkal potvrzení - jo fakt jedu! No a pak už jen pár týdnů netrpělivého čekání a druhý týden v říjnu se mé tužby naplnily a tenhle muzikou nabitý víkend se stal skutečností...
Nebudu vás otravovat a unavovat podrobným popisováním celé té 16-ti hodinové, tudíž příšerně nudné cesty autobusem do Eindhovenu, vlekoucí se jako já po patnáctém pivu - myslím, že bohatě bude stačit, když napíšu, že jsme od čtvrtečního večera do
pátečního odpoledne, kdy jsme vystupovali, v busu Student Agency, kde je zakázána konzumace s sebou donesených alkoholických nápojů, vyžrali skoro litr a půl slivovice a půl litru citrusu (no toho nebyl ten půllitr, nýbrž o trošku míň, protože se mi ho
tak asi deci a půl povedlo rozlít po podlaze, takže se po autobuse linul smrad, jako když zafouká v nejparnějším létě vítr z citronového sadu někde ve Španělsku), sežrali tak čtyři kila řízků (hlavně Sam se činil a první chleba s masem vybaloval z alobalu
už asi 10 kiláků za Brnem...), no a hlavně bavili fekálními vtípky a hláškami všechny nebohé spolucestující, kteří by takhle ve dvě ráno asi nejradši spali, i stevardky Lídu a Zuzku, které nás musely neustále napomínat abychom nehlučeli, chudinky malé a
museli nám taky tolerovat to naše hašení žízně a dodržování pitného režimu. Jo a taky občas nějaký ten prdíček, po kterém byl ve vozidle smrad, jako když se selka odkope. Ale nakonec nedošlo k žádnému vážnějšímu incidentu ani s nimi, ani s ostatními
cestujícími, za což bych jim všem chtěl od srdce poděkovat a vyjádřit obdiv nad jejich tolerancí se čtyřmi hovězi, kteří se i v pokročilejším věku chovají jako nejhorší puberťáci.
No a v pátek kolem třetí odpoledne jsme konečně vystoupili zbití jako berlínská zeď z autobusu na Eindhovenském nádraží. Chvíle čekání na odvoz, jízda městem do místa našeho ubytování k Nydoomovi z Anal Penetration (mimochodem, jeho byt je v pravdě
grindové doupě se vším všudy...), kratičký pokec s hostitelem, při kterém jsme ho naučili pár libozvučných českých slov jako pivo, píča, čípek, no a pak už hurá do legendárního Dynamo klubu - místa konání všech možných, v podstatě kultovních metalových
akcí! Klub je opravdu luxusní, dvě pódia se rozkládají jak v přízemí, tak ve sklepních prostorách, barů je dost na každém rohu, takže bez problémů stačí stíhat obsluhu všech pitiva lačných násosků a všude spousta místa, takže se na vás nikde nikdo netlačí
a nemačká...
Nějaké to pivo, seznámení se s prostředím a na stage (ten den se hrálo jen ve sklepním sále) se už hrnula první grupa - finské Tinner nahrazující, porno-grindoví makaróni 2 Minuta Dreka(web). Kdo z vás je
viděl kterýsi rok na OEF, potvrdí, že celý tenhle dvojdenní cirkus nemohl začít líp. 2 MD totiž hrají naprosto jednoduchou, snad až primitivní muziku, ze které ovšem prýští energie na všechny strany a která svými skočnými rytmy musí rozvlnit a rozpařit
snad i péro stoletého impotenta. A ke všemu ta show: Kytarista je oblečený do obleku, který musel schrastit ve frcu někde na tureckém bazaru, na hlavě klobouk, který snad původně nosil jeho prapraprapradědek, šílenou kravatku a lakýrky, jako by šel právě
z tanečních. Basák v pracovním overalu s nášivkou rodné kapely na prsou a na obličeji plynovou masku, kterou nesundal i přes nehorázné horko v sále skoro celý set. Bubeník pak vypadal jako hipísák jdoucí z Woodstocku, kterého zbytek kapely našel někde pod
mostem v totálním rauši. A zlatý hřeb - zpěvák Jack Off - snad stodvacetikilový drobeček (a to prý je nedlouho po jakémsi operačním zákroku a podařilo se mu zhubnout 70 kilo!!!) v kožichu a minitrenýrkách, přes které se v gigantické vlně přelívá ono
panděro, s knírkem jako nefalšovaný sicilský pasák - který do mikráku přes tubus hlásal ty své zvrhle obsedantní vize. Jo, jak říkám, začátek opravdu skvostný!
Dvojici zuřících grindovek The Arson Project (Swe)(web) a domácích F.U.B.A.R.(web) jsem viděl jen chvílemi, od piva, takže vám k nim nepovím nic
bližšího, krom toho, že obě kapely hrály, jako by měli co nevidět vypustit duši a totálním nasazením strhly k nějakému tomu paření i fans (a to je co říct, protože holandské publikum se nevyznačuje nějakým extra dováděním, spíš jen postávají a pozorují -
viz. rozhovor s Hymen Holocaust...).
A pak přišel (pro mě) jeden z vrcholů festivalu - milovníci poštěváčků aneb holandská grind/death šrotovačka Cliteater(web). Tak to byla jízda holou prdelí po vřelé lávě, pánové a dámy! Na to, že tenhle gig
byl prvním pro bicmena Martijna a že i za basáka Vedrana hrál jakýsi náhradník, to kapele neskutečně šlapalo a hrnula do nás jednu pecku za druhou, až několika slabším jedincům v hledišti lebky pukaly. Zpěvák Joost řádil jako smyslů zbavený a jeho
hrdelně-exkrementní výkon za mikrofonem zaslouží obrovskou pochvalu, včetně paření a neskutečných vrtulí, co předváděl svou mařenou. Martijn se taky snažil a nutno říct, že je za Morrise dostatečně kvalitní náhradou, protože se mi chvílemi zdálo, že za
bicími nesedí člověk, ale párek naspídovaných chobotnic. No a čtvrtý člen poštěváko-žracího komanda, kytarista Ivan jel jako kanadská pila a vůbec nevadilo, že Cliteater hráli jen s jednou kytarou, protože s postem druhého pádla mají permanentně problémy
a po odchodu Susan se jim ještě nepodařilo díru v sestavě zacelit. Jediné, co mě mrzelo, bylo to, že měl Ivan ten večer problémy s hlasem a tak jsme se nedočkali žádných jeho píč-šiftrových blitek, které jejich muzice dodávají neskutečný říz a perverzně
čuňácký feeling. Jinak teda Klitožerci profrčeli po pár věcech ze všech svých nahrávek a bylo to neskutečné peklo, po kterém jsem se od pódia odpotácel zpocený jako myš.
No a hlavní hvězdou pátečního večera se stalo polské gore komando Squash Bowels(web). Ti patří k těm málo smečkám, které mám naživo o trošku raději než z desky, ale abych pravdu řekl, tentokrát mě ani svým
živým setem moc nenadchli...Zvuk rozhodně nebyl z nejkvalitnějších (což ale nebyl zdaleka problém jen S.B.), Artur úplně rezignoval na zefektované vokály a tak i když se za mikrákem snažil opravdu mocně, nebylo to nic platné a vůbec mě nedostával do varu
a bylo úplně jedno, jestli Squash hráli vály z mých oblíbených „No Mercy" nebo „Mass Rotting..." nebo z podle mého slabšího „Love Songs", prostě představoval jsem si to trošku jinak. A taky kytarák Andy je mi poněkud nesympatický (arogantní a namyšlená
vepřová hlava) a po paření na Klítrsáky se na mě už taky podepisovala únava, takže jsem to asi po půlce setu zabalil a šel do přilehlého baru zalít žízeň a spočinout nohám. Ku cti S.B. je ovšem nutno napsat, že kotel byl pod pódiem mocný a aplaus po
posledním trsu a úderu do bicích hlasitý.
Po Squashích jsme ještě chvilku zevlovali po Dynamu, popili pár piv, probudili Lunarmana, který se ten večer rozhodl všechno prochrápat na kožené sedačce u baru a před odjezdem na nocležiště jsme si užili i jednoho tradičního výdobytku holandské
společnosti - ne, nebyli jsme si opatřit ani dřeváky, ani tulipány, dokonce jsme si nešli koupit ani sýr nebo děvku...ti chytřejší už ví, co že dobrého jsme si dopřáli, ovšem v intencích našeho amaterismu v tomto směru... Takže se nám pak celou noc spalo
jako v měkoučkém pažitu a to i přes to, že jsme při přesunu zažili nejšílenější jízdu taxíkem v životě (mladík, který nás vezl domů, si nedělal těžkou hlavu ani s červenou na semaforu, ani se zákazem vjezdu a dokonce ani s těmi pojebanými retardéry, co
kříží eindhovenské ulice snad co dvacet metrů, takže nás do cíle dovezl vyklepané jako krabičku startek...).
Sobotní ráno (no spíš dopoledne) se neslo v duchu předávání si kliky od hajzlíku a sprchy, pofiderních keců a než jsme se nadáli, bylo půl druhé a rychle zase hurá do klubu. Vzhledem k tomu, že už mne dávno přešla snaha vidět všechny kapely, co který fest
nabízí, na úkor nějakého toho piva a pokecu, vám nic nepovím o kapelách, co hráli ten den na sklepní stejdži, tudíž ani o dvou zástupcích českého drcení - Needful Things a Lycanthrophy, za což se omlouvám jak kapelám, tak vám čtenářům, které by nějaké
podrobnosti ze setu těchto dvou smeček zajímaly - ovšem na mou omluvu musím říct, že přece jen by toho bylo za ty dva dny moc a že hlavní pódium nabízelo o trošku lákavější pochoutky...
S úderem třetí se na hlavní stejdž vyvalila první grupa - domácí Ablach(web). I když jméno tohohle spolku zní jako název kapely vyznávající jakési to černočerně kovové umění, Ablach mastí grindec, tu a tam s
příchutí crustu nebo tadyhle a tuhle zase deathu, se dvěma nasranými vokály. A docela to pánům i šlapalo, ale doplatili na nekvalitní sound a taky na jen vlažný zájem publika a tak se bez většího aplausu odporoučeli po půl hodince ze scény.
Druzí v pořadí zahráli taky domácí a taky grindeři Oxl(web) (jinak náhrada za nevystoupivší Neuropathia), kteří jsou sice pro mě španělskou vesnicí, ale mnohočetnou základnu fandů v kotli měli, to teda jo,
pár jich dokonce na plac došlo i v šaškovských převlecích, takže se dal čekat nějaký sranda grind, ovšem hudebně to zase až tak nic objevného nebylo a na kapelu samotnou jsem neviděl, protože jsem se Spasmákama zalezl do bekstejdže, takže nemůžu potvrdit,
ani vyvrátit, jestli Oxl svůj set vyšperkovali nějakým humorným číslem - každopádně žádné převleky, masky nebo jiné serepetičky se nekonaly na 100%.
No a pak už došla řada na jediného zástupce CZ scény na hlavním pódiu - na ty hovádka, s kterými jsem tuhle killer akci absolvoval - na Spasm(web). Ladění proběhlo ne zcela svižně a neobešlo se bez incidentu, páč
pan zvukař nechtěl povolit Samovi hrát přes kytarovou bednu a taky zvuk linoucí se z repráků nedosahoval ani náhodou vysněné kvality, nakonec ale všechno dobře dopadlo, zvuk se o kapku zlepšil, Jelda s Radimem se šli hodit do gala, sál potemněl a pak se
strhlo porno peklíčko - gore marastíčko. Nejdřív jen na pódiu, protože lidi čuměli jako tele na nová vrata od chlíva, co že za brutus se dá udělat jen basou a s bicíma a taky vyvalovali oči na Kopretinův „Borat" převlek a koženou psí hlávku, ale netrvalo
dlouho a začali pařit a jančit a bylo vidět, že se jim spasmácký gigolo gore grind zaryl pod kůži a zavrtal až do středu mozku. Jinak trio samo profrčelo všechny hitovky z nové placky "Paraphilic Elegies" + jednu, dvě věci z debutu, navrch cover od Gut a
protože obecenstvo řádně rozproudili, museli dát jako přídavek podruhé „Miss Piss Junior" a to by taky tak mohla být ode mě jediná výtka k jejich vystoupení ... Hoši hoši, máte snad na výběr z mála songů, ze kterých by jste mohli dát něco k dobru jako
přídavek? Vždyť takovej cover od Tatu se přesně k tomuhle hodí víc než ideálně, ne? Ale jinak klobouk dolů, bezva práce!
Další akvizicí byli (opět) holandští Fondle Corpse(web): Na ty jsem se docela těšil, neboť je předcházela pověst jakéhosi horror death/grind monstra a taky to, že své fošny vydávají u Razorback, leccos
slibovalo, takže jsem si představoval nějaký ten marast ve stylu Engorged, Gruesome Stuff Relish nebo Splatterhouse. O to větší pak bylo mé zklamání, když se z nich vyklubal sice staroškolní, ale techničtěji pojatý death, plný vyhrávek a sól, které
jednotlivé songy dosti drolili a zbytečně jim ubírali drajv. Co na tom, že se všichni členové snažili, dal jsem 3 vály a pak jsem radši šel na pivo.
Sayyadinu(web) jsem neviděl, protože jsme se odebrali k večeři, zrovna když lezli na stage, takže další, co jsem zřel byli hovězníci Inhume(web)(myspace) a jo, tak tohle bylo panečku jiný kafe!!! Snad nejlepší zvuk, co byl za ty dva dny k mání a výkony celé pětice, které vyrážely dech. No posuďte: Bubas Roel předvedl nepochybně nejtechničtější a nejrychlejší hru
- už při zvučení se nám rolovaly bránice a scvrkávaly šourky, když se obul do kopáků a zabouchal na všechny ty blány, blanky a plechy. A co teprve naostro, to byla neskutečně neskutečná jízda a Roel bezhlavě udržoval smrtící tempo a zbytek kapely hecoval
svým snažením zpoza kulometného hnízda k netušeným výkonům. Basák Loek (jinak taky Skullhog) vypadal s tím svým rozježeným blond plnovousem a pokérovanou horní půlkou těla (no napadlo by vás nechat si přes celá prsa vytetovat tu polorozpadlou přivázanou
mrtvolku, co ji mají Inhume v logu?) jako vikingský válečník, což ještě zdůrazňoval řetěz na dvou hovadských karabinách, co jím měl na rameni pověšenou kytaru. A jinak samozřejmě svým basováním, co trhalo pašl od úponů k páteři, skvěle doplňoval v
rytmické sekci nášup bubeníka. Loekův spoluhráč ze Skullhog - kytarista Ben svou šestistrunnou kosil hlavy a rval vnitřnosti z útrob a bylo vidět, že si tuhle šou neskutečně užívá, což dokazoval nenapodobitelnýma vrtulema ve vypjatějších pasážích (teda
jestli se o některé pasáži z dílny Inhume dá říct, že je míň vypjatá...). No a dvě třešničky na dortu, vokalisti Dorus a Joost. Jestli Joost perlil už den před tím s Cliteater, tak ve dvojce s Dorusem vypalovali svými řevy díru do hlavy a ze zvukovodů
sloupávali epitel, jako uragán tašky ze střechy. Zatím co Joost spíš deathově growluje a grindově ječí, Dorus vlastní megabrutusácký (možná trošinku hácéčkový?) řev a chropot. Střídání těchhle dvou vokálů je fakt něco nepopsatelného - to se zkrátka musí
slyšet. A co teprve když spustili oba najednou, to byl teprve šupec! No prostě Inhume na mě zapůsobili opravdu mocně a už teď se těším na nějaké to jejich další vystoupení. Jinak samozřejmě čerpali nejvíc z nové fošny „Chaos Dissection Order", ale dočkali
jsme se i fláků z prvních dvou řadovek a po posledním rachoťáku jsme byli my v hledišti opravdu zralí už jen na tu inhumaci...
Jenže před tím pohřbením nás musel někdo zkušený ještě pěkně rozpitvat a zkušeným okem zevnitř prohlédnout, a tím někým nebyl nikdo menší a méně povolaný, než naprostá legenda v patologickém gore drcení - španělská skvadra Haemorrhage(web)(myspace). Viděli jste snad někdy nějaký Haemo gig, který se nepovedl? Já teda ne a i tenhle set stál zase setsakramentsky za to! Sice jen s jednou kytarou (Ana je
necelé dva měsíce novopečenou matkou) a taky zvuk se oproti Inhume zase o třídu zkazil, ale nemůžu si pomoct, Haemorrhage byli opravdu headlinerem se vším všudy. Prvním kuchnutím do našich teplých mrtvolek mělo jako už tradičně název „Nekromantik" a na
něj navazující „Uncontrollable Proliferation Of Neoplasm" - tudíž geniální intro a otvírák z debutní fošny „Emetic Cult". A pak už disekce nabrala obrátky, songy se valily jeden za druhým v bleskovém sledu a z našich torz postupem času zbyly jen kostry
vybělená tak, jako by jsme spadli do supího hnízda a pak na naše nebohé ostatky pár měsíců pražilo slunce. Luisma s Ramonem drtili struny na kytarách jako španělská bota napuchlou okončetinu (mimochodem jak kytara, tak basa jsou výrobky z dílny 666
Strings a Stefan odvedl fakt dech zarážející práci), Rojas valil do bicích jako Roko Šifrédi do děvky a celému tomu nasazoval korunu Fernando - alias Lugubrious, syntetickou krví zbrocený od vršku hlavy až ke kolenům, kterého považuju za jednoho z
nejlepších šoumenů za mikrofonem. Ty grimasy, to jak napodobuje, že se mikrofonem škrtí, řeže, bodá, kuchá, jak lítá po pódiu s náhubkem na hlavě, jak dělá, že žere maso z gumové atrapy urvané nohy - to všechno vidět někdo nezasvěcený, tak si musí myslet,
že se ocitnul v nějaké zvláště surové a lidožroutské sekci pekla... Fláky z novějších alb střídaly staré osvědčené pecky, namátkou bych mohl jmenovat třeba „Antemortem Thanatopraxis", „Dissect, Exhume, Devour", „Mortuary Riot" „Treasures of Anatomy",
„Furtive Dissection", „I am Pathologist", „Exquisite Escatology" a nebo „Deranged for Loathsome", která měla toho večera asi největší grády a refrén které řvalo snad celé Dynamo. A tak hodinka, která byla Haemorrhage vyčleněna, utekla, jako červená
prořízlou krční tepnou a byl konec. Což mě mrzelo, protože vzhledem k tomu, že už po Haemo nikdo nehrál, mohli jako přídavek vystřihnout ještě pár klasických hitovek, jenže organizátoři všechno šmahem nekompromisně ustřihli, v sále se rozsvítilo a
Bloodshed Fest číslo10 se nenávratně a definitivně stal minulostí.
Kdybych ho měl celý nějak zhodnotit, tak musím pochválit hlavního organizátora Luca (zpěvák F.U.B.A.R.) za to, jak všechno klapalo jako švýcary, timerlist se dodržoval fakt na minutu, o kapely bylo myslím taky postaráno docela obstojně a na příště bych mu
jen doporučil změnu zvukaře, protože tenhle si s některýma bandama opravdu nerozuměl... Ale jinak hodnotím celý fest víc než kladně a pokud by se ještě někdy naskytla možnost zúčastnit se znovu, neváhal bych ani minutu! A co se kapel týče, tak nejlepší
výkony teda předvedli Cliteater, 2 Minuta Dreka, Inhume, Haemorrhage a...Spasm (za to si vysloužím jistě kritiku, že přece nenapíšu, že to stálo za prd, když jsem na téhle akci byl díky nim, ale to mě přátelé, neznáte! Kdyby to stálo za houby, tak bych to
tu po pravdě napsal a těm třem taky pěkně od plic řekl, jenže to fakt bylo DOBRÝ...!).
A protože koukám, že už jsem toho nakecal a naškrábal víc než dost, vezmeme to telegraficky, protože na zpáteční cestě stejně k ničemu zásadnímu nedošlo, páč jsme jí skoro celou prochrápali a ani jinak se nestalo nic, co by stálo za extra zmínku. Každopádně jsem si tuhle výpravu skrze útroby podsvětí neskutečně užil a proto zdravím a chci poděkovat klukům ze Spasm, Lucovi, Nydoomovi a všem ostatním, že mi ji umožnili. Fakt dík, nadšenci!!!
Haboš
