Sekhmet black-black / Děčín I-Děčín

Vynechejme egyptskou mytologii jména bohyně Sekhmet a hleďme do jejich současných dní, kdy je ztvárněna existencí kapely. Black metalové pulty nyní zdobí jejich poslední počin Words Of The Master (Proverbs Of Hell). Album možná zlomové…

Proč zlomové? Protože Sekhmet na něm ukazují zcela jiné škleby, než které předvedli třebas na Okularis Infernum. Jsou uvolněnější, melodičtější, ale stále silní a likvidující. Aktuální album dýchá jiným životem. Je to život mstivé šelmy z obalu, kterážto je zběsilým ztvárněním Sekhmet samotné. Je to život mající řád a smysl a přece se oddává svým živočišným pudům. Neodříká svůj chtíč, ale noblesně jej koriguje. Dnešní podoba hudby Sekhmet je nadnesená, ve smyslu nad věcí. Je dospělá, řemeslná a má jasné cíle, které zasahuje s milimetrovou přesností. Neodbývá kolemjdoucí, nýbrž konfrontované postavy zaujme svým leskem a šarmem. Jste-li vnímaví čtenáři černých kronik psaných uhlem, vězte, že řádky této paměti budou sytým materiálem. Jste-li však náročnější, i tentokrát vám bude vyhověno rozličnými pasážemi s konstrukcí složitější, než je „běžná“ black metalová písnička. Příkladem budiž čtvrtá věc Guide Is Found, či předposlední Proverbs Of Hell. Už nebudu dlouho otálet, jelikož mne svrbí prsty a rovnou napíšu, že toto album je jedním z těch lepších, které se nám letos v ČR urodily.

Vskutku zdařilý energický black metal, doprovází odlehčenější momenty, kterými jsou například čisté vokály, nebo táhlá sóla. Jednoduše řečeno – nový pohled na svou tvorbu. Nový proto, jelikož v historii kapely podobné konání nalezneme nelehko. Ale tentokrát tu nechci srovnávat pravěk se starověkem, natož pak současnem. Dnes se nám dopřála masitá porce od poctivých kuchařů, kteří svůj produkt nešidí a utvářejí jej s láskou. Nepochybně se nechali inspirovat zkušenějšími a věhlasnějšími mistry díla, ale svůj erb do výsledného počinu tisknou s patřičnou osobitostí. Chcete-li další příklad, tak ve skladbě All Sall Bear Witness II. se objevuje pasáž, která je jak vystřižená z období alba Belus (a jemu podobných) legendy Burzum. Však se pánové netají čerpáním a nasáváním podnětů, protože poslední skladbu zvolili jako sveřepou coververzi aktuálního směřování Darkthrone – skladbu I Am The Grave Of The 80’s. Povedla se? Samozřejmě, že se povedla. Celá deska se náramně poslouchá a oplývá příjemným zvukem a v neposlední řadě ji halí i přívětivý obal. Jsem spokojený a s chutí se oddávám rituálu vzývající tajemnou Sekhmet v její nejživočišnější podobě.

Snad bych mohl alespoň závěrem vytáhnout kontury nějakého negativa. Upřímně přiznávám, že se mi nechce, protože ta deska je silná, je na ní vidět a především slyšet kus poctivé práce a neměla by být ignorována. Je to prosté a netřeba v hudbě hledat úskalí. Nahrávka možná odžene stoupence ortodoxnějšího období kapely, zejména počátků (Pomsta pekelných legií), ale věřím, že adekvátně přiláká i nové hlavy, které se budou s chutí třepat do jejího rytmu. Je to vývoj, který není násilný, nýbrž smyslně přirozený. Z vlastní zkušenosti mohu i potvrdit, že živě skladby fungují neméně skvěle. Proč tedy hledat pošramocená místa a jizvy, které nahrávka nosí? Kdo chce, ať tápe, těm druhým bude odměněnou náležitá porce různorodého black metalu.