Pořád mě pošťuchuje,
abych se přihlásil do nějaký tý zpěvácký soutěže. Přeci jí ale nebudu věšet na nos, že mě už párkrát vyprovodili. Na druhou stranu, nechci si s ní hrát na schovávanou. Proto jednu takovou soutěžní odpověď přikládám. Myslíte, že to Maruš můžu ukázat?
č. 72. (ZAHRADA 1999 – PÍSEMNÉ VYHODNOCENÍ ÚČASTNÍKŮ SOUTĚŽE)
„Celkem mne mrzí, že jsou tam ty nástroje navíc, které bych při živém vystoupení stejně neslyšel, takže jsem si možná neudělal přesnou představu. Ale abych se přiznal, asi by to stejně nemělo vliv na mé rozhodnutí. Nějak vaši tvorbu nechápu. Nevím nakolik to mám brát vážně, a co z toho je to tak geniální parodie. Intonační nepřesnosti jsou rafinované. Frázování nebo kvantita slabik směřují proti češtině se záludností hodnou nejlepších kousků Petra Váši. Nálada textu jde proti náladě hudby přímo vychytrale. Slogany jsou geniální až prostoduché. Opravdu mne to zaujalo. Ale nakonec sem se konzervativně přiklonil k tomu, že když mi to připadá nedůvěryhodné, že to nevyberu. Ale budu-li mít možnost, tak to strčím k poslechu Burianovi nebo Skoumalovi, protože to je fakt docela zajímavé. Ale prostě je v tom něco co mi nesedne, co mi připadá na efekt. Fakt nevím. Je to zajímavé, ale zatím pro mne jen jako kuriozita.“
