Instantní moudro #12: Ostrava lže, Stodolní je díra jak cyp (ale lidi dobrý, to zas jo)
Vzhledem k naší poměrně nízké koncertní frekvenci a zároveň náchylnosti k hraní na místech, kde výška cesťáku v místní měně přesahuje počet obyvatel, asi nepřekvapí, že jsme se v dosavadní kariéře dostali včera do Ostravy vůbec poprvé. Vždycky, když na začátku semestru plánujeme akce, padnou jako první slova Ostrava a Olomouc, ale vzhledem k mému hluboce zakořeněnému maloměšťáctví a rurálnímu swagu našeho manažera to pokaždé skončí koncertem v nějaké řiti na konci světa.
Na premiéru v dálném Slezsku jsme se těšili už proto, že nás zajímalo, jestli Ostrava vypadá stejně jako Opava. (Vypadá, jenom je o něco větší, jako by někdo vzal Opavu a vynásobil dvěma.) Opavu velice dobře známe, Tom si její specifické prostředí osahal pár týdnů zpátky, kdy tam hrál jako DJ - tehdy se prý z Prahy přepravoval Reiki-o-Jetem a objevil, že tam mají svijanskou třináctku za dvacku, pročež byl namrdaný jak kobyla už v Olomouci. Řekli jsme si, že tomuto lákadlu raději odoláme. Škoda jen, že jak jsme vyjížděli brzo, tak už jsme nestihli koupit zamýšlený dárek pro slezské fanoušky, plechovkovej Braník pyčo.
(Na přiložené fotce Tomísek, který před chvílí vstával.)
První dobrodružství se událo ještě v dopoledních hodinách, jelikož se mi povedlo zamluvit lístky na vlak tak, že jsme každej seděli v jiným kupéčku. Takže zatímco Tom usilovně pracoval v klidném prostředí, já byl donucen sedět s partou čtyř Havířováků, kteří už v Libni začali šálovat piva a vyprávět si životní příběhy. Jeden z nich se pochlubil, že už měl k snídani pivo a štamprlu. Ve vedlejším kupéčku si zase slečna okamžitě po odjezdu objednala víno. Slezani se s tím neserou.
Ostravskej swag je všudypřítomnej - po vystoupení na Stodolní jsme nejdřív zjistili, že tam není signál, potom potkali v prázdné kavárně Jarka Nohavicu (fakt, naneštěstí se mi ho nepodařilo vyfotit, protože pak by si mohl myslet, že jsme jeho fanoušci) a potom prošli kolem skupinky řvoucích Baníkovců. Bůh Radegast zde vládne železnou pěstí, říkali jsme si, když jsme došli na místo a..
Co vlastně mají v Ostravě s vajíčkama? Je tam asi tak kazilión různejch obchodů, který se specificky věnujou vajíčkům, prodávaj vajíčka, vykupujou vajíčka, vařej vajíčka a obecně dělají různý věci s vajíčkama, což se nebojí dávat graficky najevo. Je to nějakej lokální fenomén? Mají v Ostravě nadbytek slepic? Snaží se nám slezská vaječná lobby něco naznačit?
Je to zvláštní pocit, procházet městem a vídat na každým rohu symboly, který vám připomínaj vaši vlastní hlavu.
Původně jsme měli v plánu zůstat zavření celý odpoledne v šatně, popíjet piva a koukat na It's Always Sunny in Philadelphia, jenže potom přišel pořadatel, který nezná It's Always Sunny in Philadelphia. Tento seriál je známý velmi specifickým humorem, kterej je tak černej, že by mohl sbírat bavlnu, takže jsme byli přistiženi při tomhle:
Rozhodli jsme se proto tzv. po anglicku vytratit a udělat si procházku večerní Ostravou. Zde je několik poznatků:
a) Stodolní je díra. Je to pidižlatá ulička, která trochu připomíná pražskou Dlouhou třídu, akorát že na jejím konci je místo Staromáku zase jenom Ostrava. Těšili jsme se na epickou pařbu do rána, tady se ale nejspíš dá pařit jenom v předraženejch nonstopkách. Místní nám následně potvrzovali, že na Stodolní zdechl pes, což nám rozstřelilo naše předem vykonstruované představy natolik, že jsme se ani nedokázali uspokojivě opít.
b) Zde je fotka Tomíska, jak jde a zpívá u toho 'All I want for my birthday is a big booty ho, big booty ho, big booty ho'. Toto není žádný poznatek, jenom abyste věděli, že Tomísek chce k narozeninám big booty ho, big booty ho, big booty ho.
c) V centru Ostravy existuje asijská restaurace, která vypadá, že je situována u nějakého horníka doma v kuchyni. Přímo nad vjezdem do garáže, na kterém je napsáno Butik. Není to sice tak dobrý jako obchod s tekutým dusíkem v Nové Pace, ale stejně - 'prodej značkové módy' v garáži. Swiggity swag!
Když jsme se pak vrátili do klubu Cooltour a viděli 100 stupňů (nebudu na laptopu hledat to malý kolečko), jak na pódiu paří, a i pod pódiem lidé jak paří, nebylo nám zrovna do zpěvu. "To je v piči, voni je rozhejbou a na nás nebude nikdo. Ale jakože nikdo," hořekoval Tomáš a šel si pro pivo, zatímco já se snažil v backstagi pouštět starý americký country na navození nálady.
Naštěstí se Tom spletl - lidí bylo (na to, že jsme hráli o půlnoci a po kapele, která na rozdíl od nás hraje na nástroje a hýbe se u toho) dost a reakce veskrze pozitivní. To nám udělalo radost, hlavně proto, že ostravský publikum je z nějakých 90% složený z buchet - fakt, takovouhle genderovou disproporci jsme neviděli ani ve prospěch chlapů ve chlapské knajpě v Chotěboři. Rawr.
Stejně je zábavný, jak se člověk pokaždý při cestě do Slezska obává, že dostane na držku od polopolských Baníkovců, a pak zjistí, že tamní lidi jsou ve skutečnosti víc v pohodě než polovina pražské vypatkované hipsta scény. V sobotu to aspoň platilo stoprocentně.
Tohle jsme btw viděli, když jsme se ráno probudili a vylezli z bytu v Porubě. Po aplikaci occamovské břitvy odhadujeme, že v tomto paneláku žije 200 lidí, z toho 199 holek, 130 z nich má červené vlasy, 117 chová doma slepice a 109 by v životě nevlezlo na Stodolní. Ten zbývající člověk je Jarek Nohavica.
---
chrt
