Máme už po prázdninách, Krhanice Open Air jsou za námi a poslední koncert ve Vídni je také odehrán. Než se zavřeme do zkušebny a začneme dělat na nové desce, dopovíme vám, jak to bylo koncem letošního června v Bulharsku.
Po vydařeném koncertě ve Varně a následné pařbě v Grindcore Baru se nikomu moc vstávat nechtělo, leč museli jsme, čekala nás dlouhá cesta do historického města Plovdiv.
Milen nás vzbudil kolem poledne. Stihli jsme do sebe naházet rychlou snídani a začalo stěhování. Zavazadla, která nebyla zapotřebí vozit do Plovdivu, jsme uskladnili v Grindcore Baru a poté následoval přesun na smluvenou benzínku, kde jsme se měli
potkat se zbytkem kolony. Kolona nakonec čítala dva vozy. Ne, že by v Bulharsku neznali dálnice, ale dálniční síť zde není z nejhustějších. Z Varny do Plovdivu je to cca 400 kilometrů, silnice vede krásnou krajinou, ale přesun zabere půl dne.
Jako velcí fanoušci seriálu Červený Trpaslík jsme chtěli využít návštěvy Bulharska k prohlídce města Nýdnol. Milen však přes naše naléhání dělal, že neví o čem je řeč a stále zapíral existenci slavné strojírenské metropole. Naštěstí pro nás už
nedokázal zatajit osvěžující nápoj Óvip. Cestou se mnohokrát stalo, že žíznivá kapela začala hlasitě skandovat: "óvip! óvip!" Pro našeho řidiče (pastora vystřídal policista) to byl signál, že má zastavit u nejbližší benzínky a pro Milena, že umělci
potřebují vychlazenou Zagorku.
Po několika hodinách cesty autem jsme konečně dorazili do Plovdivu. Je to nádherné historické město s úplně jinou architekturou, než na jakou jsme v Čechách zvyklí. Náš hostel byl situován v samém centru starého města. Kousek od hostelu se nacházel
středověký pravoslavný klášter, o pár metrů vedle stálo velice zachované starověké antické divadlo, ze všech stran vykukovali minarety tureckých mešit... zjednodušně řečeno, ráj pro památek chtivého turistu.
Jakmile jsme se ubytovali, zavelel Milen k přesunu do klubu, kde nás čekala zvukovka a hned po ní prohlídka města spojená s večeří. Protože mě být Club Puzzle jen kousíček od hostelu, vyrazili jsme opět pěšky, tentokrát však i s nástrojema. Nakonec
jsme se docela prošli.
Zvuková zkouška proběhla hladce. Především proto, že aparatura dovezená do Clubu Puzzle, mnohonásobně převyšovala úroveň té z Varny. Zahráli jsme si na lampové Bugery a Metalzóny tak mohly zůstat hluboko v útrobách našich zavazadel. Během zvukovky už
ale začínalo být jasné, že večer na pódiu bez zapnuté klimatizace jen těžko přežijeme.
Jakmile bylo nazvučeno, vyrazili jsme zpět do města. Celou cestu do Plovdivu jsme se živili jen Zagorkou a už se na nás podepisoval hlad. Milen se proto rozhodl, že nás vezme na tradiční bulharskou žranici do nějaké lepší restaurace, vyrazili jsme tedy
mezi šampóny. Tou dobou už bylo možné v centru Plovdivu potkávat hloučky metalových fans a nám bylo jasné, že ani druhý večer nebudeme hrát před prázdným sálem. Mimochodem, večeře byla vynikající.
