Poppy Seed Grinder death-hardcore / Praha

Potvrzeno! Poppy Seed Grinder vystoupí 10.9.2011 ve Vídni společně s Decapitated! Akce proběhne v klubu Escape Meta Corner.

Cesta na palubě našeho letadla uběhla rychle a celkem příjemně. Většinou jsme se snažili na chvilku usnout, což se moc nedařilo a Ondřej zjistil, že Heineken vyrobený v Maďarsku a podávaný v maďarském vzdušném prostoru chutná naprosto příšerně.

Na letišti v Burgasu nás rychle odbavili a vrátili nám nepoškozené nástroje plus další zavazadla. Dokonce i cédéčka, která jsme nakonec nemohli vzít na palubu, byla bez škrábnutí. V hale za pasovou kontrolou už čekal Milen - náš průvodce a po zemi Bulharské. Trošku nás mrzelo, že nemává cedulkou s logem PSG. S Milenem se sice dobře známe a poznáme ho i bez cedulky, ale s cedulkou to mohlo být o tolik lepší.

Na parkovišti před letištěm měla být připravená dodávka. Místo dodávky to bylo na chlup stejné auto, kterým se přepravujeme doma, jen řidič byl větší. Před autem stála dvoumetrová, odhadem zhruba stotřicetikilová hrana, která se představila jako Naska. Jméno, jsme se snažili znovu zopakovat, aby se lépe pamatovalo, ale Naska usoudil, že nám to moc nejde a tak zkusil plnou verzi jména - Atanas. "Satanas!" zopakoval nadšeně Ondřej, ale Naskovi tím velkou radost neudělal, i když to bylo foneticky velice blízko. Naska poměrně důrazně zaprotestoval proti novotvaru svého jména a z Milena v tu chvíli vypadlo, že Satanas není nejvhodnější přezdívka pro jeho kamaráda, protože od chvíle, kdy přestal s kulturistikou, se živí jako protestantský pastor.

Cesta z Burgasu do Varny, kde se konal první koncert, je plná zatáček a i rychlou jízdou trvá zhruba dvě hodiny. Proto se jako místo pro pauzu a krátkou svačinu zvolilo městečko Obzor, které leží zhruba v půlce trasy a kde Yarda kdysi trávil dovolenou. Asi tak po hodince putování se Yarda zorientoval v terénu, prohlásil že to tu zná a zbytek kapely upozornil na fakt, že se za další zatáčkou nachází naše zastávka. A skutečně! Po dalších asi dvaceti zatáčkách, několika kilometrech a asi patnácti minutách cesty se Obzor opravdu objevil. První pivo, které v Bulharsku ochutnáme, měla být Zagorka. Tady točili Kamenici.

Po rychlém občerstvení se pokračovalo dál a poměrně rychle jsme dorazili do Varny k našemu hostelu. Nastalo stěhování krámů na recepci. Chvíli trvalo než nám uvolnili pokoje, ale naštěstí k hostelu patřila útulná zahrádka. Tady pro nás už byla připravena Zagorka, spousta grilovaného masa a navíc nám personál sám od sebe pustil metal. Pohoda.

Jakmile se však pokoj uvolnil, dolehla na nás únava. Už více než dvacetčtyři hodin jsme nespali a večer nás čekal koncert. Šlo se spát.

Odbavení zavazadel na nejlepším letišti na světě bylo skutečný zážitek. Při vážení našich kufrů a dalších krámů, které jsme vezli s sebou, nám bylo oznámeno, že kytary patří mezi tzv. nadrozměrná zavazadla. Proto nám oba futrály ochotně zvážili, ale poslali nás s nimi pryč.

U okénka na druhé straně haly už na nás čekal zavalitý chlapík v montérkách. Položil kytary na přepravní pás a oba nástroje se posunuli zhruba o metr, kde se zasekli na druhém pásu, který se ne a ne rozpohybovat... Čekali jsme, že pás zapne nějakým tlačítkem, místo toho však třikrát silně udeřil do zdi. Po zhruba minutovém vyčkávání, kdy se pás nerozjel, jsme se muže zeptali, zda by nebylo vhodné úkon zopakovat. Odvětil, že tady již druhý poklep nepomůže a zmizel za dveřmi do prostoru u pásu. Po chvíli se přepravní pás skutečně rozjel a naše kytary zmizely v útrobách letiště.

Naplněni pocitem, že je o naše mahagonové skvosty postaráno s nejlepší možnou péčí pokračujeme přes pasovou kontrolu do odletové haly. Zde jsme si vyzkoušeli pohyblivé pásy usnadňující chůzi. Fascinování technickým pokrokem míjíme na pásu naší odletovou bránu B10.

Zaměstnancům bezpečnostní agentury na bráně B10 patrně končila směna. Těžko lze jinak vysvětlit absenci taktu a empatie v jejich chování vůči cestujícím. Yarda s Tomášem prošli bránou bez větších problémů. Cifrónovi (snad proto, že zpívá v SHOMPOON KILLER) zabavila dáma od ochranky (nepříjemná stará panna s vyzáží vyschlé tresky) šampón na vlasy + deodorant a přidala informaci, že zabavený materiál vyhodí do popelnice umístěné v rohu místnosti.

Ondřej, který musel sundat pásek s kovovou přeskou, tresku upozornil, že mu patrně spadnou kalhoty, sundá-li jej, ta však opáčila, že za život viděla již mnohé a ať si Ondřej nemyslí, že chlap bez kalhot je pro ní novinka (o tom by však dalo pochybovat). Vzápění byl Ondřej ponižujícím způsobem vyzut z bot (kovová špička) a následně dotázán zda a jaktože nemá jiné boty. Na to dáma utrousila, že vůbec nechápe, jak je možné, že člověk vlastnící takovou obuv vůbec může mít letenku a snaží se cestovat letadlem. Inu, nejlepší letiště na světě.

Nakonec ještě letecká společnost při kontorle velikosti příručních zavazadel označila Yardovo zavazadlo za nevyhovující, ale i přesto nás pustila na palubu letadla a skutečně jsme odletěli směr Burgas.