"NIČ MI NIEJE" TOUR 2008, 5. - 11. května 2008/ SHEEVA YOGA, xDISNEYx, NOT!, KUMURU/ Ostrava, Bardejov, Banská Bystrica, Bratislava, Trenčín
Turné se Sheeva Yoga, xDISNEYx a Kumuru bylo domluveno relativně v předstihu, takže tím odpadly největší problémy - peníze a volno v práci. Brzy jsme si každý všechno vyřešili, popůjčovali a našetřili, a tak už zbývalo jen trochu štěstí, aby si některý
z nás do té doby nezlomil ruku, nebo si jinak nepodlomil zdraví. Naštěstí jsme se všichni dožili května bez újmy a tak jsme mohli vyrazit. Společné turné oficiálně začínalo 5. května 2008, tedy v pondělí. Nedalo nám proto, abychom se jako NOT! ještě
nezkusili po cestě do Ostravy někde upíchnout, a to alespoň v sobotu. Nejdříve jsme měli rozjednáno Brno přes Marka ze SAARS a když bylo jasné, že z toho nic nebude, pokusila se nám pomoct Eliška z Jihlavy, bohužel ani tato akce z pochopitelných důvodů
nevyšla, přesto jim děkujeme za snahu. Začátek turné se tedy nevyvíjel v nejzářivějších barvách, ale nedali jsme se tak snadno a prostě jsme stejně v sobotu, 2 dny před prvním koncertem vyrazili. Následovaly dva perfektní večery v přírodě u ohně,
gurmánské hody a celkově jsme se výborně naladili na začátek tour. V pondělí jsme se konečně dočkali a vyrazili jsme směr Ostrava. Přijíždíme včas a s hledáním klubu Bogota nemáme sebemenší problém, v klubu skoro nikdo není, ale jelikož je normální všední
den, ani nás to moc nepřekvapuje. Jdeme se na chvilku projít do nedaleké Stodolní ulice a při návratu potkáváme Fida, kytaristu ze Sheevy a xDISNEYx v jedné osobě. Odcházíme s ním zpět. Postupně se začínají do klubu trousit i ostatní členové kapel...
Nastává seznamování, popíjení. Ute Fitta mě poráží ve fotbálku a moje chlapská ješitnost mi nedovoluje jet s ní na turné. Jdeme to společně oznámit s vážným obličejem ostatním, ale jelikož mě pak poráží ještě dvakrát a tím naprosto ničí moje ego -
rozhoduju se, že do toho jdu, protože už stejně není co ztratit. Na tenhle koncert, kde kromě našich tří band, vystoupily ještě dvě slovenské kapely, dorazilo lidí opravdu málo, ale i tak jsme si všichni parádně zapařili, ostatně závěr si už moc
nepamatuju. Spíme u Skuldy, Vikiho a Ute na bytě. Ráno po probuzeni si z vyprávění ostatních doplňuju paměť a pak se jde nakoupit snídaně. Lehce se popíjí a pokuřuje a čeká se na Skuldu, který musel jet ráno vlakem do Olomouce pro pronajatou dodávku, s
kterou se na Slovensko vydáme. Kolem poledne nastává další ohrožení celé tour - Fido je od včerejšího koncertu nezvěstný. Po usilovném hledání a pátrání se konečně spojujeme s Fidem a může se jet. Jako posledního nabíráme v Ostravě Petera, basáka
xDISNEYx. Ten tichý hoch, kterého si pamatuju ze včerejška je dnes úplně někdo jiný a je ho plná dodávka. Konečně a samozřejmě pozdě vyrážíme ke slovenským hranicím, a to v sestavě: Skulda (Sheeva, xDISNEYx) - terror driver no. 1 Fido (Sheeva, xDISNEYx)
Viki (Sheeva) Peterko (xDISNEYx) Ute Fitta (xDISNEYx) Machoz (NOT!) - alien driver no. 2 Páca, indiánský náčelník kmene Hašišů (NOT!) Bali (NOT!) - hard driver no. 3 a já - Ozi (NOT!) Krátce po překročení hranic nám začíná být jasné, že do Bardějova
přijedeme pozdě. Nemá smysl se honit a tak ještě dáváme krátkou pauzu na benzínce, při odjezdu mi ten tichý Peter zavřel tři prsty do dveří dodávky a já se opět začínám obávat o osud tohoto výletu. Ute mě prsty ošetřila a i když jsem si tím nebyl naprosto
jistý, uklidňuju zbytek posádky, že to je v pohodě, a že budu moct bez problému hrát - naštěstí se tak i stalo (trsátko jsem udržel!). Do Bardejovského klubu Castella dorážíme okolo deváté hodiny a vzhledem k tomu, že akce původně měla končit v deset, to
je docela pozdě. Poprvé se setkáváme s Ferem, basákem a řvounem bardejovské alternativní prasopalové kapely Kumuru, která se k nám tímto koncertem přidává a jede s námi tour. Fero je překvapivě v pohodě kvůli času a když se ještě přidají problémy s
mikrofony, akce začíná okolo desáté hodiny. Koncert proběhl opět za skromné účasti diváků a poté následovalo bližší seznamování se soukmenovci z ostatních kapel. Celý večer se nesl ve znamení R´n´B (rum a borovička) a již během chvíle přeskočila mezi námi
všemi jiskra, začali se zpívat veselé písničky o tom: jak plavali vo Váhu hovna tri a Slováci mysleli, že sú to ondatry...a jak kluci od Zvolena ho mají až po kolena, obsluha se smála, my taky a když Fero zavelel k odchodu, matně si pamatuju jeho zděšení
z toho, s kým to vlastně jede po slovenských městech na tour. Jak jsme se dozvěděli, Fero pracuje v občanském sdružení, které se stará o postižené romské děti - myslím, že si tu noc přišel jako v práci a to byl asi jediný důvod, proč dokázal být stále v
klidu, když nás po překrásném bardejovském náměstí vedl do centra svého sdružení, kde jsme tu noc měli přespat. Na místě už bylo připraveno jídlo a samozřejmě borovička, chvíli s náma pobyl a po sdělení plánu na zítra se odebrala jeho kapela domů. Značně
rozveselení jsme ještě dlouho hráli na kytaru, zpívali a popíjeli, než začali postupně všichni odpadat. Nejdéle jsme vydrželi já s Peterkem a rozjeli jsme šílenou opileckou improvizaci. Když už na nás začali všichni, kteří nepochopili naše umění nadávat,
sebral jsem ten zbytek střízlivosti a dobrovolně zalehl do spacáku. Peterko už žádný zbytek střízlivosti nenašel. Ale, jak jsme se mohli přesvědčit za celou dobu tolikrát, banda ostravská je dokonale sehraná, a tak Ute po chvíli docílila toho, že i on
vlezl do spacáku. Ráno se po skupinkách vydáváme na obhlídku města a scházíme se v předem domluvenou dobu, jelikož nás Fero všechny pozval k sobě domů na oběd. Brambory se zelím byly úžasné a brzo zbyla jen prázdná mísa (moc děkujeme Ferkovo ženě).
Odpoledne vyrážíme do Banské Bystrice. Do Tartaros Rock Pub dorážíme po chvíli bloudění a ptaní konečně včas. Je to sympatický klubík a hlavně už při našem příjezdu je tu hodně lidí. Pivo opět nic moc. Myslím, že se koncert líbil, lidi pařili, prodali se
nějaké věci z distra. Po sedmi letech jsme pokřtili společné EP SHEEVA YOGA x NOT!. Jedinou chybou večera bylo odkouřené Fidovo kombo, naštěstí jsme měli sebou taky kompletní kytarový aparát, a tak jsme mohli celý týden dohrát v pohodě. Po koncertě
nastala klasická mela a mé vzpomínky dostávají značných trhlin. Cestou na nocleh jsme s Vikim a Ute zpívali staré šlágry Káji Gotta - všichni tři jsme pak museli spát v autě. Ráno po nóbl snídani v nóbl vile, kde ostatní nocovali, se vyráží na prohlídku
města spojenou s návštěvou muzea Slovenského národního povstání. Zděšené pohledy u pokladny nám dávali jasně najevo, jak po ránu vypadáme a za studentské vstupné nás rádi pustili dovnitř - hlavně pryč od nich. Bylo to perfektní - zbraně, uniformy,
propagandistické materiály, plakáty...jednoho hlinkovce tu i zaměstnávali (dokonalý živý exemplář!). Po prohlídce je čas na piknik v parku před muzeem mezi tanky a obrněnci, při kterém jsme se, notně ovlivněni propagandou z muzea, oslovovali jako
čechobolševici a američtí buržousti. Jelikož nám odpadl koncert v Nitre, kde jsme měli zahrát ten večer, měli jsme volno a po domluvě s Ivuškou, které kupodivu nevadilo, že bychom u ní ještě jednu noc přespali, jsme přemýšleli, co s volným večerem...Ten
den měla hrát v Banské Bystrici THEMA 11, takže se rozhodlo - jde se na emo! Těsně před jejich koncertem se k nám donesla zpráva, že Thema visí v Maďarsku s rozbitou dodávkou a nepřijede. Neváhali jsme proto a s aparátama a vším potřebným jsme jeli do
onoho klubu zkusit, zda by bylo možné, dát zde Bánskobystrické repete. Dvě kapely, které tam měli hrát spolu s Themou už byly na místě a po domluvě se rozhodlo, že tam může zahrát pouze jedna kapela z nás. Výběr padl na Sheevu, která včerejší koncert
kvůli kombu ukončila trochu předčasně. Po těch dvou kapelách tedy nastupují Sheeváci a s pozdravem, že jsou Thema 11, začínají sypat svůj hněv na nic netušící diváky. Někteří byly zaskočeni, co že je to za divné emo, popřípadě co to teď Thema hraje, v
přesvědčení, že jsou to opravdu oni. My ostatní jsme se chopili rolí v kotli a s předem připravenou choreografií zajíčka ve své jamce, jsme už tak bláznivému koncertu nasadili korunu. Nastává opět okno a...spánek v autě. Jen vím, že jsem tu noc
(respektive ráno) usínal se slibem - straightedge od zítřka a navždy. Sliby - chyby! V pátek se loučíme s naší hostitelkou a vyrážíme do Bratislavy. To co se dělo v dodávce asi nemá smysl moc popisovat. Ano uhodli jste - pili jsme a musím přiznat, že to
dopoledne asi nejvíc z celé tour:-). Jediný střízlivý byl chudák Bali, který musel řídit a který si za tuhle cestu zaslouží vyznamenání. Stage diving v dodávce, zpívání a další nepublikovatelné věci (ostatně jich za celou dobu bylo víc)...Do Bratislavy
dorážíme opět včas. Koncert se odehrává v garážích pod přístavním mostem. Je to soustava garáží na odlehlejším místě. Funguje to tak, že se otevře jedna z nich, tam se usídlí kapela a lidi stojí venku. Bylo krásně a lidi se začínají pomalinku scházet. S
NOT! jsme hráli první, ještě za světla. Po nás hráli xDISNEYx, kteří se jako vždy moc líbí a již za postupné tmy se začínají hýbat lidi. Na Fidovi je pomalinku vidět, že dnes svou míru neodhadl. Když hrál pak hned v zápětí ze Sheevou, byl čím dál
unavenější, což se jaksi malinko promítlo i do jeho výkonu...a tak pak dostal od ostatních vynadáno. Lítostivě celou noc tvrdil, že už bude hrát jenom disbeat a byl z toho chudák nešťastný...(další koncert to ale myslím maximálně napravil). Poslední v
garáži zahráli svůj alternativní prasopal Kumuru. Následovalo (jak jinak) opětovné doplnění tekutin a po sbalení věcí jsme se rozdělili na dvě skupiny a šli spát na byty k pořádajícím Martině a Mišovi. A je tu sobota a bohužel již poslední koncert,
tentokrát v Trenčíně. Jelikož to tam není daleko, nemohli jsme si nechat ujít malou procházku po Bratislavě. Opět je nádherně (celkově počasi vyšlo parádně) a pak hurá do Trenčína. Koncert se odehrává v klubu Lúč (snad nějáký kulturák z komunistických
časů). Vevnitř se nekouří, ale je nám hned jasné, že by to snad měla být jediná nevýhoda, a že by to vůbec nemuselo dopadnout špatně - jak se taky potvrdilo. K našim čtyřem kapelám se zde přidávají ještě tři další a sice: HIPPIE KILLER, HIBAKUSHA, DEPRESY
MOUSE, kteří se taky vracejí z tour. Završili jsme tak dva různé výlety společným hraním a tato trenčínská akce byla za celou dobu dle mého názoru nejlepší. Přišli lidi, pařilo se v kotli od první až do poslední kapely a šikovný zvukař udělal velice pěkný
zvuk (díky!). Pořadí bylo následovné: HIPPIE KILLER, HIBAKUSHA, DEPRESY MOUSE, xDISNEYx, NOT!, SHEEVA YOGA a KUMURU...Všechny kapely zahráli výborně a lidi pařili jako za celé tour nikde. Něco se prodalo a utržený honorář nám alespoň trochu vytrhl trn z
paty před návratem domů. Po koncertě se v širokém muzikantském kruhu debatovalo o hudbě, o životě - a pilo se. Fero a jeho Kumuru se ještě tu noc vraceli do Bardějova, takže proběhla děkovačka, obdarovačka a loučení. Byl to parádní večer...spal jsem v
autě. V neděli jsme vyrazili docela brzo do Ostravy, protože nám tepličákům bylo jasné, že nás ještě čeká daleká cesta z Ostravy a ranní vstávání do práce. Nálada byla dobrá, ale přeci jen na nás doléhalo to, že už je konec a my se budeme muset rozloučit,
když jsme si během tak krátké chvíle na sebe zvykli, rozuměli si, a padli do oka. Před zkušebnou Sheevy překládáme věci do našeho auta a pak nastává výměna triček, LP, CD a dojemné a smutné objímání a loučení. No a samo, že nesmí chybět ani předběžná
domluva další společné akce a dalšího střetnutí na pódiu nebo v kotli. Rád bych poděkoval všem lidem, kteří se o nás během tour starali, krmili nás, napájeli a poskytli nocleh. Všem, kteří přišli na koncerty a podpořili nás. Ostravákům ze SHEEVA YOGA a
xDISNEYx za možnost s nima jet, za organizaci a za to, že jsou takový jací jsou! Ferovi a jeho kumpánům do Bardejova za pomoc a společnost (ať vám to šlape!) a v neposlední řadě borovičce! Díky všem kapelám a fanouškům, s kterýma jsme hráli, a kteří nás
podporují a Fráňovi a našemu domácímu klubu Božák v Teplicích za support, zkušebnu a pivo. OZI PS: Jestliže někdo po přečtení tohoto reportu nabyl dojmu, že je vlastně celý jenom o chlastu, ať si ho prosím přečte ještě jednou, pečlivě a pomalu. Určitě tam
najde i něco jiného.
OSTRAVSKÝ DOVĚTEK:
Papír snese vše…to je základní premisa, které se během psaní tour reportů snažím držet. Ne vždycky to jde. Člověk musí neustále balancovat na hraně… Popsat všechno popravdě a riskovat tím, že ostudu, kterou se svou kapelou při pobytu v zahraničí
natropil, se ještě rozšíří na domácí půdě. A to všechno díky hloupé ješitné touze dokázat si, že jsem spisovatel.:-). Anebo to tak trochu poupravit, trošku vycídit rodinné stříbro a tvářit se, že na turné byli NAPALM DEATH, a ne čtyři posránkovské kapely
z dolní, horní, které si myslí, že se svým přitroublým rachotem dobijí Slovensko. V obou případech, ať se rozhodnete tak nebo onak, však ukojíte svoji touhu po tom být dalším Balzakem, Dostojevským apod…a to je hlavní!!! Dilema pravdomluvnosti mě
pronásledovalo už při popisu posledních dvou turné kapel SHEEVA YOGA a DISNEY, a teď jsem jenom rád, že Ozi z NOT! narazil na ten samý problém. Už jsem si totiž myslel, že se zamotávám v kruzích, vytvářím si neexistující chiméru, hraju v divných kapelách
(to je možná pravda), stavím si nesmyslné hradby relativní pravdy…ale až Ozi mě přesvědčil, že pro obavy existuje objektivní příčina. Nemá ji smysl nějak rozlouskávat, prostě tady je. Jediná možnost je lavírovat mezi dvěma extrémy. Jak to doopravdy bylo
anebo jak chcete vy, aby to bylo…Ozi tento rozpor vyřešil elegantně a diplomaticky. V místech, když už by byl popis za hranou toho, co může vyjít ve fanzínu pro náctileté modeláře (co jiného ten zkurvený Buryzone je?), prostě napsal, že už si to
nepamatuje, protože měl okno. Já mám na rozdíl od Oziho tu smůlu, že okna nemívám a pamatuju si všechno. Navíc jsem zrovna na tomhle turné některé dny vůbec nespal, abych si toho zapamatoval co nejvíc. Čili mi to teď nedá, abych se s vámi nepodělil o
chvilky, kdy měl Ozi okno…Na druhou stranu, ti co už nějaký můj tourreport četli, nebo nedej perkele to turné se mnou prožili, ví že lžu, kudy chodím a v toureportech obzvlášť. Takže je jen na vás, čemu vlastně uvěříte. Dvě kapelky, které v Ostravě hrály,
a které Ozi opomněl rozpitvat, protože ho zrovna Ute týrala ve stolním fotbálku, se jmenovaly HOPSASALA a VOCATIO INFERNA. Obě dvě jsou z Čadce, anebo blízkého okolí… První s legendou Ozónem za basou mydlí parádní surový d-takt, který všech 20-25
přítomných, kteří se v onen pondělní večer do Bogoty dostavili alespoň zvedl ze židle. Trio VOCATIO INFERNA jsme poprvé slyšeli před měsícem v Čadci a zcela upřímně, pro mě je to překvapení roku, a v současnou chvíli slovenská kapela, která mému sluchu
lahodí nejvíc…prostě nejlepší čobolský hárdkór těchto dní?. V sestavě kytara+bicí+zpěv předvádějí borci excelentní power-violence, styl který už dávno není populární, a který moc kapel nehraje, protože ho není zas tak jednoduché zahrát. Pokud máte rádi
CHARLES BRONSON, CROSSED OUT, SPAZZ, anebo IRON LUNG, nenechte si kluky ujít. V létě má spatřit světlo světa split 7“ VOCATIO INFERNA/IDIOT´S PARADE…už se nemůžu dočkat. Zvláštní bylo, že poté co dohrály obě slovenské kapely, nastal radikální odliv už tak
dost prořídlého publika. Těžko říct, čím to bylo. V každém případě se Ostrava co se týče návštěvnosti začíná podobat velkoměstům. Koncertů se navršilo po kokot. Na jaře 2008 byl v Ově prakticky každý týden aspoň jeden koncert, a pomyslný jazýček vah se
přechýlil. Lidi se prostě přesytili, a koncertů je víc než jsou schopni zkonzumovat. To je ta lepší varianta. Horší je, že lidi přestal HC zajímat vůbec. V každém případě od WMZH Kollektivo do podzimu nikdo žádný koncert neuvidí…no možná jeden v létě, 15.
7. pro běloruskou PARTIYJU. Co se dělo po cestě do Bardějova a přímo v tomhle městě s jedním s nejkrásnějších středověkých náměstí vám rozhodně líp poslouží Ozi. Lezla na mě nějaká chřipka, takže jsem byl úplně mimo. Už za ty dva dny, které jsme spolu
strávili, se začalo projevovat, že jsme z dost podobného těsta. Znali jsme se s NOT sice už předtím, ale až teprve v „útulných“ prostorách dodávky při dlouhých přejezdech ze štace na štaci člověk pozná ty pravé kamarády?. Jako zapřísáhlý industrialista
mám teorii, že neradostné životní prostředí (ze kterého, obě kapely pocházíme) má na lidskou náturu specifický vliv, který je třeba do rybníkářské malebné krajiny Jižních Čech nepřenosný. Prostě smysl pro absurdní a hodně nekorektní humor, spojený s
láskou k látkám měnícím stav mysli, je tak nějak v základní životní výbavě všech těch, kteří se narodili v krajích s imisemi víc než 500µg.m-3. Jinak by zme ty povrchové doly a hučící železárny asi nepřežili. Velmi přátelské pouto mezi námi se ještě
utvrdilo po příjemných dnech v Banské Bystrici, kde koncert (koncerty) byly luxusní, konečně přisli lidi..a vůbec tam bylo hrozně fajn. První alkovrchol turné jak už Ozi zmínil, nastal v páteční dopoledne během přejezdu do Blavy. Ozi je velmi skromný
člověk a proto zapomněl zmínit, že k tomu, že to dopadlo, jak to dopadlo, přispěl značnou mírou on sám. Tož to bylo tak. Celou noc jsem se se slečnou hostitelkou za pomocí borovičky a červeného vína učil Bohrovu teorii pohybu elektronů. Já vím, že s tou
fyzikou to zní jako hodně přiblblá výmluva, ale je to pravda pravdoucí. Přece kdybych paní domácí ošukal, tak se o to normálně podělím..to dá rozum. V každém případku nám kolem osmi došel chlast, takže jsme poté, co Ivuška absolvovala zkoušení z oné
přitroublé teorie, která tvrdí, že každý elektron má svoji dráhu a rotuje si po ní, jakou rychlostí se mu zachce, načež jsme šli do obchodu, s tím že si uděláme pěkné ráno s červeným vínem a ještě spícím klukům a holkám koupíme snídani. Jako první jsme
probudili Oziho a Ute, kteří chrněli v autě. Vypadali jak vyorané myši, takže jsme jim nechali chvilku, než se vysoukají ze spacáku, trochu se proberou. Jako slušně vychovaní hárdkóristi jsme mezitím šli připravit snídani a ochutnat ten modrý portugal, co
vypadal obzvlášť červeně. Když už byla snídaně připravená, portugal pomalu dopitý a my s Ivkou potřetí během dvanácti hodin napraní, rozrazily se dveře a vstoupil usměvavý Ozi, vonící na sto honů svým straight perspirantem, s flaškou Stalinových slz pod
pazourou. Samým štěstím jsem skoro taky uronil slzu. Tepličáci po celé turné vytahovali z nějakých prapodivných skrýší další a další flanděry destilátu, ale tohle byla opravdu trefa do černého. Takže nikdo jiný než Ozi neodstartoval ten pekelný den, který
se kdysi slavil jako den osvobození…Pro nás to bylo taky osvobození…od všech společenských konvencí. Během asi hodiny se velká část naší výpravy proměnila do stavu, ve kterém se někdy nenalézáme ani hodně po půlnoci…teď bylo chvilku před polednem.
Prakticky každý kdo vstal, posnídal nějaký ten chleba s tofu a okurkou, plus tak čtyři až pět malých vodek. Když došla vodka, přišly na řadu nezměrné zásoby slivovice v Ivčině sklepě, kterou pracovitý Peter za pomocí hadičky osobně čepoval s demižónů.
Rozhodli jsme se s Fidem, že za tak pěkné ranní pohoštění předvedeme majitelce něco z ostravského folklóru. Vybrali jsme ostravský bodyshot, což je etnografický prvek, který snad nejlépe dokáže vyjádřit sílu kamarádství. Není divu, že toto vroucné
vyjádření přátelství vzniklo právě na Ostravsku, v drsném kraji horníků, kteří nikdy nevěděli jestli ještě vyfárají živí, hutníků, které mohlo prsknutí tavícího se železa zmrzačit nadosmrti. Zde v ocelovém městě bylo kategorickým imperativem všedních dní:
MUSÍME SI POMÁHAT! A přesně o tom ostravský bodyshot je. Po poledni jsme po dopití všech vytěžitelných zásob vyhledali dodávku a vyrazili směr Blava. Abych se přiznal djížděl jsem z toho požehnaného místa jako idiot. Má vůle podlomená chlastem se zlomila
před žadoněním Ivky, že mi udělá pěkné emo malování, k té mojí šmrncovní emo-patce. No co vám budu vykládat, na levé ruce černé nehty, na pravé červené a malování ze které by se nemuseli stydět ani NAGASAKI PENSION, nebo jak se ty piče jmenujou. V
bystrickém Tescu, kde jsme se prozíravě stavili pro víno (bylo třicet ve stínu, kdo má to tvrdé kurva pít), jsem měl dojem, že mě zde na ultrakatolickém Slovensku musí během pěti minut arestovat. Nestalo se a my pokračovali v hvězdné jízdě. Jeden z
dalších highlightů nastal někde kolem Žiaru nad Hronom. Matně si vybavuju, že to byla zastávka někde v poli, původně asi na chcaní. První co vypadlo z auta, byl jako žok ožralý Fido. Svalil se do polovzrostlé řepky jako pytel. Hned po něm jsme vypadli z
auta Viki a já, následováni zbytkem. Další matný moment, který mi jako zášleh po výstřelu z děla utkvěl v paměti, je že se s Vikim mlátíme někde v poli (já v úžasném pruhovaném emo-tričku, které jsem nafasoval od Oziho), zatímco Fido s kalhotami na půl
žerdi močí přímo do trasy mezistátní silnice Banská Bystrica-Bratislava. Jakmile šoféři okolojedoucích aut minuli tyhle dva výjevy a předjeli stojící dodávku, naskytl se jim pohled na Petera, který grcal prakticky v celém prostoru oplechované autobusové
zastávky. Kluci z NOT seděli trošku zaraženě v autě, jako by z hrůzou čekali jestli todle alkoholické rozežrané zoufalství bude ještě gradovat. Moc se jim nedivím…Zbytek cesty do Blavy už měl „sestupnou tendenci“. Koncert na garážích už Ozi taky popsal,
takže se zarazím jenom u jedné věci, a to u KUMURU. Nevím jestli to bylo tím, že jsem je slyšel potřetí za sebou a konečně jsem si na ně zvykl, anebo tím, že ten garážový zvuk má zvláštní kouzlo, které mě vždycky chytne, ale zrovna v Blavě byli parádní.
Neskutečná, občas pořádně krkolomná (tady to má jenom pozitivní konotace) skloubenina rychlého HC, se špetkami emo-violence, východoevropské alternativy s divokými lidovými výjezdy. Strašně blbě se to popisuje, a věřte mi na první poslech strašně blbě i
poslouchá, ale kdo vytrvá, bude odměněn. V záplavě dnešních vývarů a x-tých kopíí je muzika KUMURU příjemné osvěžení. Poslední extempore tohoto dne nastalo, když jsme odjížděli k Mišovi a Martině na byt. Oba dva hrajou v relativně radikální a zásadové
kapele STEH. Neznamená to, že nemají smysl pro humor. Ale pochopit debatu o tom, že NOT vlastně znamená Národní odpor Teplice, a že po tomhle turné končí DISNEY a NOT svou činnost, prodávají aparáty a nástroje, aby si mohli nakoupit půltuny cínu, ze
kterého budeme odlívat cínové esesáčky a jezdit s nima v distru po koncertech, není zrovna jednoduché. Navíc, když my umíme tak dobře lhát, že už snad ani není cítit ten sarkasmus a obrovská dávka nadsázky. A to přestože k tomu hraje finská dechovka. Tomu
přece nemůže nikdo uvěřit… To je v podstatě asi všechno, čím jsem chtěl Oziho diplomatický tour report doplnit. Stejně jako chlapci, jsme i my ještě chvilku po vzájemném rozloučení se slzou v oku hleděli tím směrem, kde hořely Drážďany….ehh…co to melu,
pardon, Teplice…a nehořely. Důkazem naší vzájemné spřízněnosti, která začala už v roce 2001 tím společným sedmipalcem, následovaným o sedm let později společným turné, budiž i tento společný toureport.
