Noiseburger

30 měsíců, 13 básní, 12 skladeb, 38 minut... v jednom bloku

... pracovní verze skladeb, které vznikaly v období od října 2011 do května 2014 ve spolupráci s básníkem Honzou Šimkem jako základ k plánovanému albu. Předčasný Jenův odchod 7.6.2014 už nám, bohužel, neumožnil dotáhnout věci společně do konce, o což se v budoucnu pokusím a bylo to i Honzovo přání.

V této fázi jsem se rozhodl o zveřejnění nahrávek spíše jako archivního dokumentu a z vnitřní potřeby uzavřít jednu kapitolu.

Protože mi v tomto celku jde o udržení určitého konceptu daného pořadím skladeb, včetně zatím nedokončených "Nejistota věčná" a "Dvě dlaně", stáhnul jsem dočasně z profilu kapely všechny dosud zveřejněné věci.

Celé demo jako zip soubor, obsahující jednotlivé kousky v mp3 - 256kbps, info a textovou přílohu, je ke stažení zde

...případně zašlu jako CD audio z WAV - kontakt přes zprávy či mail

texty: Jan Šimek ze sbírek "Do exitu netvora" a "Prázdná sláma"
hudba, kytary, baskytara, sampler, zpěv : Josef "peppis" Noise Burger

nahráváno průběžně doma pomocí Audacity včetně mixu a úpravy zvuku v období od října 2011 do června 2014 ve Starých Křečanech, Krásné Lípě a ve Šluknově.

1 Zdání dobra (2011) 3:14

2 Kdyby bylo víc vran (2012) 2:44

3 Amen (2012) 2:22

4 Zakopneš o vlastní rodinu (2012) 3:08

5 Předvánoční litanie duchovně infikovaného deprivanta (2011) 3:19

6 Všude je levá a všude je pravá (2013) 3:20

7 A tak se probudil (2013) Káťa remix 2:00

8 Nejistota věčná (2014) 1:52

9 Už mě to chce setnout (2011) 3:11

10 Světlo a jáma & Vítr svítí (2013) 7:53

11 Do exitu Netvora (2012) 3:05

12 Dvě dlaně (2014) 2:02

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ZDÁNÍ DOBRA

To usměvavé zdání dobra

je kobra

To poslušné šlapání oveček

na porážky kopeček

Až vztyčí se nám naše údy

na oprátce ... do záhuby

Až vyhřeznou vnitřnosti

naší tupé radosti

Kdo neví, že je ve vězení

ten zuby do úsměvu cení

plesnivé výsosti

--------------------------------------------------------------------------------------------

KDYBY BYLO VÍC VRAN

Javor, akát, bezinka a škumpa

společnost je morální žumpa

Kdo se dotkne nutnosti rozhodnutí

volí zlodějinu a nebo zblbnutí

A těch pár málo na svejch nohou

plácaj se jak vrány zimní oblohou

A v jejich drahách obrys

Drahokam

by moh' bejt zákonem

kdyby bylo víc vran

--------------------------------------------------------------------------------------------

AMEN

Jak dlouho Bože

ještě na nože?

Jen na píď prostoru

a zvednu závoru

Stvořil jsi Stvoření

tak proč v něm cepením?

Proč na skvostný duše

zíráš jen hluše?

Co z nich chceš vymačkat

když už jsou jak sračka?

Jestli je vodrovnáš

tak škoda i hovna

Jen na píď prostoru

v tomdletom horroru

jasná je levačka

AMEN

--------------------------------------------------------------------------------------------

ZAKOPNEŠ O VLASTNÍ RODINU

Zakopneš o vlastní rodinu
tvá krev tě vězní v miminu
a nikdo vlastně nechápe
co ti schází parchante

budu tančit na vašich hrobech
tance díkůvzdání
za to že masky iluze
tlejou do pokání

neplivu na svatý ostatky neboť je mi to jedno
skutečná úcta se vysává televizní bednou
planetě vládne jenom kšeft ten kdyby ukřižovat
tak duší začne věčnej dech zas klidně pohybovat

co je to za zvrácenej čas
co za nemoc to je
jež hnízdí v lebkách našich
jak závoj závoje

zakopneš o vlastní rodinu
jako když šlápneš na minu
krev není voda
tak ducha amputovat?

neplivu na svatý ostatky neboť je mi to jedno
skutečná úcta se vysává televizní bednou
planetě vládne jenom kšeft ten kdyby ukřižovat
tak duší začne věčnej dech zas klidně pohybovat

... tak ducha amputovat?

--------------------------------------------------------------------------------------------

PŘEDVÁNOČNÍ LITANIE DUCHOVNĚ INFIKOVANÉHO DEPRIVANTA

Jó před zimním slunovratem
háže mašle na kanape
podřezává větve pod sebou

Bloudí v mlhách, sotva leze
překročil snad všechny meze
pak mu někam nohy ujedou

Má i přes den noční můry
v noci na něj hrozej shůry
sousedi ho drbou za rohem

Vytřeštěným okem zírá
jak ho polyká černá díra
výklad kladu je mu záporem

Má to chlapec spočítaný
žádnej oblouk, samý hrany
všechno jasný čvachtá někam pryč

Rozkládá se každá jistá
už tu pro něj není místa
na hřišti už pro něj nezbyl míč

Jó, před zimním slunovratem
jak umrlec šmajdá blátem
šišlá si a brblá, naříká ...

Bláznivě se tomu směje
že se dostal do prdele
že je out, že neví kudy kam

ALE!

... jak se nad hypermarketem
rozsvítí veliká elektrická
betlémská Hvězda
a z repráků začnou hrát
Rolničky...

zjistí, že se mu to zdá
a odhodí šťastně berličky

--------------------------------------------------------------------------------------------

VŠUDE JE LEVÁ A VŠUDE JE PRAVÁ

Všude je levá a všude je pravá

Světlo má stín a ten se mu vzdává

A ten se mu vzdává a přece se kroutí

Jako had chycenej do koše z proutí

I když se kroutí tak jednou se ztulí

A v hlubokym snu svym potká se s Vůlí

Potká se s Vůlí která ho změní

Chrisos je Christos a jinak to není ...

--------------------------------------------------------------------------------------------

A TAK SE PROBUDIL

A tak se probudil ze snu o lásce

a zas se spokojeně houpe v oprátce

konec konců

v tom se nejlíp bydlí

vědět

že svět nám dávno podkop židli ...

--------------------------------------------------------------------------------------------

NEJISTOTA VĚČNÁ

Nejistoto věčná ty jsi prima slečna
a i ten tvůj brácha strach

Ten má teda gule s ním jdu do vrtule
když mě drtí až na prach

Je tam ještě s váma tetička s váhama
ta má pohled netečnej

I kdybych se přetrh porád budu lotr
budu gauner nevděčnej

Nejistoto věčná ty jsi výjimečná
není druhej takovej

Co vím, to mi vemeš, světem porád meleš
a já se plácám na vodě

Už se na to vyto, vzdávám každý "vím to"
a jdu dál jak divokej

Nejistota sama motá mi nohama
a svět je náhle čarovnej

Obyčejný hloží najednou je Boží
všední den je jako sen

Žil jsem jako slepej vopruz mnohaletej
kdy jsem myslel že "něco" jsem

Nejistoto věčná ty jsi moje slečna
žvejkám ti tu básničku

Že jsi mě z tý pózy starýho neurózy
vytáhla na cestičku

--------------------------------------------------------------------------------------------

UŽ MĚ TO CHCE SETNOUT

už mě to chce setnout
zakroutit mi krkem
že nešlapu značky
divadelních prken

v zákulisí hledám
potmě hvězdu ranní
pak zas ve hledišti
nedám na pokání

už mě to chce setnout
roztrhat jak zvíře
že se nechci modlit
k neznámýmu v díře

že mám raděj ducha
co se láska zove
a kterýmu z rukou
jen bdělý oko zobe

až ten přijde na svět
až bludnej kořen vyvrátí
pak se pozná teprv
kdo tahá opratí

--------------------------------------------------------------------------------------------

SVĚTLO A JÁMA & VÍTR SVÍTÍ

Tak je to s náma
Světlo a Jáma v každym se sráží

pravda a fáma
a mezitím brána až z toho mrazí

rohatej anděl
otrockej úděl, nevinná tvář

to je ta panna
co každej den z rána ti převrací snář

_

Ref:
Vítr svítí a světlo fouká
voda stojí a kámen teče
nech nás dojít tam kde kouká
ten co spojí všechny meče

_

proč mě to bolí
když sypou mi soli do duše ran?

měl bych se smát
když už tolikrát zažil jsem pád
_

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
_

proč mě to bolí
když sypou mi soli do duše ran?

měl bych se smát
když už tolikrát zažil jsem pád

až ve chvíli třetí
kdy duše má letí do jiný strany

volně se dýchá
tam kde neštěkaj všechny ty tlamy
_

Ref:
Vítr svítí a světlo fouká
voda stojí a kámen teče
nech nás dojít tam kde kouká
ten co spojí všechny meče
_

tak je to s náma
od malička sami se sudičkou němou
ta kurva je dáma
se dotočí závit a zůstanem sami

sami sebou...

_

Vítr svítí a světlo fouká
voda stojí a kámen teče
nech nás dojít tam kde kouká
ten co spojí všechny meče

--------------------------------------------------------------------------------------------

DO EXITU NETVORA

Do exitu netvora
světlo tě vyková

Jinak v tom chaosu
napadáš na kosu

Ve všech jeho vírech
obstojíš mírem

Poslední slova
procedí vdova

Procedí přes zuby
lásky a záhuby

Na rezivý skobě
svíjí se naše paluby

--------------------------------------------------------------------------------------------

DVĚ DLANĚ

V jedné dlani máš selenit

a v druhé lapis lazuli

tohle mi Lásko nedělej

neudržím tu vrtuli

Propadám se bez hlesu

na kraj moře na dno útesu

Obrátila se klenba nebeská

bohové tečou z poháru

jak žvejka táhne se groteska

až na konec astrálu

prý dobrého je pomálu

však sílu má jak hrom

--------------------------------------------------------------------------------------------

ze sbírek Jana Šimka "Do exitu netvora"(2011) a "Prázdná sláma"(2014)

P.S. Drobné úpravy v textech byly provedeny se souhlasem autora

Díky za vše, Jene!