"Reportáž" z Bulharska
Je pravda, že jsem přislíbil něco jako záznam z cesty Naturalu na „Balkán“. I sám jsem o tom byl přesvědčenej a říkal jsem si, že to pečlivě sesmolím, až bude klid a čas, někdy mezi svátkama... Ale i při mý zkušenosti (kterou leckdo označuje spíš jako poloskepsi) byla ta představa o klidu a volnu úplně naivní. Celý to období se v neuvěřitelnym kvapu jako lavina přesypalo před mým udiveným pohledem a najednou zjišťuju, že je leden. Chtěl jsem návštěvu Sofie podrobněji popsat úhlem mýho pohledu, pohrát si s trochou humoru s těma situacema a událostma. Chtěl jsem se rozčílit nad taxikářem, kterej nás hned po příletu vočůral a chtěl po nás místo místní měny Eura a kterýho jsme po delší hádce přece jen udolali a vyžadonili vrácení peněz (jenže omámeni tímhle „úspěchem“ jsme přehlídli, co nám to vlastně vrátil za bankovku!), přičemž ve srovnání s taxikářem, kterej nás vezl zpátky na letiště, to byl beránek, protože ten nás odvezl úplně jinam a zmizel! Ctěl jsem se rozplývat nad výtahem našeho penzionu, kterej jako zjevení, omotán barevnejma hadama a zpívající, sjížděl vždy v dobrý náladě z temnýho schodiště (jehož zpěvnost vysvětlilo až starý rádio postavený rafinovaně na střeše výtahu) – kterej si právem rychle získal přezdívku „výtah Blikáček zpěváček“. Chtěl jsem se pokudmožno nenamyšleně pochlubit našema koncertama: prvním v divadelním klubíku ve velmi akustickym provedení a s Danielem pouze za klavírním křídlem, kde lidi při závěrečnym potlesku dokonce povstali... i tím druhým v klasickym rockáči, kde nás publikum taky odměňovalo velmi spokojenejma reakcema, což nás při jazykový bariéře moc potěšilo. Chtěl jsem napsat něco o Sofii, už sice evropsky civilizovaný ale přesto střední evropě po všech stránkách tolik vzdálený. Chtěl jsem zmínit bulharský ženy, který nás zprvu zarážely svojí zamračeností a zdánlivým hrubiánstvím, ale který se nám všem po krátkym čase moc zalíbily. Chtěl jsem sklánět poklonu před pouličníma muzikantama, který hráli rodinným způsobem krásnou pravou bulharskou folkrorní muziku. Chtěl jsem se udivovat nad spontáním frmolem v klubech, kde se všichni bavili s vodvazem, kde kapely s lidma mimořádně komunikovaly a hrály všemožný hry a soutěže, kde o přestávkách při reprodukovaný muzice běžely na velkoprojekci texty a celej klub si díky tomu mohl hulákat hity. Chtěl jsem si postěžovat na neochotu a nevstřícnost prodavaček a servírek, jejichž chování se dá srovnat přibližně se situací v Čechách v první polovině devadesátejch let. Ctěl jsem doporučovat a popisovat návštěvu Ženských trhů (obří třžnice), na kterejch dostanete vynikající a opravdu pravý bulharský lidový lahůdky. Ctěl jsem vám zkrátka v nějaký reportáži co nejvýstižněji přiblížit náš zájezd - i s neuvěřitelným návratem, kdy nás v Praze vyklopilo letadlo a my pomalu nevěděli, jak jsme se tam dostali a snad ani jak se jmenujeme. Ale protože jsem na psaní nenašel ten předpokládanej klid a čas, musím ve větší míře spolehnout na vaší fantazii. (Třeba časem, až bude víc klidu, něco bližšího dopíšu.)
Petr K.
