MOLO vzniklo v roce 2010 jako logické pokračování pětiletého působení klubových Insane Projekt. Páteřní osu tvoří autorská sourozenecká dvojice Pavel Bína (zpěv, bas. kytara, klávesy), Petr Bína (zpěv, ak., el. kytara) a Zoran Svrček (bicí). Stálým hostem je nepostradatelný bývalý kytarista Insane Projekt Stanislav Bidlo (Jablonec n. Nisou). MOLO se snaží oslovit posluchače původními melodickými skladbami v pop-rockovém hávu, plynoucími nezřídka v poklidném tempu a jinotajně přemýšlivými českými texty. MOLO je volně přístupné všem věkovým kategoriím, stačí si jen stoupnout na jeho okraj, zvolna se nadechnout, zasněně nasát lákavou dálku a nechat se unášet odnikud do nikam nekonečným proudem hřejivých tónů. Proč to nezkusit ? Třeba se v nich mnozí z posluchačů najdou.
PÍSEŇ NEVESELÁ
Do bot zatéká mi gejzír
V mém nitru vulkán dřímá
Nevím jak sám sebe zmást
Uhasit žízeň
A někam se hnout
Uprostřed džunglí prázdné reality
A přátel s puncem rekvizity
Směrem k světlu, které umí hřát
Hledám východ, hledám řád
Já zpívám si svou píseň neveselou
Abych rozbrečel svět
pár dní ukryl ho pod hladinou
Časem proudím on je můj pán
Už nechci být jiným hnán
Na stejném místě zůstat vlát
Do ulity mě nevmáčknou
Tóny maluju, čmárám do písku
Černobílou i v barvotisku
Že tenhle ring je můj celý svět, můj svět
Třeba z něj sejdu už za pár let
Já zpívám si svou píseň neveselou
Abych rozbrečel svět rozjetou etudou
Mám, mám chuť na milión dlouhých světelných let
Dál zpívat si svou píseň neveselou
TVÁŘ
Otvíráš skříň, hledáš pro dnešní den svou tvář
Bolestí v koutě se svíjí jak had tvý svědomí
Proklínáš den kdy jsis poprvé lhal – to nebolí
Vystřihnout masku a převléknout plášť
Kdykoliv jen si to budeš přát
Na znamení toho že se jiný než dřív
Vrstvíš se dál a dál, sebe nepoznáš do setmění
Tvář - tvůj parlamentář
Ví svý, nikdy nevyjedná příměří – víc
Poslední ráno tě nachází stát před skříní
Je stejná jak sarkofág, nevnímá den za mříží
Chvilkovou závratí sílu sbíráš
nakonec tě její náruč přivítá
v zapomnění necítíš se vinný, stejně jak dřív
odkládáš pláč v temných hlubinách nehostinných
Tvář – tvůj parlamentář
Ví svý – nikdy nevyjedná příměří
Tvář – tvůj parlamentář
Před vlastním já skrývá tvou prohranou válku
Sám, sám a sám
Ve skříni se houpá kus bílého cáru
Tvář – tvůj parlamentář
Ve skříní se houpá mezi ramínky
VŠECHNO JE JAK MÁ BÝT
Na skomírající sníh křičí tráva
Tradiční souboj pyšně vzdává, vzdává
Vůní kouzelnou prostor hárá
Všechno je jak má být
Zlatou hřívou Hélios mává
Strnulost svou moc odevzdává, dává
Někdo s tváří zlou uzdraví se
Všechno je jak má být
Když máš zájem z těch pout neplatit za nájem
Jen tak líně koulíme se životem, ať ráno vleze nám na záda
Sem tam už nemusíme nocí plout
Nebe barvu mámivou má a sálá
Kam jen dohlédneš děj začíná, začíná
Spousta frází most připomíná
Všechno je jak má být
Nejsi blázen, máš své jméno rázem
Jen tak líně koulíme se životem, ať ráno vleze nám na záda
Sem tam si vybruslíme za mantinel, nebudeme o sebe žádat
Jen tak jakoby přídí se řítíme, proud nedokážeme zvládat
Ale sem tam už nemusíme nocí plout
Jéjéééé všechno je jak má být ......
MEZIČAS
Předběhnout čas jen na malou chvíli
Za sebou ohlédnout se v šlépějích
V meandrech cest klikatících se k cíli
V peřejích nebo ve stokách
Kam jdou ? za stínem řas ?
Jak dlouho za mnou povedou ?
Bojím se ptát
Zpátky ve svých stopách zůstat stát
Nechat čas spát a přestat měřit mezičas
Kdesi uprostřed kalného dávna
Vyhlížím směr kam jít
Stopy přede mnou jdou do neznáma
Tak jako tér černočernou tmou
Kam jdou ? za stínem řas ?
Možná mě k sobě dovedou
Stačí si přát
Zpátky ve svých stopách zůstat stát
Nechat čas spát a přestat měřit mezičas
Nechat čas spát
Nechat čas spát