Historie Huťá vol.3
Zatímco jeden člen souboru při nahrávání málem umřel a druhej se zázračně vyléčil, zbylí dva přítomní kytaristi stále čekali na svou chvíli. První přišel na řadu Zdenda a sobotní odpoledne a podstatnou část noci strávil s kytarou v ruce. Po postupné výměně dvou sad strun bylo vše opět nahráno na první dobrou a Fender mohl zase zpátky do futrálu, kde mu to sluší stejně nejvíc.... Nenechte se ale mýlit, i když ve své podstatě skromná a tuctová, tato kytara sehrála v následujícím dění veledůležitou roli a dá se říci, že na poslední chvíli zachránila osud celé nahrávky.
Po půlnoci už bylo všechno jedno, opilost všech zůčastněných dosahovala astronomických rozměrů, tak jsme uznali, že je ten nejlepší čas na výměnu hudebního reřizéra a Šony svoji stoličku přenechal Majklovi a chopil se Epiphony. Následovalo několik hodin úspěšných i neúspěšných pokusů o první dobrou a nakonec i tato kytara byla pokořena. Čest její památce.
Třicetišestihodinový nahrávací maratón jsme úspěšně přežili. Nedělní ráno nás přivítalo slunečními paprsky a k poslednímu jointu zaznělo Mescalero.....