JAK BYLO VE STUDIU?
Pátek 28.11
Po škole jsme vyrazili ve třech, Filip, Pepa a já, Brandy, na vlakáč a nasedli do prvního spoje do Prahy. Roba sme nechali jet s bicíma, apecem a kytarama autem. Dobře mu tak=) Cestou sme hráli, zpívali a ku*vili cizí i vlastní písničky a dělali i ostatní věci, který kapely ve vlaku dělávají a Robin si vezl svůj zadek ve Formuli 1. Stejnak sme dorazili do Prahy a pak metrem do studia dřív než on=) Poté jsme nanosili věci do studia a počali sme sestavovat apec a zvučit bicí. Za chvíli sme neměli do čeho píchnout, tak jsme jeli do luxusního hotelu (zeptat se na cestu) a pak do Dejvic přespat u mojí tety=) Na tu noc nikdo ze zúčastněných nikdy nezapomene, ale o tom zas jindy.
Sobota 29.11
Ráno jsme se zázračně vyhrabali z postele brzo a tak sme byli už v děvet ve studiu. Nejdřív sme nahrávali bicí (no fakt sme to nečekali...), pak basu a nakonec kytary, to vše šlo celkem rychle (pač naše nároky na kvalitu nebyly nijak závratné) a tak sme se rozhodli místo zamýšlených tří válů nahrát rovnou pět kobliháčských pecek, tedy uvidíme, co je pravdy na tvrzení kvalita > kvantita. Večer a noc už byli o poznání klidnější než předchozí, snad díky únavě. Díkybohu.
Neděle 30.11
Dnes sme měli natáčet zpěvy. A taky že jsme je natočili. Nakonec sme si nahrané písničky poslechli a kecali mistru zvukařovi do práce, takže sme se vlastně účastnili premasteringu. Teda prej. Ještě si musím najít slovo premastering ve slovníku. Po tom, co sme doblbli, snědli všechny řízky od maminek a vypili všechno, co vypít smíme, sme se jali nakládat naše věci do auta a pak hurá ve stejném složení na vlak. Na hlaváku jsme mimojiné poznali kouzelného dědečka a pořád nevím, jestli nám přines spíš štěstí, nebo smůlu. Každopádně byl kouzelnej. Dědek jeden=) Každopádně...když sme si tak jeli vlakem, já, Pepa a Filip, nějakým záhadným řízením osudu jsme vlezli do kupéčka, které obývali dvě nejmenované slečny ze Šumperka. Hned jsme se tam zabydleli. Dokonce nás znali a tak to bylo o dost lehčí. Už už jsme na ně málem zapůsobili jako parádní frajeři, kteří sou hustí a sou na Streamu, když v tom přišel ten tlustej týpek s čepicí...ano, správně. Průvodčí. "Lístky pánové. Hm, vy máte prošlou jízdenku, to nevíte, že zpáteční jízdenka platí jen 24 hodin? Pokud si vzpomínám, tahle jízdenka pro dvě osoby (Já a Pepa) byla zakoupena v pátek (to ku*va byla ty jeden buržoazní zmetku!) a dnes je neděle. Takže jedete na černo pánové, včera o půlnoci Vám platnost jízdenky vypršela." OK, byli sme nasraní. Vidina společné budoucnosti s Pepou někde v Kolíně, kde nás chtěl průvodčí vysadit jako na nejbližší zastávce, se mi lákává nezdála. Filip má režijku, takže byl v suchu a cestu domů jistou (a navíc milou společnost dvou holek ze špk) a žádnej z nás tří neměl prachy (okolo 500kč,-) na jízdenky z Práglu do Špk pro mě a Pepu. Do psí pr...to sem měl v plánu se ještě ten den učit do školy=) Ještě, že tam byli ty dvě šumperačky, jedna z nich vytáhla pětikilo a zatáhla to za nás. Takže díky ti, nevím jak se menuješ, ale jestli se stavíte na koncertě, jak ste slibovali, zvu tě na kofolu nebo co dneska ti mladí pijou=) Nakonec sme teda dojeli všichni v pořádku domů, unavení, ale zas s dalšíma zážitkama, kterýma budem za pár let při troše štěstí nudit svoje děti a za pár desetiletí svoje vnuky.
PS: Promo cd, který nahráváme napůl v Praze a napůl v Šumperku spatří světlo světa někdy okolo Vánoc...těšte se=)
Brandy
