Titanic
(Upraveno: )
V neděli večer, koncem května
v tom čase medonosných slov
ze sna nás probudila Etna
a ještě pár jinejch katastrof
pil se gin, kouřila se tráva
vlála jak vlajka třepotavá
na lodi jménem Titanic
Z úkrytu mezi Tmou a Šerem
život - pašerák zážitků
drží tě v šachu revolverem
a žvejká modrou Orbitku
flirtuje, svádí, duši škádlí
kroutí se jako otazník
frajer opřenej o zábradlí
na lodi jménem Titanic
Rok spolknul jak oceán řeku
člověčí tíseň v šedých zdech
vždyť jsme jen pasažéři věků
hledáme v dálce druhý břeh
Další den, jako sémě z hlíny
vykvétá v strachuplný křik
prcháme před vlastími stíny
tou lodí jménem Titanic
Budoucnost věštit nedovedu
netuším, co to udělá
když ve tmě potká kousek ledu
trocha žhavýho popela
Proč jsem jen tolik mrhal časem
ač v hrsti, kluzký je jak mník
proč každou šanci lačně spasem
my z lodi jménem Titanic?
Noc je jak hádě stáhlý z kůže
ucho se strhlo, padla klec
párkrát jsem hřešil, ba i hůře
zasloužím Peklo? Očistec?
Vítr, to klubko divejch zmijí
jak vínem zpitej varhaník
nahmatal tichou harmonii
nad lodí jménem Titanic...
