Scars of the Insane metal-alternative / Opava

Další recenzi na naše album D.H.A.R.M.A vydal zin CRAZYDIAMOND. Vyfasovsali jsme pěkných 80%.

Odkaz: http://www.crazydiamond.cz/scars_of_the_insane_dharma_recenze/1637

SCARS OF THE INSANE - D.H.A.R.M.A.

Omlouvám se čtenářům, ale ani tentokrát se mi nepodařilo vyfasovat k recenzi album, na kterém bych jim mohl demonstrovat, že umím být i kritický, a to jsem se tak snažil. V podstatě na blind jsem kývnul na nabídku recenzovat domácí kapelu, která měla nota bene už podle svého loga a obalu nové desky představovat přesně onen typ metalu, kterého jsem přesycen natolik, že mě díky tomu třeba aktuální album švédských SOILWORK absolutně nezajímá. Abych byl upřímný, „na první“ mě nejvíc zaujal ženský element na postu zpěvačky. Pokus o české ARCH ENEMY? Kdepak, z omylu mě vyvedly hned první tóny zaslaného cd.

SCARS OF THE INSANE na to jdou prostě jinak. Představte si lehce zdjentovatělý, hlavně však perfektně zmáknutý kytarový nářez s přesahy do thrashe i deathu, jehož fasádu zdobí kvalitní harmonie a povedené vyhrávky. Melodická stránka je skutečně hodně silná, někdy prodchnutá zadumanější kytarovkou, v níž lze vystopovat třeba AMORPHIS,klasické OPETH,starší ANATHEMU,popř. PARADISE LOST, a to nejen díky zálibě ve wah wah pedálu. Pokud se dále jedná o určitý skandinávský otisk, mám na mysli též melodiku, tak jak byla nasáta americkou metalcorovou scénou, aby pak po nějakém čase a v určité modifikované podobě, vtrhla zpět do Evropy. S pořádnou dávkou nestrojené tvrdosti každopádně šmakuje skvěle. V žádném případě se však nejedná o maskovaný pop či hip-hop, který je příznačný právě pro zaoceánské spolky. Na stráži totiž stojí zpěvačka Ivana Svítková. Představte si méně punkovou, ale o to více melodickou, resp. hejvíkovou verzi Nicol Lee z  amerických thrasherů ZNÖWHITE (pokud ještě neznáte jejich kultovní album „Act Of God“, doplňte si základní vzdělání). Je to právě její hlas, díky kterému „D.H.A.R.M.A.“ skvěle rockuje. Samozřejmě se tak děje na podkladě bezchybného, nebál bych se říci až mazáckého doprovodu kytar i bicích. Z poslechu alba je zřejmé, že Ivana do kapely dorazila jako na zavolanou a že všechny své spoluhráče nakopla k mimořádnému výkonu, který stylově graduje v poslední skladbě „Cycle of Force“. Pokud se mýlím, přičtěte to prosím na vrub mého idealismu.

Pár údajů na vysvětlenou. SCARS OF THE INSANE nejsou žádná ořezávátka. Jejich základ tvoří zkušené trio složené z deathmetalistů INSANE. Pod uvedenou hlavičkou vznikla tři alba. První z nich má v rodném listě zapsáno rok 1999. Lídrem zmíněné trojice je kytarista Marek Olšovský. Z toho plyne, že „D.H.A.R.M.A.“ dominují kytary, notně sebevědomé a variabilní kytary, jak je nutné dodat. Ve smyslu slov jedné známé pohádky „kopec kytar, hora kytar, velehory kytar“, což je sakra dobře. Solidní strunný tlak umocňuje, ale i vyvažuje hlas Ivany, která oproti svému předchozímu působišti – zaniklých CORPS OF NOISE – adekvátně přitlačila na pilu. Pánové asi docela čuměli. Nejde přitom o nějaké soupeření. Deklamativní pasáže jsou rytmicky vytučněny, klenuté refrény harmonicky provzdušňovány a dolaďovány. Výsledkem je efektní, hodně tvrdý metal, prosycený parádními melodiemi. Lví podíl na tom má výtečný zvuk. O kytarách jsem už pochvalně psal. Rád bych ovšem vypíchl i nazvučení bicích, jež dává vyniknout dynamické hře Pavla Jurečka. Zkuste třeba lahůdkové kopáky v odlidštěné instrumentální vsuvce „Salome“.

Jestliže se „D.H.A.R.M.A.“ z cd velmi dobře poslouchá, tak naživo, samozřejmě jen při správné zvukové konstelaci, musí rovnou zabíjet. Nejedná se o dlouhé album. Vzhledem k nemalému hitovému potenciálu kolem vás doslova proletí. Přes svou pestrost navíc působí velmi kompaktně. Nic na tom nemění ani povedený bondovský cover od GARBAGE „The World Is Not Enough“, na němž perlí baskytara Václava Pustějovského,či skoro tanečně laděné klávesové party, jež se ozývají nejen ve zmíněné instrumentálce „Salome“. Vše totiž zapadá do celkového konceptu, pro který je příznačné úsilí o vytesání monolitu narvaného emocemi.

SCARS OF THE INSANE nedělali kompromisy. Nechtějí se zalíbit, jen líbit, zejména pak otevřeným posluchačům, kteří to mají v hlavně stejně srovnané jako oni a kteří ocení tvrdost, pestrost, melodie a perfektní řemeslo, jednoduše řečeno, nezakomplexovaný metal. Metal, v němž ženský vokál nebude sehrávat nanejvýš disneyovskou, popř. youtuberskou roli, ale vtiskne mu natolik osobitou pečeť, až si s otevřenou pusou řeknete IT ROCKS!