Franta Vlček - Úvod | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Franta Vlček folk-acoustic / Praha

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Novinky

Jedny ze vzpomínek o Tonym Linhartovi na Trampském magazíně

Upraveno:

                                                                                                                                             8.1.2021

ZE SRDCE TVOŘIL I ŽIL TONY LINHART, TRAMPSKÝ BARD
(Karel Vidimský – Cimbura, Franta Vlček a Jan Matěj Rak)
Na popud Cimbury jsem dal dohromady svoje osobní vzpomínky na Tonyho ↓↓↓
Z nich se do rozumně vymezeného prostoru nevešly samozřejmě ty další ↓↓↓
Tak jsem doplnil i sem ↓↓↓

■ Zpráva o  pátečním Tonyho odchodu všechny zaskočila. Zasáhla o to víc, že  ještě před pár dny
jsme Tondovi přáli do Nového roku.  My dva jsme si naplánovali taky, že  - „… až se to trochu
rozvolní“, se  sejdeme.

■ Za Tondou busem na Ohradu, pak kus pěšky za žižkovskou vozovnu k vilce, kde bydlel. Kde mi házel z okna klíč a čekal, až zvládnu branku. Kde jsem se v  předsíňce přivítal s labradorkou Lakynkou, vyloup se z bot a vystoupal po schodech za Tondou do jeho pokojíku s kytarama na stěně a ve stojanech, cenama, trofejema, plackama a domovenkama, jeho dřevěnou sošku, trampskými motivy a ve finále se spustou CéDéček, z nichž mi pokaždý něco pustil…

■ Víc témat jsme měli od chvíle, kdy jsme s Matějem Rakem,  kamarádem pro mne stejně osudovým,začali společně hrát trampskou klasiku.  Tonda k ní uměl co říct víc, než kdo jinej. A rád. Dospěli jsme pak s Matějem do Country Rádia k Tonyho mikrofonům v Ozvěnách Osadních Ohňů. Mezi naše zpívání s kytarou a povídání naživo jak a co děláme,  měl Tony pro pult Franty Šťastna pečlivě připravený   výběr dobových nahrávek. A pak i při dalších pozváních do „OOO“ se stávalo téměř pravidlem, že když se s Matějem u mikrofonů při přehrávání písničky ze záznamu k něčemu z toho zapovídali, Franta Šťastna musel od pultu hlídat červený světýlko. Tonymu pokaždé  v hlavě naskakovaly neuvěřitelné encyklopedie.  Znova a znova k našim údivům.

■ A tahle malá story se stala před dvěma lety. Našel jsem k tomu historickou  SMSku od Tonyho ženy Moniky s adresou k jeho posteli ve Vinohradské nemocnici:   „pavilon S,  1.patro, oddělení B, pokoj 104“;  bylo to těsně před Vánocema.  Nastavil jsem  v sobě, že Tondu v něčem podepřu, povzbudím. A když jsem se ho zeptal nahlas,  jeho reakce byla vyloženě typická.  Že má zakázaný kafe a že by si ho hrozně rád dal. Popsal mi cestu k  automatu do přízemí s přesným popisem který kafe.  - - -  Pár dní nato ho pustili na svátky domů.  Jasně, že si zásluhy přisvojuju a bylo to jinak, ale co je určitě pravda, Tonda byl otrávenej z marodění s nohou a to zakázaný kafe mu tehdy zvedlo koutky.  :)

■ Pochopitelně jsem k Wabimu a Tonymu s Pacifikem vzhlížel nejdřív na dálku.  Když jsem se k nim dostal na blízko, bylo to na nějakém z jejich Podvečeů na Malé scéně Juldy Fuldy (Parku kulrůry a oddechu).  Za mýho hudebního rozpuku jsme bývali občas i ve Fontáně, Pyramidě i na Velké scéně. Pacifik měl tehdy v sestavě nově Bedu Šváchu, kterej hrál na basovku, nějak krátce po odejitém legendárním Bandaskovi, kterého jsem nezažil, Petra Šplíchala s bicíma, zpěvačkami Hankou Sýkorovou a Marci Voborskou. Vláďu Vodvářku s foukačkama. Výrazně si pochopitelně pamatuju v dlouhejch vlasech Pepu Blažejovského. S věčnejma ďolíčkama v tvářích, na který holky letěly. Pepa byl vždy a pořád v úsměvu. A se zájmem kdykoliv prohodit slovo.  Měli jsme věčné téma. Kromě o muzice a o holkách, nevím proč, taky o společným kamarádovi – mým spolužáku ze základky a jeho z učení. Velká škoda, že Pepa odešel tak brzy. V prosinci 2004,  v jeho pětapadesáti.
■ Ale to důležitý - "jak"?! Jak jsem se k Wabimu a Tonymu s Pacifikem na tu Malou scénu dostal,
si nepamatuju. Nejpravděpodobnější mi připadá stopa přes Cimburu nebo přes Smolaře, s nimiž jsem v minulosti občas hrál někdy na společném vystoupení  nebo přes Věru Čihákovou, kterou jsem pochopitelně miloval a ona o tom nevěděla?  Nebo přes Chudinky? Časově to s Pacifikem vychází na období, kdy  jsem Tondu kvůli něčemu ještě mohl navštívit  v práci - Mototechně v Římské, to si docela vzpomínám. Což  asi představuje období, kdy ještě v Pacifik nebyli profesionálové.

■ Hrával jsem nakonec v PKOJF i víckrát v měsíci. Nezeptal jsem se a neřekli mi, vlastně to ani nešlo,
d íky čemu mne Wabi  s Tondou přijali natolik, aby to Tony tak často vzpomínal. Vlastně pokaždé, když jsme se s Tondou setkali u mikrofonu v Ozvěnách nebo v Besedě, představoval mne divákům jako že „Wabi měl Frantu hrozně rád…“  a vzápětí to typicky pro něj shazoval slovy: “…. a já nikdy nechápal proč“ … A  pak vtip dožehloval.  Občas na to téma rozhoupal trošku lampu a říkal, že mě Wabi dokonce „zbožňoval“ (mám to nahraný ve zvuku)  nebo že když jsem se dlouho neobjevil, že z toho byl Wabi nervózní a ptal se po mně. Byl jsem pokaždý Tondovi v duchu vděčný, že má k naší dávné historii tak trvalý vztah. Naposled tak udělal při posledním našem hraní s Matějem Rakem na loňském lednovém pacificském Potlachu v Malostranské Besedě 


■ Mám sklon to trochu shodit a zlehčit.  Ze začátku měli oba ze mě  „srandu“, hec. Protože jsem to svoje hraní hrozně žral.  Zodpovědně jsem trénoval po křovích za scénou do poslední chvíle, než jsem šel na plac. Wabi s Tonym popíjeli pivko, pokuřovali a pokukovali po mně, za kterým křovím vyndám kytaru z futrálu tentokrát. Pak mě o to víc potrápili na podiu.  Ale vždycky ku prospěchu zábavy. Později jsem přestal běhat po křovích a začal popíjet a pokuřovat s nimi. Rád se k těm chvílím vracím. K chvílím, který jsem si v té době neuvědomoval. Tak jako později a právě teď, kdy i Tonda tak náhle odešel za Wabim.

■ Možná přestože jsem byl folkáč s ouřednickejma klotama, vycejtili moje maskáčový srdce, který kopírovalo to jejich.  Tony byl ke mně, na rozdíl od Wabiho,  „s vážnou až přísnou tváří.“ V jeho obličeji jsem se naučil líp číst až později. Pod slupkou citlivej a když vás přijal, neuvěřitelně kamarádskej.  Říkal tak i svoje vtipy -  napůl s úsměvem a napůl s vážnou tváří.  Tonyho s Wabim jsem v té době vnímal dohromady. V zákulisí i na pódiu, kde uměli diváky parádně rozehřát. To se to pak hrálo. Stejně tak to Tony dokázali i s Pacifikem. Stejně s vtipem, hecováním. Pohodu přenášet na lidi uměli, co je znám. A pro učinkující hosty dělali ten samej polštář. Andělín, nejnovější člen zapadl úplně dokonale. Svojí kytarou a vtipem k Tonymu a Heleně vyloženě jedno tělo. Stejně tak skvěle přibyla milá a výborná zpěvačka Martina.

■ Nosím v paměti, jak jsme jednou hráli společně Pacifik, Tony, Wabi a já  někde mimo Prahu. Nepamatuju si, jestli ještě někdo. A já tehdy ve svém bloku sklidil úspěch s písničkou Chodec-Kopec-Bodec. Publikum v písni se mnou zpívá „pam-pam..“a já svůj text  nad tím..  Byl to pro mě tehdy velkej zážitek, protože o přestávce, která po mně následovala,  lidi jak přebíhali na toalety a dolu k baru, si cestou pořád sborem zpívali: „pam-pam“. Měli z toho srandu a já byl šťastnej jak blecha.
Wabi a Tony mě ten večer pozvali k baru, prej abych si s nima dal panáka. Objednali a pak  takovým vážným hlasem mi řekli, abych se rozmyslel, co mi nabízej. Prej, že co kdybychom jezdili občas hrát ve třech. Že bych ale musel řídit … aby se mohli oni napít… , smáli se. Byl by to náročný na čas.
K němu  rozhodování, jestli zkusit bejt profík nebo ne.  Protože to bych sundal klotový rukávy a přestal chodit do práce.  Byla to pro mě křižovatka. Rozhod jsem se stát na červenou a nejít do toho. Neměl jsem odvahu opustit řádného úředníka. Nikdy jsme se k tomu pak už nevraceli.

■ K těm „škatulkám“ ještě. Učinkoval jsem v té fučíkrenské době mezi trampskými písničkami, a souběžně ve sdružení písničkářů Krychle pod šéfováním Milana Jablonského mezi "folkáči". A v Krychli  jsem byl  "kotlíkář"  A u Tonyho jsem byl uhlazenej „folkáč. Přebíhal jsem od jednoho k druhýmu. Ale k oběma rovnocenně rád ! Další nezapomenutelná věc!

■ Schovával jsem si  z pražského kulturního měsíčníku, kterej byl  každej měsíc v jiné barvě - dvojřádek (bez obrázků, fotek),  že na Malé scéně bude učinkovat (taky) Franta Vlček. Mám tyhle poklady i s plakátky z té doby v kufru na půdě v chalupě a dostanu se k nim až někdy blíž k jaru. Možná i nějaké poznámky
a drobnosti, které mi příště? tu dobu připomenou víc?

■ Tondo, na tolik věcí jsem se Tě nezeptal. Tondo, mám tě natrvalo v paměti. Bude mi chybět cesta za Tebou nad Ohradu, prohodit slovo, poslechnout písničky. Ty z těch  třicátých let, který  máš taky rád …    
Je mi nevýslovně  s m u t n o !


Zobrazit všechny novinky »

Poslední přidané obrázky

Zobrazit všechny galerie »

Videa

Zobrazit všechna videa »

Poslední názory

Rada Notování

Ahoj Franto!
POZVÁNKA NA FINÁLE IX. ROČNÍKU NOTOVÁNÍ S VIDEOUKÁZKAMI VŠECH FINALISTŮ je zavěšena právě teď na úvodní straně profilu na Bandzone. Finále proběhne v MUSIC CITY CLUBU 7. června 2012 a my se těšíme na všechny, kteří na něj zavítají!
Rada Notování & všichni okolo www.notovani.cz

Sekvoj

Ahoj!
Kapela SEKVOJ s nevšedním, potěšením hlásí další obměnu svého zdejšího playlistu! Ke třem nedávno zavěšeným písničkám nahraným při výročním koncertě 6. listopadu 2011 přibylo jedenáct dalších živých nahrávek z 8. září 2011. Nová várka písniček je záznamem zvuku naší tříchlapové sestavy bez hostí, ve které v současné době vystupujeme.
Krásné Vánoce, bohatého Ježíška, veselého Silvestra
a šťastný a veselý rok 2012 přejou
strejci Sekvojáci – www.sekvojmusic.cz

Sekvoj

Ahoj Franto!
Zveme tě k návštěvě našeho Bandzone, kam přibyly tři aktuální nahrávky z našeho výročního koncertu, který proběhl 6. 11. 2011 v Malostranské besedě a na čtvrtou písničku z tohoto koncertu, která je zavěšena jako video na http://www.youtube.com/watch?v=bX80E… a těšíme se na setkání s tebou, nejlépe někde na scéně.
Vše dobré přejou strejci Sekvojáci – www.sekvojmusic.cz

Zobrazit všechny názory »