Jak střelka na kompasu, hledám svůj cíl,
jen tak se nevzdám, já mám mnohem víc sil.
Deru se za svým, ničím nejdu zastavit,
chceš se mi postavit??
Na bedrech vláčím tíhu vlastního světa,
jsem z půlky šílená, jsem anděl, jsem sketa.
Neptám se nikoho, jdu po vlastní flow,
nesu se tmou.
Kdo jsem já? ( A co tu dělám??)
Zvídavá ženská mysl, všechny kouty prohledám.
Půjdu tak hluboko,kam nejhloubš nora sahá,
pak ti odhalím kdo za tvý nitky tahá.
Vezmu tě do do svejch zahrad
ukážu ti zvěřinec,
chceš tam mít svoje místo?
ukážu ti tvojí klec.
Poznáš tam hodně věcí,
černou pravdu, bílou lež,
když si nevybereš, no tak si běž.
Nevzdávám se, já chci víc...
Je snadný upadnout,ale težký se vznýst.
Až časem budu znát,jak ve svým osudu číst,
já půjdu štěstí vstříc,
svýmu štěstí vstříc....
O sobě už jsem mluvila výše.To myslím mluví za vše.Kamarád se mě zeptal, co dělám za styl hudby.O stylu hudby rozhoduje inspirace, nálada,téma a hlavně s kým zrovna spolupracuji. Hudební škatulky ničí lidskou kreativitu a to, co dělám a na čem dělám, se asi ani nikam konkrétně zařadit nedá.Časem se to ukáže samo. Když vydržíš, uslyšíš a uvidíš co bude dál :)