25.9 Praha, klub Exit Chmelnice
(SPOTS, Kadence, Parallen, Zdravej důchod, ATD)
Pokud si dobře vzpomínám tak na Chmelnici jsme hráli všehovšudy jednou a to už je pěkně dávno. A taky si dobře vzpomínám, že to za moc nestálo. Stručně řečeno to není náš oblíbenej klub, ale to je celkem fuk, protože i
v oblíbenym klubu můžou bejt mizerný koncerty a nebo naopak v neoblíbenym dobrý. Celá akce začínala už někdy v 18:30 ale protože my jsem měli hrát až poslední někdy v 11hodin tak jsem nikam nespěchali a domluvili se, že tam pojedem až někdy na
9hodinu.
Když jsme přijeli zrovna se chystali hrát Parallen a bylo hned poznat, že to byl hlavně jejich večírek. Vypadalo to tam jako na třídním srazu kapely Paralen. Odhadoval jsem to,že většinu návštěvníků tvořili jejich
spolužáci, nebo kamarádi. Takže logicky měli ten večer největší ohlas. Když jsme je tak poslouchali, přemýšlel jsem koho mi připomínaj. Jeden můj kamarád tomuhle stylu říká kinder punk, já bych to nazval středoškolskej punk. Na můj vkus hráli kluci až moc
douho a tak mě napadlo další přízvisko, "notorický neslejzači z podia". Jejich poslední nebo předposlední písničku jsme si poslechli několikrát. Po nich šli na řadu Kadence a protože středoškolskej večírek po Parallelu skončil, značná část lidí odešla. Na
klucích z Kadence bylo vidět, že se na podiu dost trápí, protože zvukař byl idiot a evidentně se jim nedařilo se domluvit jakej zvuk na podiu nastavit. Na to že je tenhle zvukař hluchej už nás upozorňovala Yankova mladá a tohle nás v tom jenom utvrdilo.
Kluci odehráli co měli (nebo možná spíš museli) a zabalili to. Evidentně to odehráli dost s nechutí. Popravdě šli jsme na podium s podobnýma pocitama.
Počet lidí se mezi námi a Kadencí ještě snížil takže tam zůstalo tak 30lidí bych odhadoval. Vlezli jsme na podium a chtěli co nejrychleji začít, aby neodešli úplně všichni. Zvukař byl opravdu idiot a ještě hluchej.
Neměli jsme moc chuť se s nim handrkovat co a jak nám nastavit do odposlechů, protože to evidentně nemělo smysl, tak jsem dali malou zvukovku a začali hrát. Když to shrnu tak takhle blbě jsme koncert neodehráli hodně dlouho. Snad jedinou písničku jsme
neodehráli dobře. Ne že by to měla bejt výmluva ale z 90% na tom určitě měl podíl zvukař. Pořád jsme se ztráceli jak jsme se blbě slyšeli a každou chvíli se nám stalo, že někdo někde blbě nastoupil a pak jsme se horko těžko dávali dohromady. Do toho jsem
hned na začátku přerval strunu. Nejspíš jsem při natahování nový udělal svůj osobní rekord, takže jsme se moc nezdrželi a hráli dál. Utrpení pokračovalo, ale přesto se těch pár lidí pod podiem celkem bavilo, takže na tu bídu to nebyla taková tragedie.
Dokonce jsme si dali i jeden malej přídavek a rozloučili se.
Tahle akce pro nás asi měla i tu smůlu, že zrovna ten večer hráli na Sedmičce Loikamie, kultovní kapelka z Německa, takže určitě hodně lidí, který by na nás jindy šli se vydali tam a popravdě se jim nedivim, já bych
tam šel taky.
Potvrdilo se tedy to co jsem řikal na začátku, že Exit nikdy nebyl náš oblíbenej klub a asi to tak pro zatím zůstane. Střídáme teď dobrej a špatnej koncert, tak doufám, že ten příští si zase vychutnáme a bude to fajn
hraní.