Co me v posledni dobe *******
Uvodem chci rict, ze ted nevznesu sebemensi kritiku na nic, co se tyka hudby. Phew. Velky oddech, potlesk, pokracujeme.
1. Dana Lednicka aka ********* zdravotni sestra
Kdyz jsem byl navstivit moji matku v nemocnici po lehke operaci chodidla (odstraneni takove te tukove boule, co se lemkemu dela na obliceji), nemohl jsem si nevsimnout nastenky. Nastenka sama o sobe je strasne zajimava vec. Narozdil treba od monitoru, tramvaje, zidle, nebo auta pripomina tak trochu komunismus.
Protoze me vsechny tyhle podlidske vytvory od prirody zajimaji, rozhodl jsem se pristoupit bliz a podivat se, co noveho. Krome spousty nepodstatnych informaci, ktere je proste nekdo jenom liny rict osobne obsahovala vytisknutou stranku z nejakeho uzasneho zdravotnickeho casopisu, kde si zamestnanci pravdepodobne vymenuji nazory na svoji praci. Jakoby tohle samo o sobe nestacilo, tak prihodim, ze dost mozna za nase penize.
Cela stranka se venuje dopisu nejake zakomplexovane zdravotni sestry Dany Lednické, ktera podrobne rozepisuje svoji frustraci z prace, kterou si sama vybrala, jako povolani. Bohuzel neni mozne nic linknout a moji jedinou sanci by bylo celou A4 zcorovat a oskenovat. Tedy ve zkratce. Sestra Lednicka se domniva, ze jeji prace neni jako jakakoliv jina prace. Dana ma pocit, ze je neco vic, protoze se stara o jine lidi a ostatni TOHLE BRIME NEVIDI! Co vic, jeji pacienti se nekdy chovaji neprijemne, dostatecne nespolupracuji a nedocenuji jeji slozitou situaci. Vrcholem vseho pak je, kdyz si nekdo na jeji adresu dovoli tvrdit, ze "jste jenom muj zamestnanec a platime vas my vsichni - ja- pacient jsem zakaznik". Takovy parchant by patrne zaslouzil minimalne vytrhnout kapacku.
Asi je vetsine z vas uz ted uplne jasne, jak moc se ta ***** plete. Tahleta zamestnanecka neprofesionalita, tolik typicka pro zamestnance statniho sektoru, je neustalym hnacim motorem meho presvedceni, ze zamestnanci statu jsou v tehle zemi totalni untermensch - a jeste asi dlouho budou. Nicmene tento clanek navic potvrzuje i zakomplexovane zamestnanecke "cesstvi" i v jinych sektorech, nez v tom statnim. Je to smutne, ale musime jit dal a bojovat.
Vzpomente si prosim na Danu, az budete priste u doktora.
2. Silnice, policajti, led, bouracka.
Zazdil jsem Charlie Straight na ukor vikendu na nasi vile na severu cech. Ten barak patril panu Buxbaumovi, ktereho za okupace provezl do Francie v kufru auta jeho ridic. Z toho plynou dve veci - Je fajn mit ridice a je fajn mit kufr auta tak velkej, aby se do nej vesel clovek (to se hodi na vic veci).
Buxbaumova villa ale tentokrat nebyla tolik vzrusujici, jako cesta k ni. Kolem desate vecer jsme se blizili k Trutnovu - teplota cca 5 stupnu kazdych 10-15minut klesala soustavne o jeden stupen. Silnice mokra po desti. I bez teplomeru v aute kazdeho debila napadne, ze silnice muze byt namrzla. Ne kazdeho.
Kousek pred vjezdem do Trutnova jsem jel za malou zelenou Corsou a chvilema dokonce premyslel, zda ji nemam predjet. Nakonec jsem se rozhodl, ze ne, protoze je to uz stejne pred vjezdem do mesta jedno. To byla dost presna myslenka. Asi po dvaceti vterinach od tehle uvahy dostala na uplne rovince v protismeru smyk policejni felicie, protocila jedny hodiny proti smeru hodinovych rucicek a pak to celne narvala do Corsy. Ten policejni ***** mi uplne zkazil vikend, protoze jsem pak dva dny v kuse mel pred ocima jeho spolujezdce, ktery po narazu vyletel napul bocnim oknem a zustal viset ven z auta. Dobrzdil jsem, vystoupil z auta a sel delat, co se dalo. Prisel jsem k felicii - stale z ni napul visel policajt. Malinko se hybal se a koukal na me. Z pusy mu tekla krev a snazil se mi v agonii a soku asi neco rict. Moc mu to neslo. Sel jsem se radeji venovat necemu smysluplnejsimu, protoze pro dve nepripoutana paka ve skodovce bude lepsi, kdyz je nekdo dostane z auta s nasazenym krcnim limcem. Pak prislo zjeveni. Od smeru feliciie se objevila houkajici sanitka. Musela jet nejakou nahodou kolem, protoze cas ukazoval sotva minutu od nehody.
Sel jsem tedy ke Corse, vytrhnul zablokovane dvere a pomohl ven ridicce, ktere bouchnul airbag. Vyndal jsem klicky ze zapalovani, protoze Corsa na benzin zacala lehce doutnat. Ridicka byla uplne ok, spolujezdkyne docela taky, ale nemela aibag, takze ji pasy trochu pohmozdily zebirka. Jinak nic snad az na sok a zlomeny prst. Tou dobou uz tam byla i druha zavolana sanitka a hasici, takze jsme se sebrali a vyrazili na poslednich par kilaku cesty, jejimz cilem byla flaska portskeho na uklidneni.
Nevim, jak to dopadlo s policajty - tyhle nehody to do hlavnich zprav nedotahnou. Nebude o nich mluvit ani Huml rano na Nove, az vam srdceryvne bude pripominat, kolik bezohlednych ridicu na silnicich jezdi. Vim jen to, ze oba poldove zili, kdyz jsem odjizdel a dost mozna ziji i ted. Mozna taky ne. Po bitve kazdej general, ale neni spatny si rict, co vsechno se taky mohlo stat. Mohl jsem jet uplne jinou cestou, kdybych kus za Prahou vlastni debilitou neminul odbocku a tady by bylo prazdne misto. Mohl jsem taky predjet Corsu a substituovat tak naraznik pro tocici se felicii.
Opel Corsa s dvema lidma bude mit neco pres 1100 kilo. Citroen C8 2.2HDi s dvema lidma a nakladem vazi neco pres 2 tuny. Jinymi slovy nebojim se ted o sebe - dokazu si docela dobre predstavit, kolik airbagu by se kolem moji hlavy nafouklo. Dokazu si ale taky docela dobre predstavit, jak by dopadla felicie, kdyby to do ni nenarvala jedna corsa, ale hned dve. Kdyz pujdeme jeste dal, muzeme si i predstavit, ze by si policajti zapnuli pasy a nemusela je odvazet sanitka. Chapu, ze je strasne dulezity bejt kdykoliv pripravenej vyskocit z auta a zacit strilet, ale neni to asi uplne nutny, kdyz jedete v noci na namrzly okresce nekde v horni dolni. Krome toho je tady taky sance, NEDOSTAT smyk. Staci si uvedomit, ze 1. jedete starou felinou, 2. je mokro, 3. je zima. Pro nekoho je i tohle nadlidskej ukol. Jsem jenom rad, ze se nestalo nic vaznyho nekomu, kdo za nic nemohl.
Vzpomente si prosim na tuhle nehodu, az budete priste poslouchat policejni ******** o bezpecnostnich pasech a dodrzovani rychlosti vzhledem ke stavu vozovky.
3. Anna Valentova - hystericka matka
Posledni z dnesniho dlouheho zamysleni je Anna Valentova (spolupracovnice redakce Volkszeitungu) a jeji clanek o verejnych pravech, ktery vysel mimo jine v patecnim Patku lid. novin, kde jsem na nej omylem narazil pri snaze najit televizni program.
Asi nema cenu to rozvadet - tahle zenska ztelesnuje uplne vsechno, co na omezovani obcanskych prav ze srdce nenavidim a hodlam proti tomu do smrti bojovat.
Podle Valentovy je "buzeracni zakon" napriklad to, ze kola nesmej jezdit po meste. Sice nevim, kde to takhle maj, ale ja sem pro, aby to tak bylo vsude.
Jinak nepritelem cislo jedna je pro laktacne postihnutou matku totiz 1. auto, - protoze s kocarem se spatne prechazi a za 2. pes, protoze hystericka media casto a rada pripominaji, jak to vypada, kdyz pitbull ukousne decku hlavicku. Nejlip to maj holt v americe, kde se nemuzes krome piti piva na verejnosti pomalu ani uprdnout. (to by taky zakazala mimochodem).
Doufam, ze az jednou pojedu autem, tak potkam Valentovou a jeji urvanou tehotnou kamosku mimo prechod pro chodce. Rad si pak vzpomenu, kolik urvanych spratku jsem musel pretrpet ve verejnych restauracich.
A Vy si na Valentovou vzpomente, az budete priste pomahat tlustince s kocarkem do tramvaje.
*Clanek byl dejarinizovan od osklivych vyrazu