Rusty 30 let / Příbram

Leží tam a nehýbá se. Kdekdo by si myslel, že je mrtev. Ale ne. Tedy aspoň zatím ne!!! To ho jen zkolil další neúspěšný pokus o něco, do čeho vložil veškeré své naděje a sílu něco získat. Přemýšlí, zda-li se má zvednout a pokračovat dál, či zůstat ležet a pomalu opouštět tento svět. Hlavou mu létají vzpomínky, při kterých pociťuje štěstí, ale i bolest ze své vlastní neschopnosti. Má strach. Strach z toho, že se to bude opakovat. Může se toho vyvarovat? Snad ano. Uzavřít se do sebe a nepouštět si nikoho a nic k sobě. Jedině tak se vyvaruje další bolesti. Dokáže to ale? Na tuto otázku nezná nikdo odpověď. Jediný způsob jak to zjistit, je zkusit to. Přemýšlí.... minutu .... hodinu....den. Náhle se zvedá, otevírá oči a zhluboka se nadechuje. Odchází jako někdo jiný. Nikdo neví kam.