PetrS - Úvod | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

PetrS Muž, 30 let / Rajhrad (u Brna)

Playlist je prázdný :(

Fanoušek PetrS si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Zpětné nahrávky ve "špatné" hudbě

Tento článek mně poslal jeden super kámoš s přezdívkou Ozzy. Zabývá se v něm problematikou křesťanskýho rozlišování hudby na dobrou a špatnou podle toho, jak moc je v ní bubnů a el. kytar a zvláště pak podle toho jestli tam někdo zaslech pozpátku nějakej satanskej bordel. Každopádně je to super článek hlavně pro ty, co mají občas špatný svědomí, že poslouchají satanův metal a.t.d.

Takže dík tobě Ozzy a čtenářům příjemný čtení :-)

Ve shodě s pravidlem všechno zkoumat jsem se díval na problematiku backmaskingu a dospěl jsem k následujícímu názoru (za velké podpory odkazu http://en.wikipedia.org/wiki/Backmasking):
 
Když se hovoří o zpětných nahrávkách, směšují se dohromady dvě věci:
1. Text nahraný popředu a na nahrávku umístěný pozadu. Při normálním poslechu tak posluchač slyší nesrozumitelné brblání, o kterém ale ví, že tam je (protože ho normálně slyší). Když si pak příslušnou pasáž pustí pozpátku, uslyší srozumitelný text, se zcela korektní dikcí, nádechama, přízvukem, … prostě to vrátí do stavu, v jakém to bylo původně nahráno. Vytvořit takovouto zpětnou nahrávku je zcela triviální. Tento typ zpětných nahrávek je zcela objektivní a má smysl se jím zabývat. Kapely ho používají, většinou pro dokreslení atmosféry skladby (co jsem zjišťoval obsah u skladeb, které poslouchám, a obsahují text pozpátku, nikdy tam nebylo nic, co by neladilo s textem popředu). Což samozřejmě znamená i to, že když text popředu pojednává o okultních a temných věcech, tak pro „dokreslení atmosféry“ tam může být něco se satanskou tématikou (např. otčenáš pozpátku v jedné skladbě Cradle of Filth). Pustit si nahrávku pozpátku jde např. ve freewaru audacity a i nějaký nástroj ve windows by to měl umět. Čili je to objektivní věc, na kterou je dobré upozorňovat.
 
2. Text, který při puštění popředu dává smysl, a když se pustí pozadu, obsahuje jiný obsah. Tento typ je podle mě nesmysl. Když si člověk pustí cokoliv pozadu, uslyší zvuky připomínající řeč (ostatně základem je řeč). No a s trochou snahy těm zvukům lze dodat obsah skutečnými slovy. Je to jako, hledat v mracích obličeje a zvířata. A jakmile někdo tento nový „text“ napíše a ukáže ho, tak mozek ho v tom úryvku najde. Stejně jako když vám někdo popíše, že tamhle ten kus mraku je jasný nos, tohle oko, tak pak to taky „uvidíte“. Což ale neznamená, že tam ten obličej skutečně je, je to pořád prostě jenom mrak. Na každou takovouto zpětnou nahrávku by bylo možno udělat několik textů podle zaměření, které tam chce člověk najít. No a jelikož s tím přišly fundamentální církve, které celou rockovou hudbu odsuzovaly jako dílo ďábla, tak kupodivu našly v každém textu věty oslavující satana. Ono najít v textu jiný text lze i „popředu“. Stačí si na youtube zadat misheard lyrics a najde to mraky textů, které jsou založené na stejném zvuku slov (např. píseň Wishmaster od Nightwish začíná slovy Master, apprentice, heartborn, seventhkeeper a z pohledu jedné verze misheard lyrics to je Hamster, a dentist, hard-porn, Steven seagull). Co je taky další problém tohoto typu zpětných nahrávek je to, že není v lidských silách takový text napsat. Postup skládání takové skladby by musel být následující – vymyslet zprávu, která tam má být pozpátku. Začít vytvářet text popředu, ale současně s melodií, frázováním a tempem, každá dvě slova, která vymyslím nahrát a pustit je pozadu, jestli sedí, protože při zpětném pouštění by bylo potřeba počítat i s tím, že plynulý výdech ve směru normálním se změní na sérii krátkých vdechnutí, která ovlivní zvuk toho slova (čili, že když popředu řeknu Praha a pustím to pozadu, tak neuslyším aharP ). Navíc ten text popředu i ta melodie k tomu by se musela vymýšlet od konce!!! a tohle všechno dohromady prostě není realizovatelný a navíc ten výsledek by byl hrozně sporný (čili opět každý by tam našel, co chce). Je taky podezřelé, že kapely, které byly obviněné z tohoto typu zpětných nahrávek (Ozzy, ELO, Pink Floyd) na to reagovaly umístěním zpětných nahrávek, ale toho prvního typu. V nahoře uvedeném odkazu je i vyjádření zpěváka Led Zeppelin k obvinění, že Stairway To Heaven obsahuje zpětný text, stejně tak vyjádření skupiny Queen k „textu“ v Another one Bites The Dust (obě vyjádření jsou negativní, čili že žádná zpětná nahrávka tam není a ačkoliv samozřejmě můžou lhát, tak můžou ale mluvit i pravdu, což je věc, na kterou mi přijde, že se často zapomíná). Abych si u těch Led Zeppelin udělal trochu jasněji, tak jsem si půjčil v knihovně knihu, kterou napsal jejich cestovní manažer, který s nimi byl v podstatě každý den a kde také popisuje, jak vznikla jedna z nejslavnějších rockových písní. Vznikla (hlavně zpěv) při spontáním jammování ve zkušebně a text v podstatě z hlavy postupně vymyslel zpěvák Robert Plant. A tedy podíl Jimmyho Page (který se zajímal o okultismus a bylo by tedy možné od něj „čekat něco nekalého“) na textu je 0%.
Zlo tohoto typu obvinění je v tom, že se proti němu nelze bránit, protože, když mozku ukážeš, co má v těch zvucích hledat, tak to tam najde, takže pak lze argumentovat, co nám budete vykládat, my jsme to slyšeli na vlastní uši. A teď si představte, že vytvoříte něco krásného, dáte do toho kus sebe a okolí vás začne obviňovat z něčeho, co vůbec není pravda. A proto mi to přijde až jako hřích proti osmému přikázání tohle vědomě šířit.
 
Tak tolik můj příspěvek k problematice. Myslim, že celkový přístup křesťanů k hudbě (jakékoliv) by měl vycházet z úplně jiné perspektivy, než se to děje teď (rozdělování na dobrou, špatnou (ne z hlediska kvality)), ale to by bylo na dlouhý lokte.
Tož se mějte a keep on rocking, Ozzy
Zobrazit všechny články »

Poslední přidané obrázky

Zobrazit všechny galerie

Poslední názory

Zobrazit všechny názory