Aby řeč nestála...
Upraveno:...ve středu 19. ůnora jsem se aktivně zúčastnil oslav 33 let fungování psychedelic-punk-folk-rock bandu Původní Bureš (pozor, vztah k současnému prime ministrovi veškerý žádný!), s nímž jsem kmenově hrál v letech 1989 až 1991, občas pak na různých výročních koncertech.
Ten včerejší v břevnovském Kaštanu byl dle mého mínění snad nejpovedenější ze všech těch oslavných! Žádná monstrakce s dvojími bicími, přehršlem různých nástrojů a stádem bývalých, současných (a snad i budoucích) muzikantů, ale příjemný večer s poměrně kompaktní sestavou, přiměřeně mixnutou ze "základních kamenů PB" a několika bývalek i bývalů včetně mne :-)
Příznačným rysem byla jediná zkouška před koncertem s minimem zúčastněných. Já tam fungoval jako jediný bubeník, takže jsem si prosvištěl repertoár v celém rozsahu. K duchu Původního Bureše patřila a patří improvizace, takže jsme si na zkoušce doopravdy hráli.
Výsledek se pak v plné míře dostavil na koncertě - já odehrál první, historickou půlku setu (k naprosté spokojenosti kapely i obecenstva), ve druhé části koncertu bubnoval Hugo Šlik. Všem to šlapalo, ohlas výtečný a celkový pocit po těch letech velice příjemný!
Tady musím pro nepamětníky připomenout historicky významný koncert PB, konaný ve čtvrtek 16. listopadu 1989 v tehdejším libeňském klubu Rokoska, kousek za mostem Barikádníků. Burešové fungovali jako předkapela Psím vojákům, tehdy ukrytým za zkratkou P.V.O. (Psí vojáci osobně) a svůj set pojali jako výpravnou divadelní show, podpořeni ochotnickým spolkem ze Zbuzan. Tématem byl brutální zásah "bílých helem s federálními obušky", inspirovaný Palachovým týdnem (leden '89) i protesty k 21. výročí srpna '68. Prostě na pódiu bylo v jednu chvíli až 40 účinkujících v alegorii, jak státní moc nemilosrdně bije dav, v němž jsou babičky o holi i maminky s kočárky... Ten večer to vypadalo jen jako nasraná demonstrace pocitů hnusu a bezvýchodnosti, kterému natřískaný sál bouřlivě aplaudoval. A když následoval elektrizující Filip Topol se svým rytmickým duem, Davidem Skálou (ds) a Honzou Hazukou (b), bylo hotovo! Takový koncert se nesmazatelně zapíše do paměti :-))
O to větší šok jsme prožili o den později, poslouchajíce Hlas Ameriky či Svobodnou Evropu, líčící zvěrstva, odehrávající se na Národní třídě. Fakt jsme na chvíli byli ovanuti pocitem, že jsme to spustili MY...! I po letech je ta vizionářská vzpomínka zatraceně živá.
Fumasi, Brute i všichni tehdejší další spoluhráči, DÍKY!
¤