---dojčland 18-21.6.2010---
18.06.2010 Drážďany Chemiefabrik +svině!
Vyrážíme s tradičním zpožděním, poplašný zprávy, že bysme měli bejt v Drážďanech v sedum na zvukovku bereme jako mazáci s nadhledem, tenhle germánskej vtip jsme si už mockrát vyzkoušeli a už nám nepřipadá to zábavný. Ve Vodňanech přeložíme naše krámy do svinský dodávky a jedeme. Na místě samotným jsme samozřejmě s dostatečným předstihem, abysme stihli zevlovat u baru, na sále jako obvykle nikdo není. Dozvěděli se od promotéra Wahnfrieda, že v parku je nějaká party, která je zadara, a že se tudíž nedá očekávat nějaká větší účast. Takže náš průměrnej počet průserů na koncert se opět zvýšil o nějakou tu desetinu... První kapelu Visions of Dystopia prochrápu na palandě, dorážím až na svině!. Je kolem půlnoci a v sále je tak mezi 20-30 lidma a v přísálí u baru ještě nějaká rezerva. Zvuk nestojí za moc (obvyklej zvukař je samozřejmě na zmiňovaný freeparty, takže máme k dispozici nezaškolenej záskok), svině! i dezinfekce zahrajou set bez nějakejch větších akcí ze strany publika a daj si party na baru... Ráno se část vejletu fláká po městě, ostatní vyspávaj a Brožík se věnuje svýmu alkohol testeru... zjišťuje se zajímavá věc, jeho organismus zastaví odbourávání alkoholu na 2 promile a tvrdošíjně se odmítá vzdát dalšího pracně nabytýho chlastu... do toho všeho řve fotbal Německo vs. Srbsko – Němci to proserou 0:1. Do Berlína řídí Pufffy. Po cestě dostáváme každej nepřipoutanej 15 éček pokuty...
19.06.2010 Berlin KÖpi + svině!
Pár hodin strávenejch na dálnici a jsme po nějakým čase zase v Köpi. Čeká na nás Slávek, kamarád ze Zanzibaru, kterej umí česky. Obvyklá litanie, že v sousedství je ještě jeden koncert (Infekcja, MVD, Katyusha) nás bohužel nemine ani tady. Pan zvukař, co vypadá, že už něco požil, a jehož slavná chvíle ještě přijde, vydává dost zmatený příkazy. Nakonec je to jako vždycky, nanosit cajk do Koma F a vyčkat na baru do koncertu, nebo až přijdou lidi. První hrajou utrechtský HC punx Kort door de Bocht. Dost jsem se bál, že to bude skutečně znít tak, jako na mp3, co mají na myspace. Byl jsem mile překvapenej, docela rychlej a slušně zahranej nabušenej party punk. Dokonce i počet lidí se pohybuje kolem dvacítky, což je rozhodně víc, než jsem očekával. Před setem sviní přijde už zmiňovanej pan notně posilněnej zvukař k Brožíkovi, kterej zrovna připravuje bicí na vystoupení, překvapivě mu poděkuje za koncert a odnáší mikrofon. Chvíli trvá, než mu zalátáme díru v časoprostoru, a vysvětlíme, že se party teprve rozjíždí. Následuje pár scének ve stylu němý grotesky na věcný téma opilec a kroutící se kabel popřípadě opilec a vzdorující čudlík na mixu, jako hudební podmalbu, valící se z beden, si ovšem musíte představit dunění martyrdöd, nebo jiný crust mord party. Svině! mají oproti Drážďanům o dost lepší set a navzdory očekávání taky zvuk, Václavovi tradiční procházky v publiku opět slaví úspěch. Pěkně naperou do lidí všechno, co mají na srdci a na jazyku, to trvá tak dvacet adrenalinovejch minut. Než začne hrát dezinfekce, nemine nás další scénka se zřejmě už napůl komatickým zvukařem. Je dost zoufalej z toho, že bude hrát ještě jedna kapela , předvede pár gest z antický tragedie a snaží se o nějakou blíže nejasnou aktivitu, pak naštěstí usíná za mixem. Za podpory pana Brože vše řešíme operativně, rychle a radši bez jeho pomoci. Začínáme...a trefili jsme to! Zvuk má koule, krájíme hustě dávkovaný decibely každý minuty a chčije z nás pot. Serem na to, pro kolik lidí, zas je to chvilku jen tady a teď...ty, co v sále zbyly to asi docela bere, tak dojde i na přídavky... končíme jako vždycky zpocený úplně durch...hladina endorfinů doplněna – jde se na bar. Pár piv s Holanďanama, co chvátaj na vlak, pak ještě víc piv a slastný koma...
Na flákání je Berlín docela prima, skoro v každý ulici se dá najít nějakej zapadák respektující moje majetkový poměry a i kdyby ne, vždycky je tu nějaká turecká nebo vietnamská sámoška s chlazenýma lahváčema nebo okýnko s exotickým jídlem za pár peněz. Pokud máte průvodce jako je Slávek, je to o to ještě o fous lepší, protože vás jen tak mimochodem provede pomocí svejch historek celejma devadesátkama v tomhle trochu bláznivým městě. Dnešní cíl je uměleckej squat Tacheles, kterej je v centru města, odhaduju tak dva kiláky od nejvyššího minaretu DDR – Fernseherturm na Alexanderplatzu. Tacheles je komplex hospod, ateliérů a výstavních prostor. Na každým kroku jsou tu sochy svařený, snejtovaný a sbouchaný z nejrůznějšího kovovýho haraburdí, který jen Berlín může nabídnout. Slávek potkává pár známejch, dáváme pivo Jewer na pláži (opravdu nevím, ale za squatem kde se vzala tu se vzala, ale prostě byla tam...).Plkáme tak dvě možná tři piva, pak musíme vyzvednout cajk v Koma F... začíná dobrodružství – cesta S – bahnem. S – bahno je něco, co Slávek běžně nepoužívá, jezdí na kole, takže se chvilku motáme, ale po konzultaci s domorodci nakonec vystupujeme správně na Berliner Ostbahnhof. Apec je už vytaženej ze sklepa, kde je Koma F, takže máme o práci míň. Míříme do Pörx, kde zejtra budeme hrát na Fete de la musique. Původně jsme s majitelem knajpy chtěli probrat fakt, že zítřejší alkoparty zadarmo je nám k ničemu, když hned po koncertě razíme domů, jestli by se to nedalo přešoupnout na naši dnešní party. Každopádně asi nebylo nejchytřejší spoléhat se na slovanskej šarm a výdrž v konzumaci a čekat přitom v dotyčný hospodě. Majitel dorazil pozdě, ...dost pozdě na to, aby z našeho přirozenýho šarmu díky konzumaci nezbylo ani zblo... na dohodu nereflektoval, sice nám slevil, ale stejně jsme ho ten večer ještě mockrát prokleli. Kupujeme pivo v sámošce na rohu a jdem ke Slávkovi na byt – bydlí hned nad hospodou. Slávek v roli DJ si s decibelema a sousedama rozhodně nedělá starosti. Dávám pár piv a pak se odpotácím spát do kuchyně se špuntama v uších...
21.06.2010 Berlin PÖRX
Ráno(někdy před polednem) není proti předpokladu tak strašný. Startujeme na roh do kavárny na Kaffee und Quarktasche. Podle Slávka jedna z nejnávykovějších kombinací potravin vůbec. Chci se podívat do Coretexu na Oranienstrasse a koupit nějakou muziku. Nadšení zbytku výpravy je na bodu mrazu. Jdeme podél Sprévy koukáme na parníky a občas si dáme pivo. Na(ne)štěstí po cestě Brožík a Václav nachází prodejnu s všemožnou plastovou veteší – kupujou dvě vuvuzely, který po cestě ke zděšení nás i ostatních chodců používají téměř nepřetržitě. Následuje debata kolik tak decibel asi taková vuvuzela, kolik na ní její vynálezce během mistrovství světa vydělal, jak se dá odfiltrovat vuvuzelí zvuk z televize, jestli budou svině! dneska vystupovat jako čistě dechová kapela atd. Brožík mudruje, jestli by nestálo za to nakoupit vuvuzely v Berlíně (za 3-4 eura) a prodávat je v Čechách, kde stojí bězně kolem 4 stovek a vzhledem k tomu, kolik se jich během mistrovství prodá, bude jistě v balíku. Představa, že se v autě budu brodit plastovejma tyčkama, jak brouk v pytlíku se špagetama, a že mi každou chvíli někdo zatroubí silou 120 decibel do ucha, mi nepřipadala tak zábavná. Jistý je, že když jsem nakoupil Paint it Black – paradise a Quick sand – manic compression a vyšel ven z Coretexu, tak se budoucí milionáři sháněli po pivě a na nějaký finanční plány už neměli čas. Jdeme zpátky do knajpy zahrát... svině začínaj a oficiální start je ve čtyři. Kdovíproč se všude válí balíky slámy celá akce je zahrnutá do Fete de la Musique, kdy po celým Berlíně 21.6. hrajou na všech myslitelnejch místech kapely všech žánrů. Na Slávkovo doporučení si dávám Augustiner Helles, má pravdu ... je lepší než včerejší Jewer a Tyskie. První se jdou opotit svině! Brožíkovi není po včerejšku valně, už ho netěší ani pohled na alkohol tester. Svině seřvou navzdory Brožíkovu handicapu občany Berlína docela pořádně (viz foto). Během jejich setu prochází mezi hospodou a pódiem/ valníkem postarší pán se dvěma fofr klackama... a nejspíš si ten den vylepšuje osobní rekord. Následuje Dezáč po krátký zvukovce to do nich napálíme, co to jde. Asi nejlepší zvuk za poslední tři dny. Osazenstvo knajpy (i ty nad 50 let) uznale pokyvujou. Chtějí přídavky... po šestý končíme-majitel knajpy se obě kapely snaží ukacat na další kalbu, ale my musíme druhej den do práce... loučení se Slávkem... pár hodin na cestě a po půlnoci doma ... ach jo, kde se v nás ta zkurvená zodpovědnost bere