Luuca Most

20. 01. 2007 - Ravelini a Lvmen na Litvínovské Terase

Juchůů, oznámení konání koncertu v blízkosti nekulturního domova mi pomohlo hodně se radovat a těšit se a radovat. Ve 20h zela Terasa prázdnotou, pár nahodilých usedlíků vyprávěli si cosi zajímavého nad půllitrem piva a mezi prvními pěti v sále jsem se cítila osaměle - v nevábném prostoru. Ravelini zasedli za své nástroje na domácí půdě něco po desáté, nevadí, proběhla jsem se několikrát ven a zpět a cestou potkala... A tak spustili první skladbu... Náádhera to poslouchat, žádné zdržovačky okolo, přeci jenom už mají kluci něco nazkoušeno, hrajeme hned, jako kdybych vlítla přímo doprostřed koncertu...

R7 začli "Číslem" a nebyla to jediná skladba z předešlých alb, jeeee, jak krásné, na nic  se nečekalo... Kromě známých písní jsme si mohli poslechnout i část z toho, co R7 připravují, např. i jeden song s bývalým zpěvákem Honzou. Při poslechu emotivní hudby s screamo hlasy jsem od něj dostala mikrofonem do hlavy. Až tak to bylo emo. Bausty silně posílen alkoholem na nás všechny šeptal, pískal, mával, řval a křičel a hlavně se strašně moc usmíval a vysílal na nás jeho spokojenost... Víc roztomilý být nemohl...

Úžasné představení, konec, potlesk, samozřejmě jen jeden...

A šup na Lvmen... Zkušeně vypadající příchod na scénu, na bubeníkově těle jsem sledovala /letos už podruhé/ zběsilou projekci /Terasa nemá prostory jako Akropolis, stropy jsou ve výšce panelákového stropu/. A do toho už s respektem a bez keců začínají mistři hladit své nástroje... V té chvíli nemůžu si vzpomenout na nic nic, hltám je všemi svými smysly-mít jich víc než pět, zblázním se... Kromě mixu bojového umění, robotického dnu v New Yorku a dalších a dalších obrazů na bubeníkově těle pozoruji jeho, jeho vkládání sebe sama do realizace hudby. Během kraťounké pauzy, kdy jen kytaristé brnkali, vypadal jak po doběhu Maratonu s tepovou frekvencí odhadem 220. Sledujíc tohle jeho umění padá mi čelist... Z hlediště neslyším ani v minimálních pauzách náznaky křiku, jen pokorný potlesk pro respekt na jevišti... Všudypřítomné mrazení graduje při pohledu roji včel na plátně završený ukřižováním Krista v pozadí...

 A kde je mez? A kdy řeknu: "To už stačilo"? Zatím pořád jenom gratulace..