Je-li mi v určité situaci zatěžko říci pravdu, stačí se otázat: Mohu chtít, aby všichni lidé učinili svým principem lhaní?
Mravní svědomí nás nutí jednat v protivě k našemu osobnímu prospěchu, pohodlí, zisku a týrá nás výčitkami, když jednáme proti němu. Bylo by zajisté pohodlnější nepodat vody žíznícímu nebo, pokud máme majetek, hlasovat proti sociálním reformám.
Přesto však člověk, i ten nejšpatnější, ví velmi dobře, jak má nebo alespoň měl by jednat. Takto jsme účastni dvojího světa: svým tělesným organismem jsme součástí světa jevů, ale svou duší jsme součástí světa o sobě; hlas, který se v nás ozývá a
který nám stručně říká, tohle udělej a tohle nedělej, nepochází z rozumu, není výsledkem myšlení, nýbrž zaznívá z oblastí našemu myšlení nedostupných a člověk je potud dobrý, pokud ho dovede poslouchat.
Jeho formuli lze vyjádřit velmi jasně: Jednej vždy a za všech okolností tak, jako by se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát obecným přírodním zákonem.
.............seš zasranej idealista laví, takhle to nefunguje...