...
Co je nejhorší ?!
Nejhorší je se opravdu zamyslet. Nemyslím jen takové to povrchní přemýšlení co by, kde by. Mám namysli krystalicky čistou podstatu samotného bytí a to především sebe sama. Kdo se o něco podobného nikdy nesnažil, tak se o to ani nepokoušejte, protože pokud se budete opravdu moc snažit, tak dojdete k velmi překvapujícím závěrům většinou popírajícím všeobecné a zažité představy které máte během svého života zřejmě z jediného důvodu, aby se člověk nezbláznil a měl pocit, že TO má smysl, nikoliv že VY máte smysl. Pokud to budu chtít rozebírat do podrobna a to třeba zrovna na sobě, dosáhnu tak pouze silné skepse která se táhne jako mlha kolem všeho a všech na co se člověk podívá a je to tak zřejmé až by bylo lepší nemyslet a zůstat slepý zároveň. Je to naprosto zdrcující a zničující pocit při kterém se můžou snadno přeházet veškeré Vaše životní hodnoty a to doslova z minuty na minutu, z vteřiny na vteřinu. Už jenom najít pevný bod kolem kterého si můžete obalit předivo svého osudu je nadlidský úkol, proto se ani nedivím, že někteří lidé takové věci nedokáží ani ustát a obracejí se na síly nadpřirozené, jenž nazývají svými Bohy, Guru a kdo ví jak ještě.
...
Takže za smysl života můžu považovat hledání vlastních středobodů na které můžu napojovat pavučinu vlastního bytí a ty středobody musí být natolik pevné, že když se přeci jen jeden zhroutí, ostatní udrží tíhu jenž se na ně rozprostře. Otázkou
zůstavá, zda je dostatek času a možností najít dostatečné množství sředobodů, než se člověku zhroutí život jak domeček z karet. Dovolil jsem si to nakreslit. Zkuste to taky !