Povinná recenze na KVIFF
Jako první věc mě napadá jediný slovo: vopruz. Ne, že bych byla zas až takovej kulturní barbar, ale karlovarský mezinárodní filmový festival je výběrem filmů opravdu vopruz. Pokaždé se mi podaří jít na ty nejhorší snímky, protože se mi nechce kupovat akreditačku a tak si beru od maminky z práce lístky, co jí zbydou pro klienty. Shodou okolností jsou to vždycky snímky typu nejnudnější ryze intelektuální odpad, ve kterém se nejlíp vůbec nemluví. A pak si říkám, ehm, proč jako lidi tyhle filmy točí? Není to tak trochu zbytečný?
Ale občas člověk zajde i na něco lepšího. Nebudu vám lhát, nešla jsem na vítězný snímek Moskytiéra, a ani ostatní vítězné snímky jsem neviděla, až na jeden. Ale za to jsem byla každou noc ve spořitelně, kde se konaly skvělé elektronické akce a konečně to ve Varech zase trochu ožilo. A jako rodilá Varačka vám musím přiznat, že mimo fesťák je žít v KV fakt vopruz. Takže člověk si konečně užívá trochu té kultury, mraky cizinců (nejen Rusů), herců, umělců, hudby pro každýho, nekonečný párty, opilý celebrity a chuť začít zase chodit do kina. My Varáci si vždycky užíváme 240 hodinovou párty a pak zase upadneme do karlovarského kulturního spleenu.
Tak jo, začnem teda těma filmama. Hodně se mluvilo o Mr. Nobody, což byla s prominutím hrozná sračka. Báječná recenze je zde: http://fffilm.fuxoft.cz/2010/07/recenze-pan-nikdo-mr-nobody-60.html a souhlasím asi s každým slovem. Nejdřív jsem si myslela, že jsem to nepochopila kvůli tý lahvi šampusu, co jsem předtím vypila, ale když jsem se na to podívala podruhý (ano, stáhla jsem si to), tak jsem se utvrdila, že film, ve kterém není žádná pointa ani rozuzlení na konci, mě prostě brutálně otráví.
Co se týče českých filmů, hrály se tu samé dobré. Mohu doporučit (i dle doporučení mých známých a opinion leaders) 3 sezony v pekle s Kryštofem Hádkem, Normal, jehož kameru dělal Antonio Riestra (Frida, Amores Perros), Kuky se vrací (i když si možná říkáte, že máte dost svěráckých klasik; navíc v AJ to tvůrci pojmenovali Kooky, což zní na český film vážně dobře), samozřejmě Protektor a ještě například Muži v říji, který navzdory tomu děsnému plakátu už teď sklízí pozitivní zahraniční kritiky. A další filmy Roberta Sedláčka zní velice dobře, co můžu posoudit z rozhovoru s ním.
(no fůj design)
Pokud máte zájem o celebrity, tak byste se měli podívat na tyhle snímky: The Company Men s Ben Affleckem a Tommy Lee Jonesem, Ondine s Colinem Farrellem, Single Man s Colinem Firthem a Julianne More a samozřejmě Crazy Heart s Jeffem Bridgesem. To jen tak namátkou.
Podařilo se mi jít na film Syn Babylonu z prostředí Iráku po invazi amerických vojsk (ale není to antiamerická propaganda). Velice dobře natočený snímek z válkou zmítané země, na kterou Alláh snad zapomněl. Odkrývání masových hrobů se mnou zacloumalo asi nejvíc. (poznámka pro lingvisty: díky tomu jsem zjistila, že "báša" znamená arabsky "dobře" a "dáda" babička :))
Pak se mi podařilo ještě jít na film Gepard z roku 1963, TŘÍHODINOVOU (ano, zrak vás nešálí) historickou epopej o sjednocení Itálie. Přesto musím říct, že jsem se ani na chvíli nenudila. Na historický film docela dost vtipných scének, mladej Alain Dellon, provokující Claudia Cardinale, která se pořád kousala do rtů a velice charismatický Burt Lancaster, představitel vysoké aristokracie, která musí ustoupit nové třídě buržoazie a doufat, že oni, gepardi a lvi přežijí ten nástup hyen.
Ostatní filmy, na které jsem šla a nebavily mě, NEZMIŇUJI.
Tak a teď to ostatní :)
Ve starý spořitelně, což je vybydlenej barák, kterej funguje jenom o festivalu, byla každej večer dobrá akce. O festivalu se to jmenuje Aeroport. Jednou electro, podruhé 50´hity, potřetí nějaký disco (sucks), dále drumandbass (kdo by pohrdl!), konzert Kazet a tak dále a tak dále. Pořád nějaký dj´s a vj´s. A taky bomba 3D animace na zdech tohoto domu (prý na to promítání používali projektor, který je jediný svého druhu v Evropě):
A taky karlovarský divadlo BezDirky, které konalo malé skoro až intimní a komorní akce pro pár vyvolených v ELKU na Vyhlídce. Líbil se mi večer, kde se promítali studentské krátkometrážní filmy z FAMU a potom komediální představení Žijeme hokejem, které je pokaždé jiné, protože zdejší herci při něm prostě improvizují. Málokdy se v mém životě směju tolik, že se plácám do kolen.
(tahle akce je tak undergroundová, že fotografie ani video k dispozici nejsou)
A taky ještě třeba rozhovory s filmovými tvůrci, které doprovází čajoví profesionálové svým vytříbeným marketingovým p(r)odáváním čaje:
A samozřejmě můj věčný doprovod Eddie, bez kterého nevím, co bych ve Varech dělala:
(celebrity)
A samozřejmě koncert pod chebákem: Holden (jsou děsný, vážně mě to nebavilo, sorry) a ShoeCut (varský objev roku, posledních 5 let nebo posledního století?), který jsou vážně zábavný až na to, že jiná dobrá kapela tu není a tak tu mají koncert skoro každý víkend.
Ano, i koncert Toxique byl báječný, protože ta kapela je prostě nabitá a dělá skvělou show. I přestože ten koncert byl v absolutně snobském Poštovním dvoře a nikdo jsme nevěděli, že to je název pro další luxusní lázeňský hotel pro zazobané turisty. Ech.
Pochopitelně taky zpívající a sexy Jude Law, kterýho sice už všichni viděli, ale protože je vážně sexy a stalo se to u nás ve Varech, tak to sem musím dát:
Ach a program festivalu byl letos vážně tlustý!
Nějaký závěr či morální poučení festivalu? Nechodit na filmy, ve kterých se nemluví, přestože na KVIFF vždycky vyhrají nějakou tu cenu. Začít jíst tu guaranu, co mi dával ochutnat jeden kluk v parku, protože když každou noc propaříte v Aeroportu, tak to vyžaduje trochu výdrž. Nevěřit sliby schizofrenikům. Do budoucna: začít chodit do kina! Ne všechny filmy s časovými smyčkami jsou opravdu dobré. Neslintat na pěkný celebrity a vypadat jako u vytržení, dyť v Práglu todle maj každej den! Neopičit se po typickém oblečení festivalové návštěvnice: co nejlevnější a nejvtipnější náušnice, turecký kalhoty, asymetrický účes, antický sandály. Říkat si, tohle je filmový festival a vůbec né přehlídka tetování anebo reklamní veletrh firem.
Tak a teď se budeme zase rok těšit, až Karlovy Vary doopravdy ožijí a člověk se tu bude moct taky trochu bavit.
(Za tenhle článek by mi ČSFD měli zaplatit!)