S podzimem...
... i když se na pár dní trapně tváří jako léto, ovšem těžko někoho oblafne, poznáš ho po čichu naprosto neomylně...
... prostě s podzimem přišlo nutkání a neodbytná touha naplnit prázdno v hlavě muzikou. A tak plním a plním si sny a jiným sliby. A poslouchám.
Přichází nová hudba. (Pro moje ucho.) Ačkoliv, nová. Jako bych ji znala a zapomněla.
Tomáš Klus zpívá, jako když Filip Švarc mluví. Dráždivě nakřáple, jako Michael Stipe a jako Pink a jako spousta těch, co mi drze drnkají na nějakou strunu uvnitř hlavy. Jeden z mých prvních objevů v tomhle vesmíru. Takže můžu s jistotou a směle říct, že dnešní den jsem nežila nadarmo.