aleinad999 Žena, 34 let / Praha

O divokém průběhu RfP 2012 už toho bylo řečeno mnoho a mnoho (respekt pořadatelům a návštěvníkům, kteří si bouřky užili na vlastní kůži). Tento rádoby-report pojednává pouze o středě – prvním a dle mého nejdůležitějším dnu, kdy nezapršelo ani trochu a všichni jsme se tak mohli spokojeně smažit a roztékat.

Areál byl po úterním dešti celkem v pořádku, ačkoliv holínky se jistě hodily (jen ne ty z RfP merchendise za devět stovek). Hlavní T-Mobile stage měla tu výhodu, že před ní byl zčásti beton, Staropramen Cool Lemon stage na tom byla o něco hůř. Celkově byl areál super – odpoledne téměř žádné fronty, spousta zázemí, pobavila mě pobočka Potrefené Husy... :- )

Jako první jsem stihla I Killed The Prom Queen. Stejně jako u August Burns Red (u těch o něco víc) jsem měla pocit, že by mě jejich metalcore mohl bavit, ale nakonec mě nebavilo ani jedno. Mezitím hráli na hlavní stagi Enter Shikari, které jsem viděla jen z povzdálí (nejbližšího stínu), a ani ti mě nijak zvlášť neoslnili.

Pak už naštěstí nastoupili The Subways a všichni vedrem zmožení se rychle probudili, protože zjistili, že (nejen) tihle Britové opravdu umí udělat show. Subways si získali publikum jednak samozřejmě zařazením největších pecek, jednak českými frázemi, které si osvojili („Děkujii“, „milujeme vás!“:- ) Když během Celebrity zpěvák zavelel „Sedněte si!“, všichni rychle pochopili a následující hromadný výskok byl vskutku efektní. Členové skupiny se chovali opravdu přátelsky a mezi pódiem a diváky proudilo nevyslovené poselství typu „milujeme vás, vy nás taky a určitě se zase brzy uvidíme“ :- )

Následovali irští Two Door Cinema Club. Ačkoliv to skvěle rozjížděli, měli po Subways opravdu těžkou pozici, protože oproti jejich ztřeštěnosti znělo irské vystoupení nutně trochu umírněněji. Zejména zpěvák působil značně roztomilým dojmem, a ačkoliv to s největší pravděpodobností není pravda, vypadal, jako kdyby byl radši někde v klubu se stovkou věrných fanoušků. Nicméně zejména hity What You Know, Something Good Can Work a I Can Talk zněly dost živě, zahráli také několik songů z nové desky, která vyjde na podzim.

Franz Ferdinand! Skotská smršť a zdánlivá rezervovanost, která tak ostře kontrastovala zejména s otevřeností Subways. Nicméně, zpěvák, jehož vizáž mi zdálky nevhodně připomněla jednoho diktátora (http://oidnes.cz/12/071/cl5/JAZ444d51_franz.jpg) se po vzoru kolegů snažil o pár českých frází. Jejich hudba naživo servírovaná zněla daleko víc elektronicky a tanečně, což se projevilo i v délce skladeb (to např. když se všichni členové skupiny podíleli na jakémsi bicím sólu tím, že mlátili do těch částí, na které zrovna dosáhli). Jediné, co opravdu chybělo, byla Jacqueline, podle mého jejich nejlepší věc.

Na Staropramen stagi to pak rozjel Example, což bylo celkem povedené, zvlášť jeho hláška „I love you, muddy people!“, poukazující na to, že pod pódiem to už asi vážně připomínalo bahenní koupel.

A pak už se čekalo na hlavní hvězdu večera – The Prodigy. A opravdu se čekalo. A čekalo. A dočkalo se až po 40 minutách, poté, co davem proběhlo bučení, pískání a hlášky typu „tak sakra už...“ Naštěstí nám to Prodigové zvládli vynahradit, i když jejich arogance a přidávání slov s kořenem „fuck“ za každé slovo moc milé nebylo (nic proti, ale co je moc...) Proběhly zásadní věci – Omen, Invaders Must Die, Voodoo People, Smack My Bitch Up atd., dokonce i přidávali (předchozí skupiny nemohly, aby se dodržel harmonogram, že :- ) Skvělá světelná show, zvuk nebyl ideální (už poblíž zvukaře), ale zážitek parádní.

Další dny (hlavně čtvrtek) byly jistě více adrenalinové, ale středa byla jednoduše „nudně“ perfektní :- ) 

Poznámka o bandzone pro bandzone: Je skutečně škoda, že se v úterý musel zrušit program na Red Bull Tourbusu, bylo by to zdaleka nejzajímavější, co by se ten den dělo, výborný výběr skupin :- )