Přátelé a kamarádi, tuto sobotu proběhl koncert v Jihlavě v klubu Edgar. Naše pocity z něho jsou však velice rozporuplné a my vám hned vysvětlíme, proč tomu tak je.
Pátek 10.10.2008 – cca 15.00
Telefon: Bůček: „Ahoj Pavle, my teďka v sobotu máme hrát ve tvým klubu, řekni mi prosím tě, od kolika máme hrát?"
Pavel: „Hele jak chcete, můžete buď od 22h nebo od 23h.“
Bůček: „Ok, tak my to dáme od 22h. Tak v sobotu se uvidíme, zatím ahoj.“
Sobota 11.10.2008 – 21.35
Bůček: „Čau Pavle, tak my jsme dorazili, Dukla Vozovna“
Pavel: „Ahoj, fajn, hele tady máte nějaký pivenky“
Bůček: „Dík, hele a prosím tě jak je to s tím časem, máme teda hrát od těch 22h, jak jsme se domlouvali?“
Pavel: „Hele budete hrát od 23h.“
Bůček: „Hmm, tak ok.“
Sobota 11.10.2008 – 22.55
Bůček: „ Hele Pavle, prosím tě jak je to s tím časem, my jsme sem natahali aparát a na pódiu už zkouší jiná kapela…“
Pavel: „ No jo no, tak budete hrát od půlnoci no.“
Bůček: „ Počkej, tak jsme se dohodnuli, že budeme hrát od 22h, pak si to posunul na 23h a když jsme sem natahali ten nábytek, tak nám řekneš, že budeme hrát od půlnoci??“
Pavel: „No ježiši to je to takovej problém, tak prostě hodinu počkáte a budete hrát potom no!“
Bůček: „Problém to není, ale tak snad ta akce má nějaký řád a stačilo říct: kluci budete hrát od půlnoci a my přijedeme před půlnocí a bude to v klidu a nebudeme tady zbytečně řešit takovýhle věci.“
Pavel (značně zvýšeným hlasem): „Tohle je punková akce, tady žádný řád není, tady to takhle prostě funguje a jestli se vám to nezdá, vy hvězdy, tak si sbalte svoje serepetičky a táhněte domů!!“
Dresik: „Hele Pavle nevím, proč tady na nás křičíš, stačilo to prostě trochu organizovat, říct hrajete odsud pocud, my tak přijedeme a bude to ok. Takhle tady 3 hodiny zbytečně sedíme, kluci jsou nachcípaný a pak se to odrazí i na
koncertě samotným. Takhle se prostě akce nedělají.“
Pavel (značně zvýšeným hlasem): „ Jak akce nedělají?! Tohle je punkovej klub, já tady takhle akce dělám už několik let a dobře vím, jak se dělají akce.“
Dresik: „No my taky už hrajeme nějakej pátek a takhle se to právě nedělá.“
Pavel odchází k baru dát si panáka. Mezitím diskutujeme se zvukařem, který se snaží situaci uklidnit. A za Pavlem jde k baru nejdiplomatičtější osoba z kapely – Skalda st. Po asi 15 minutách se vrací se slovy: „Kucí,
tohle je fakt kus blbce, s ním se fakt nemá cenu bavit!“
Výsledek je jasný, balíme aparát, jedeme domu. Nechat si tady srát na hlavu od nějakýho hlupáka nemá smysl, hlavně když ví, jak se dělají punkové akce.
Co nás však mrzí víc, je že klub je plný lidí, kteří na nás tam dole čekají, a že by to od nás bylo velice nefér vůči nim. Před dodávkou docházíme k závěru, že nemá smysl, aby kvůli jednomu idiotovi bylo
naštvaných přes sto fajn lidí a koncert se uskuteční.
Pocity negativní však ve finále přebily pocity pozitivní při pohledu na plný parket tančících lidí.
Celou situaci pak výborně dokresluje okamžik, kdy nakládáme aparát a pan „já vím jak se dělají akce“ venku vysvětluje partičce punkáčů, že kapela Punk Floid nedorazila, že se na to asi
vysr***. Skutečným důvodem však je, že zpěvák v pátek ztratil hlas a to pan „já vím jak se dělají akce“ dobře věděl, přesto vybíral vstupné v plné výši a ani se neobtěžoval na tuto skutečnost lidi dopředu upozornit.
Budiž toto jednání zveřejněno k dobru všem, kteří se do tohoto klubu v budoucnosti chystají, ať už jsou to kapely nebo návštěvníci.
