The Colleas big-beat-psychedelic / Praha

Pokud mne paměť neklame, tak dnes mládenci natáčí skladbu Údolí.
Nezbývá mi nic jiného řícť nežli, ať se zadaří s kytarou, jakož to housličky.

Co blázníš Žanko? Nejsem přece padlá na hlavu:-*
Kluky u nás práci všechny milujeme:-* Smát se jim, proč??

Četla jsem pečlivě Johnnyho ‘‘zpověď‘‘. Každé slovo a každý detail věty. Plně chápu jeho pocity. Avšak apeluji na zdejší fanoušky: Ne aby Vás napadlo posmívat či jinak
znevažovat situaci. Uvědomte si, že kdokoliv ocitne se tatam, nikoho nevyjímaje...
Znáte to: Po rychlém vzestupu, přichází spád. Já rozhodně Johnnyho nevnímám, co by ‘‘chudáka‘‘ apod. Ani v nejmenším! Jenom to své okolí vnímá o hodně citlivěji, než ti další. O nic jiného přece nejde.
Johnny má v sobě hudební talent, a talent to je dar. Měl by proto dostat, mnoho
příležitostí, aby ukázal co umí. Jedinnou jeho ‘‘stopkou‘‘ v tom mohou sehrát, jisté
‘‘pochybnosti‘‘. Ať spolu s Martym předvedou svá hudební díla. Ovšem bez pochyb. Ale to už bych se opakovala. Kluci honem, těšíme se všichni na Vás!

Chudák Johnny. Jeho situace není ani trochu záviděníhodná.
Škoda, že bydlím tak daleko. Možná by ho rozveselila jakási
ženská. Netrpí náhodou určitým nedostatkem citu? V tom
může být zrovna tak zakopaný pes. Schází-li cit a porozumění,
pak člověk ztrácí důvěru k nejbližším, a upíná se jen k tomu,
co právě dělá. Pokud ovšem není v okolí kdosi, co tahá za drátky,
a aby měl radost z toho, že může druhému škodit. Tací si ten život,
absolutně nezaslouží. Někdy sama závist je jako morová epidemie.

Aha, strach z nejistoty. Hmm, hodně zajímavé téma. Ale rozumím tomu,
protože toto bývá u lidí častěji. Vím, vím.
Johnny jak jsem Ti prve řekla: Věř hudbě, na lidi nedej vůbec. Oni za to
nestojí. Ani omylem...

...se často bojím, že co řeknou jeden den, druhý den už neplatí. To je na tom, to nejhorší. Člověk se chce do něčeho pustit a neví, zda nenastane ta nepříjemná změna, která veškerou snahu úplně zhatí. To potom Eriko, ztrácíš chuť pokračovat. Toho se obávám poslední dobou, dost často. Snad ještě víc než
toho, jestli naše muzika bude někoho zajímat nebo nebude. Jó, to je ono!!!

No tohle! Eriko jak to můžeš všechno vědět? Překvapilas mě. Máš pravdu, někdy si připadám jako ,,fackovací panák‘‘, který musí vydržet každý zklamání, kolikrát mi tovšechno kolem, leze tak na nervy, až bych se nejradši propadl do upřímnějšího
světa, kde má člověk daleko větší hodnotu než zde. Pořád očekávat nějaký podrazy, mě už to nebaví. Jó a taky ta nestálost, jó to patří k nejhorším. U lidí,
kteří často mění názory, se....atd.

Johnny mohu Ti poradit? Nepřestávej se rvát, dej do toho všechno. Je-li hudba, tím jedinným v co věříš, zabývej se pouze hudbou. Nedej na jakékoliv řeči, pomluvy, různé pochybnosti z té či oné strany. Dnes třeba prší, ale zítra může opět vysvitnout sluníčko. Jakmile se tomu všemu budeš podávat a nepůjdeš za svým cílem, který se nachází ve Tvém srdci, ničeho nedosáhneš. Věř mi, že nelžu. Věnuj se jen a jen hudbě, uvidíš, že vše bude dobré. Hlavně nepřestávej, jdi na to.

A zaplať pánbůh za Vás přátelé. Vaše pozitivní ohlasy, vždycky potěší a dodají chuť něco dělat. Dneska máme nelehkou dobu, najít skutečně upřímnýho a stálýho člověka, který ví, co chce, je vskutku unikum. Vzdyť si představte, celý život se o něco snažíte, dáváte do toho sílu dnem i nocí, a stejně se najde někdo, kdo Vám nepřeje, hází klacky pod nohy, nebo se řídí heslem: ,,když já nemám, ty mít taky nebudeš...‘‘ Konečně mám možnost, spolu s Martym, něco dokázat. Muzika, to je můj a náš život. A pokud by se i tak, našel takový, který tomu přát nebude. Jen proto, že on sám žádný úspěch nemá, tak stejně to je jako kdyby Vám vrazil kudlu do srdce. Už tý smůly v životě, v mým životě, bylo dost a je načase, něco s tím udělat, něco dokázat. Jak říká Jaroslav: ,,vyhrát sám nad sebou...‘‘ A dávám mu za pravdu!!!

Viď? Hospůdky není nikdy dost !! Zaplať za osude, za kluky koliovské !!