Ano, včera i dnes to bylo mezi mnou a Jendou dost divné. Sešli jsme se, cosi i naživo nahráli, ale přitom vládla jakási pohřební nálada trochu připomínající Brouky ve filmu Let it be z r. 1970. Dnes jsme si to po telefonu trochu vyjasnili. Hlavní problém byl v tom, že mě vadilo, že se prezentujeme starou tvorbou z konce 90.let, kterou jsem napsal ještě pro Půlnoční Psi a za kterou už si autorsky vůbec nestojím. Nakonec jsme se dohodli na tom, že vše z toho období vyřadíme a budeme hrát už jen Jendovy autorské věci a předělávky ze 60.let. Já už v rámci hraní s Jendou nic neskládám, mám sólo tvorbu a všechnu tvůrčí energii směřuju tam. V rámci Kólií budu jen interpret. A tak to chci i nadále... Ať skládá Jenda. Je to hlavně v jeho zájmu.
Bez profilu
Žaneta
Marťo a víš, že jsem to tušila? Zároveň doufala v nejhlubším nitru, že je vše pouhé zdání, nic jiného. A pozoruji: opak je pravdou. Měli jste štěstí, že nedošlo na rvačku. I toto bývá mezi muzikanty. Přesto bych byla velice nerada, aby se něco podobného mezi Vámi přihodilo. Dejte hlavy dohromady a vykoumejte cokoliv.
Jendo, mluvím především k tobě. A prosím Vás, už nikdy více žádný konflikt.
Marťo měl by jsi se Jendovi trochu omluvit, myslím, že si tohle nezaslouží.
Nezapomeň: je to tvůj bratranec, něco jste spolu prožili a měla by mezi Vámi vládnout harmonie, nikoliv sebemenší konflikt. Už nikdy prosím!
