Charlie Straight pop-alternative / Třinec

Leje, nebo spíš lilo. A to tak, že řeka podél cesty do zkušebny stoupla nebezpečně vysoko. To už je teď naštěstí pryč a my si můžeme v klidu a teple hrát. Dneska proběhla dobrá zkouška. Ještě sice nemáme na stěnách plánované závěsy pro lepší zvuk, ale i tak to vážně stálo za to. Love Factory, Try Some Stuff You Don´t Think You Should a taky Running Up zněly docela příjemně. Honza neměl basu vůbec nahlas, to se musí nechat. Bylo to tak akorát - zbyla nám totiž ještě energie na novou část v Nothing, kterou zavedeme od 22.9. v Nýdku, 23.9. v Karviné, 5.10. v Bystřici, 11.10. v Praze počínaje, a doufám, že už potom nikdy ne konče. 

Taky by někoho mohlo zajímat, kdy bude naše debutové album na trhu. To vám napíšu příště.

Dvacet dnů v říši hi-fi divů! Možná jsme si měli vést deník… Tak či onak budu psát o těch nejpozoruhodnějších momentech, třeba když nám přijelo několik mladých slečen zpívat sbor. Nahráli jsme s něma novou část do Platonic Johny a vyvinulo se to v hroznou legraci! Nakonec jsme spolu všichni tančili, zpívali a smáli se – pochopíte, až to uslyšíte. Jo a už jste někdy viděli japonskou violistku na podpatcích hrát ping-pong s její kamarádkou (houslistkou), když přitom drží pálky tím jejich obráceným způsobem? Je dobré, že nám dali jejich originální bonbóny, když smyčcový kvartet skončil.

Bydleli jsme přímo nad nahrávací místností, takže bylo víc než jednoduché slézt dolů po schodech a „jamovat“ do noci. Nahoře byly dva nebo tři pokoje na spaní, ještě jeden nacpaný bicíma a docela pohodlný obývák. Každé ráno musel jeden z nás jít koupit něco k jídlu. Potom jsme si vychutnávali šálek čaje a snídani. Kolem desíti hodin se obvykle otevřely černé železné dveře a dva chlapi ze studia už stavěli aparaturu. V poledne býval oběd a večer krátká procházka do nedaloké hospody. Jednou jsme tam potkali opravdu divného, ale vtipného návštěvníka, ale o tom později…

Chceme už zase hrát ŽIVĚ! A taky budem. A.

"Čaute!", tím myslím pozdrav jak příchozím, tak těm, už snad trochu známým, kteří se s náma na krátký izolovaný čas loučí. Bude to měsíc a já jsem zvědav jaký, jako ve smyslu, co se z něho vyklube... Poslední zkoušky proběhly hodně nahlas. "Rock and roll!", jseml možná mohl slyšet Honzu řvát za tím rámusem vycházejícím z jeho nové hradby zesilovačů. Připomnělo mi to festivaly Isle of Wight nebo Woodstock, kde hrál Jimi Hendrix a jeho kapela na takhle obrovské aparáty.

Touhle dobou už je ale většina z nás sbalená, teda aspoň doufám. Já jsem si dneska nejspíš dvacet krát pustil skladbu You and Whos Army z alba Amnesiac od Radiohead a při cestě do zkušebny na poslední poradu před odjezdem na západ ještě swingující Pyramid Song - mám zasněnou náladu. Nemůžu Vám vlastně nic prozradit o tom, jak má nebo nemá deska znít a proč, taky protože ještě neexistuje. Každopádně na ní budeme spolupracovat s Majkláčem, Borisem Carloffem a spoustou dalších hodných lidí jako třeba s bubenickou dílnou Hanuš a Heřt. 

Tak se tu na bandzone mějte hezky a sledujte kdyžtak průbežně naše stránky a profily. Možná se něco bude dít... Člověk nikdy neví, ne? :-)