Černá mutace acoustic-acoustic / České Budějovice

řekl mi, že slyší, jak má krev protéká žilou,
mou tepnou… v mojí posteli, v mojí posteli
když jsem stonala, slíbil mi, že mi snese všechno
a já mu uvěřila… v mojí posteli, v mojí posteli

chtěl se mnou zůstat, stačil jeden pocit
jedna věta, jedno obětí… v mojí posteli, v mojí posteli
můj studený pot, jeho teplé ruce, svolila jsem k předehře
na mých bocích, s jeho sevřením… v mojí posteli, v mojí posteli

odešel
tisíc mil daleko
jsem sama
tisíc mil daleko

tolik si přál být se mnou až jaro přijde k vrcholu
a ptáci budou zpívat… v mojí posteli, v mojí posteli
chci vrátit čas, kdy mě myl vlasy ve vaně
položit mě na záda… v mojí posteli, v mojí posteli

odešel
tisíc mil daleko
jsem sama
tisíc mil daleko

na zemi purpurové svíce
plamen dělal tolik stínů
bez záclon
bez sněhu
bez rámů
moje sny samotné

malé sladké kapky tónů
v myšlenkách teď můžu být s tebou
chybíš mi, můj příteli, moje vězení
musela jsem se dívat na tvé vybledlé modré oči…

všude kolem mě je podivný smutek
a přitom jsem doma, v mojí houpačce
beze slov
bez jídla
bez dveří
myšlenky mé jsou samotné

koho teď budu potkávat a jak často…
my se neměníme
možná jen oči trochu ztmavnou…

protože jsem si zvykla vidět tě každý den
protože jsem si zvykla snídat s tebou v jedné místnosti
protože jsem si zvykla povídat ti o mým rozbitým autě…

…chybíš mi, můj příteli, moje vězení
musela jsem se dívat na tvé vybledlé modré oči
když jsem tě zapomněla na rozloučení políbit

hluboko v srdci
cítím se pyšná, jenže víš
jsem smutná

něco zvláštního se stalo v mém bytě
není to tvoje vina, ani moje
ale chybí mi mé květináče

dal mi zelené listy
které jsem milovala
jaká škoda…

hluboko v srdci
jsem prázdná
slyším zvony, není to naše melodie?

neumím mluvit
umím zpívat
vyslechni mě
jen mě vyslechni

jsem prázdná a ty songy
nejsou tak smutný
jako já jsem prázdná
a ty songy
nejsou tak smutný
jako já
jsem prázdná