dvě momentky z víkendu
Tady, kde sedim, jsem stál
a mluvil s tchánem,
usmívá se Vladimír,
pode mnou zedník - všimne si,
že z podezdívky padá suť
a zadem po schodech mi to běží říct.
V tu chvíli se zeď pode mnou utrhla
a spadla tam, kde chvíli předtím pracoval,
a já tu zůstal viset,
takhle, jak teď, jsem se rukama opíral,
ještě, že tak.
S Kaiou tu potom stloukli
tuhle verandu,
unese mě, Beatu, Matěje, Magdi, Julii, Elsu,
Vladimírkův pábitelský úsměv,
i několik pavouků, kteří se diví,
kolik se toho dá říct slovy
----------------
mezi dvěma sny
"pobíhá v tobě pes
a štěká,"
řekla mi
"proč ho nepohladíš?"
"kouše mě do rukou"
"ale pověz: je to vůbec jeho tlama?
a komu patří ty ruce?"
--------
Vladimírku, Julie, Míro, Andrejko - !
A Beo, moc děkuju za výlet
