30.10.2010 Krnov - Brno
Už čtvrtý den se začíná záplavou bílého světla. Vidíme z vlaku do Olomouce, jak světlo teče přes hnědé balvany krav - leží ve zvlněné stráni, do půli těla zapuštěné do země, terpve před chvílí sem zřejmě vyrostly z jiného, temnějšího světa. Z teplého
břicha Země tunelem rovnou do světla. O kus dál v krajině některé ze krav už s nemotornou elegancí zkoušejí vykračovat po žluté trávě a pořádájí tiché, klidné kraví sněmy.
Děti se smějí zvířatům, protože se podobají lidem - respektive lidmi jsou, ale jinak. Možnost máme rádi. Milujeme všechno, co není = je jinak. To je moje hrdost na člověka.
"Drž hubu!" mlátí matka synátora na vedlejší sedačce. "Nedávej věci na ten špinavej stůl! A ty do něj furt nekopej!" mlátí druhého. Sevřené oči, protáhlé brady a čela stažená, jakoby někdo na už tak vypjaté kůži udělal vzadu uzel. "Sněz a mlč!"
Najednou ruce sekají do vzduchu jak žihadla a v rychlém rytmu obšívají i pářou pochybná spiklenectví. A všecku možnost nemožného osekávají prudké pohyby i slova, až zbývá z daru fantazie jen pahejl domněle nutného.
A Rybička se ptá: "Můžu se tě na něco zeptat?"
Jsem zvědav, jestli o kus dál v krajině spatříme krávy už nad zemí. Poklidné krávy-anděly letící k bílému říjnovému slunci.
----------------------------------
děkuju Terezce, Nice, Petrovi, Zenovi, Tomášovi a Honzovi za víkend v bílém světle a povzbudivá potkání