Nad ránem, jako obvykle, poslouchám cestou prázdnými ulicemi BBC, přezdívá se jí prý "tetička" pro její povšechní vlídnost a neutrálnost, i když to často, myslím, neplatí. Poslouchám BBC, v přímém přenosu se mi do uší dere davová radost z náměstí
v Benghází, kde se radují Libyjci ze smrti diktátora Kaddafího - a mrazí mě, jakkoliv jsem si vědomej chmurného "díla" téhle výstřední dějinné postavy, jak se jeden člověk dovede radovat ze smrti jinýho člověka, byťsi podmíněné takovejma okolnostma. pořád
si stojim za tim, že válka by neměla nikdy být omluvou proti nejzákladnější humanitě, proti lásce k člověku.
Včera jsme pokřtili CDčko "Divozemí". Moc se všem přítomným omlouvám za zvukové obtíže, nedalo se s tím bohužel na poslední chvíli už moc dělat.
Během koncertu několikrát někdo vystoupil a - do různý míry hněvivě - vyzýval zbytek sálu, aby se trochu utišil -- -- -- když jsem pak zpíval verše jako "do posledka stojí za to/ vlídnost něha odpuštění" nebo "je lehké se hněvat na hněv/ vinit vánek v
množném čísle" ... přišel jsem si absurdně jako málokdy, o něco víc mi došla přímá úměra Havlova laskavého humanismu i jeho vášně pro paradox a nelítostnou analýzu lidských povah a jejich základních rozporů vyjevených v jazyku. Láska je vratká, protože
běhá tiše a po špičkách a za včerejšek proto nemůžu vyčítat nikomu zhola nic - leda sobě, že jsem zavčas neohlídal všechny technické obtíže se křtem spojený. Každopádně děkuju všem, kteří se V lese objevili, ať už z koncertu něco měli nebo ne.
Moravský křest proběhne v Brně, kde jinde, v klubu Desert 7. 11. spolu s M.E.Kyšperským a mělo by být hezky. Říkala to sousedka i pes.
Omlouvám se, že bloguju opile nad ránem. I za to že používám slovesa s g. Ale kdy jindy. A některý věci je povědět potřeba.
Na rozloučenou útržek z aktulně psaný písně:
"vrátil se ke mně vlk
a kus si ze mě urval
teď výhružně vrní:
nestěžuj si, kurva
jestli je růže v tobě ještě živá
rány ti zašije trním
a proč ty žiješ
jestli živá není?
neumím odolat
motám se nocí dokola
jak vratká gondola
v mých vlastních Benátkách
na suchu
s družinou duchů
které plaší
pohledy mordů
z billboardů
i mě mrazí u třísel
z fašizujících se
slov
spálenin jazyka
jimiž se zalyká
do všech stran rozlitá
realitní realita
těžko se smát strachu
ale můžu se smát na něj
i na ty, co ho budí...
prolézám cizími dvorky
moc nemám
tak všude nechám
jen to, co tam sám naposbírám
hltavě odezírám
ze rtů chrličů
a vyplašených slečen
když úkosem úsměvu
ukrajují z nekonečen
zase se venčím
a hledám se v hroudách hlíny
na polomech řeči
slova mě míjí
jako průhledy do krajiny
průhledy do zahrad
ve kterých tančí víly
z neutrin
ale je nad moje síly
vymotat se ze záhad
rozmotat uzel
kterým se ke mně
pevně
váže stín..."
dobrou noc všem
jakub