Čtvrtečním koncertem v "Malé Paříži" - Teplicích - se náš Cirkus na tři měsíce odmlčuje, protože principál utek až do května do Paříže velké.
Na rozloučenou dávám ke stažení svoje nejnovější demo, z loňského léta/ podzimu
http://www.uloz.to/12902106/demon-v-jakubu-iii-hubolamy-rar
Zhruba se na něm zpívá tohle
DEMO(N) V JAKUBU 3 - „HUBOLAMY“
01/ TANGO
jak roste měsíc
roste i temné
místo ve mně
a moc se věsím
na ústa, která bych chtít neměl
děsí mě, že jsi
děsí mě, že si mě chceš vzít
že krev jak benzín
dá se zapálit
že krev jak benzín
až na dno těla prohoří
a v žilách zbude
jenom lehký kouř
a těžká příkoří
zas tančí břízy
jak bílí noční démoni
kéž láska nezmizí
až rozum vášeň předhoní
mně srdce buší jako kango
až se hrudí probije
tak vyletí jak harpyje
a bude se mnou tančit
další noční tango
až se víno rozlije
tak budem krví připíjet
živijé, živijé, nebeská havěti!
živijé, ať žijem, alespoň do smrti!
jak roste měsíc
roste i temné místo ve mně
jsem jak dům slzí
jak moře, když se pustí země
a letí kosmem
za tím, kdo trhá opratí
ať už jsme, kdo jsme
děkuju za dar závrati!
02/ HUBOLAMY
láska se dotkla srdce
jako flexa
tlusté stěny zvonu
a chrchel hvězd se hned vsák
do nebe
jak vajgl do betonu
jako fontána prská skrz nás svět
a žehem žení nás i žene
do popelu dne
kde zbývá z mýtu
jen sněť vět
neseme do neznáma
nečitelnou zprávu života
něco se mezi náma
ve slovech a v buňkách mihotá
jako membrána
bubnu v prudkém dešti
cítím, jak v hlase hrubnu
a nevím, co věště vřeštím
co vřeště věštím
jako kvádry těžké dlažby
v prachu kladem nádech za nádech
a v hvězdách vzhlížíme se
jako ve vzdálených zrcadlech
jako cestáři spravujeme stezky
v řeči, kterou ničí vztek
a vždycky marné stesky
kdo po těch stescích půjde
tomu půlí zvonu zazvoním
vítr horký jako tvůj dech
ať ho v půli cesty dohoní
jako fontána
prská skrz nás svět
a žehem žení nás a žene
do popelu dne, kde zbývá z mýtu
jen sněť vět
03/ ZAJÍCI
poběžím se zajíci
zvlněnou kukuřicí
a vlasy zcuchá mi
vítr u dálnic
běžící nevěřící
běžící nevěřící
běžící nevěřící
mastný a slaný
zastavím až tam, kde se
od nebe odtrhne zem
a nebe od srdce
a srdce od těla
věřící neběžící
věřící neběžící
jak čnící hromosvod
na špici kostela
až znovu rozběhnu se
vydám se jak Amundsen
uprostřed prázdna hledat
svůj červený stan
věřící nevěřící
věřící nevěřící
věřící nevěřící
k štěstí nachystán
04/ RESUMÉ 25
vrzání židlí
do Bachova preludia
okolo proletěl bůh
a usál ze stínů jak piják
jen vlčí mák
motýl na půl cesty
otočí hlavou tak
že spočte všechny hvězdy
mám v sobě řeznický hák
a na něm flák srdce
a tomu srdci se zase chce
obrůst vlčí srstí
zase mám šíleně rád
jen vůbec nevím koho
bůh si mě připevnil
jak podběrák
na velrybí ohon
po nebi přeletěl stín
jako černý kohout
nabírám vesmír ústy
a bůhví na jak dlouho
05/ DVACÁTÝOSMÝ MÁJ
v ledové rose
smutný řezbář Josef
stojí sám
obloze modelem
a Bask jak kapitán
smírně se usmívá
když bosí běžíme popelem
v tu chvíli vylít z mlhy
vyplašený anděl
a řezbář uhnul pohledem
letící ryba lapla po návnadě
a v poli touhou osetém
třem duším, které dlouho
rostly ladem
vykvetly z oděrek
půl květy
půl křídla káněte
v ledové rose
smutný přítel Josef
zůstal sám
obloze modelem
a Bask jak kapitán
zvrchu se usmívá
že už jsme trochu
andělé...
prsty ti bloudím po vlasech
jako bych lámal žitný chléb
jak je ti?
mně je jak dešti
jsem plný štěstí
jen zase padám moc rychle
jak kostka vržená věštkyní z Théb
v stříbrném rozbřesku
chci chránit od stesku
zrychlený tep
06/ KONFETY
metáme po sobě slova
jak konfety
tají nám na rtech jak sníh
a čím jsou tenčí
tím hůř se vtěsnají do věty
vsáknou se do řeči
a pak v ní bez kontur
v ozvěnách zní
bojím se lásky jak svíčka ohně
můžeš mít ze mě, co chceš
ale nic víc
zas proběh býk
mou zpuchřelou pamětí
a z tržných ran jí kape víno
co je můj život
než trvalé napětí
mezi nevinou a vinou
jsem napjatý jak sukno
střech svaté Barbory
proč je mi smutno
když dívám se na hory
kutné i krušné
jak huť, co mám pod žebry
měl jsem chuť – teď už ne -
vylízat se ze brynd
k talíři čistému jako tvář měsíce
měl jsem chuť – teď už ne -
teď už jen děsím se...
bojím se lásky jak svíčka ohně
ale buď, jak buď
budu jen
jak si sám dovolím
i v děsu těším se
jak vesmír rotuje
a jak si pro sebe skrze nás drmolí
i když mu kape ze rtů jed
07/ ORLOJE
neklidně bořím se
do svého opaku
jako bych utíkal
v šlehané smetaně
dál věřím v člověka
i když jde po hraně
že v něm vždy plave kal
božího zázraku
někdo mě načmáral
na rubu obrazu
pořád se otáčím
jak pes za ocasem
po kluzkých kamenech
šplhám se do srázu
hvězdy jak bodláčí
zaplést si ve vlasech
srnka si v běhu nohu zvrátí
a pohne v svahu sutí
tak se mnou sune duch svatý
a žít mě nutí
vánky a vichřice
jsou moje zpívánky
snad málo mýlím se
pod žlutým měsícem
otvorem v obrovské laterně magice
kterým se do mě přes sýta promítá
úplně jiný svět
dnes chodím
v měkkém a krvavém oblaku
jako bych porodil
sám sebe do vody
jako bych nad světem
zas letěl na draku
dva černí orlové klovou mě do spánků
a je mi smutno jako orloji
08/ LADNÁ
pavučina
je tvůj taneční parket
pod očima
je tvoje údolí
den začíná
a může být dárkem
když dovolíš
někdy se sny lidí
zdají v hlavách zvířat
někdy se sny zvířat
zaráz zdají nám
v přísném řádu světa
je laskavý neřád
třeba se zdáme květinám
topoly letí
mávají kořeny k zemi
vlají jak tvé černé vlasy
co bylo potom
splývá s tím, co bude předtím
zbývá už jen česnek zasít
česnek, řeč a lásku
tajemnou a tenkou
jako světlo pod doškami
déšť odlévá strouze
démantovou masku
snad se o ní neporaní
zeptej se polí
na to, co tě bolí
zeptej se nebe
co je jeho chlebem
zeptej se hlíny
v čem jsou lidé jiní
09/ PŘEDSTAVA BOHA
představa boha
který nás po jednom ze země zvedá
a pak vejpůl trhá
jako by v nás něco zapomněl či ztratil
a teď to hledá
a zakrývá si ústa
aby nás vzápětí
bez zájmu pohodil
a nechal tak srůstat
je jednou z mnoha
správných představ boha
představa boha
kterého vyplaší
vše zazší než blízko
představa boha
který vlastně není
tak jako nebyl sen
jenž mě v noci změnil
je jednou z mnoha
správných představ boha
spíš proces než koncept
živé směřování
do dobrého konce
kroutím se jako had
jsem snad jednou z mnoha
správných představ boha?
10/ SORAIA
líbám tmu
a v té tmě stojí siréna
má z dýmu
stehna i holá kolena
jsou ráje
které je lepší jen vyprávět
ze sukně po mámě
stavíš nade mnou stan
do noci zvedáš se jak vějíř
a já tě jak vějíř
pomalu rozvírám
a snědí andělé se smějí
andělé romale
zpívají nad náma
„ej, Bože – Tato! přestaň hřímat!
svlíká si korále
jako by česala
hrozny červeného vína…“
zas pozdě rozmýšlím
zda srdce neztupí
když láskou proletí jak kámen
zda příliš pohnutí
běh krve nesvede
do samých úzkých, slepých ramen
jak Goldmund
dívám se přes tvá ramena
líbám tmu
a v té tmě stojí siréna
jsou ráje, které je lepší jen vyprávět
11/ PŘÍHON
z kraje večera
měřím věci láskou
jsem na světě rád
ještě že jen na skok
chvíli je všecko jasné
jako kubánský hiphop
pak srdce jak trám praskne
pod svojí vlastní tíhou
a tenkou rýhou
mě proud chrlí na svět
jak když řeku sevře příhon
z kraje večera
měřím věci láskou
jsem na světě rád
ještě že jen na skok
pak řeku sevře příhon
a vodou se z dáli valí
kuřata bez peří
a těla pomazaná dýhou
mateří kašička
je prudce cítit spáleninou
slunce jak oko bez víčka
jen zírá, kam se jeho slzy řinou...
třpytím se jak jeseter
když ho vlna vrhne z vody
a zpitý beru na zřetel
že čím dál jsem kdy letěl
tím déle jsem se zas učil chodit
rukama hrabu do prázdna
jako levitující lev
v letu mě staví cikánští baroni
hledí na ten výjev
zdraví mě
a hned mě odhání
když zjistí, že se spletli
ale nespletli se
už kolik životů
padám jak písek
proti nim
vždy o krok napřed
a celé kolečko pozadu
jak kdyby nad bílými lekníny
proletěl jeseter
a na chvíli si v slunci
zaměnily stíny…
a při té srážce světel
nejsem strážce
ale střeženec pokladu
vždy o krok napřed
a celé kolečko pozadu
Plaváčku, králi...
z kraje večera
měřím věci láskou
jsem na světě rád
ještě že jen na skok
chvíli je všecko jasné
jako kubánský hiphop
pak srdce jak trám praskne
pod svojí vlastní tíhou
a tenkou rýhou
mě proud chrlí na svět
jako když řeku sevře příhon
Plaváčku, králi
kde jsi pevně stál?
a kdy ses prvně měřil horou v dáli
a pročs´tak nezůstal?
Plaváčku, králi
kdy ses horou stal?
12/ ANDALOU
není nás po málu
co máme na mále
ale ze dna kanálu
se nejlíp vzpíná k vertikále
dnes hraju pro ožralu
který z žalu spí
na schodech Janáčkova divadla
dnes hraju pro psy bez žrádla
pour tous mes chiens andalous
tous les temps
toute ma vie
comme des gitans
je veut rester libre
není štěstí bez míry
a není míry bez neštěstí
černý motýl v zamyšlení
usedl mi na zápěstí
a pak vzlétl nad oharky
a shořel jak lampion
počkej chvíli – shořím taky
attends-moi, mon papillon
ať si zas do mě démon skočí
nechci být takhle unavený
ať si mě třeba shoří oči
budu se dívat přes plameny
tous les temps
toute ma vie
comme des gitans
je resterai libre
13/ HOLUBÍ MODLITBA
je lehké se hněvat na hněv
vinit vánek v množném čísle
je lehké si svět vyprávět
tak jak právě otočil se
uhýbat, kam nedosáhne
rozum, který chce vše vysvléct
je lehké se hněvat na hněv...
padáme jak sypké zrní
přes špinavé boží ruce
třeba, až si lehnem v zemi
budem terpv v první půlce
a zas bude k posouzení
co je a co není správné
poznáme, že boží ruce
mají vždycky naše dlaně
hejno ptáků jak modlitba
vzneslo se nad nočním Brnem
plavu městem jako ryba
nevím, kam mě půlnoc strhne
ráno budu na pochybách
teď jsem chvíli sypkým zrnem
hejno ptáků jak modlitba
vznáší se nad nočním Brnem
Youtube Video QayutRFcaZc
----------------
tak se tu zatím mějte hezky!
jakub
:
