AKTUALITKY
16.2. 009 - PM klub
Půl rock se s půl rockem sešel a rádi jsme přijali opětovné pozvání na Erasmus party, tedy party pro zahraniční studenty studující v Praze. Akce byla tradičně v klubu PM. Najedli jsme se příjemného
rautu, obveselili se a jde se hrát. Zvučil nás náš oblíbený Pája s Romanem. Po nás hrála kapela z Náchoda, název si už nepamatuju, ale rozjeli to jak se paří a sluší. Vzpomněl jsem si o pauze, že jsme spolu kdysi hráli na festivalu
v Dobrušce, za chvíli budeme nostalgicky vzpomínat a kolíbat se, co si všechno kapela odehrála. Naštěstí si toho nikdy moc nepamatuju a jedinou kronikou, budiž moje žvásty v aktualitce :) Možná, že je to tak i dobře, praví klasik a otevírá
druhou láhev... Organizátoři se mění, příští Erasmus-party je vis nový major, uvidíme, zalíbí-li se svobodník Caktus. Tak příště!
Navštívila nás i Kubova sestřenice, úžasná to Míša, která navíc byla tak zručná, že nafotila pár obrázků našeho cirkusu. Fotky jsou k nahlédnutí zde.
20.2. 009 - ples v Sázavě
O pár dní později a po delší době ven z Prahy a rovnou do zasněžené Vysočiny. Chyběla nám slična zpěvačka Veronika, zachvácena nemocí stonala doma. Program, jak se ukázalo, byl velmi pohyblivý, plán jasný. Caktus se střídá
dohromady s cimbálovkou Mládí z Čejče, a ne jen tak jakou! Akci pořádal evangelický farář Petr Gallus, a ne jen tak nějaký farář! I když se hraní neplánovaně protáhlo a řada členů kapely byla dost unavená, dostáli jsme
snad svého smyslu a spokojenosti návštěvníků a návštěvnic. Ono je to vždycky těžké na takových akcích vůbec obstát. K méme úžasu nás ale nikdo ani neokřikoval ba naopak. Nepodceňujte evangelíky a evangeličky - zvláště ty z Vysočiny. Moc hezky se
nám hrálo, zvučil nás strýček mého spolužáka z fakulty, jak je ten svět malý :)
Na basu zaskakoval za Kubu mistr Zbyšek. Velmi jsem se obával záskoku, když s námi neměl jedinou zkoušku. Svojí úlohu zvládl ale nadmíru dobře, ba přímo bravůrně. Děkujeme Zbyšku a zdravíme!
Každý správný ples má tombolu, ani tento nebyl výjimkou. Některé ceny skutečně stály za to, škoda toho archivního vína, ale hrníčky se taky hodí. Nevím, kdo vyhrál tu tunu brambor v pytli, ale taky se hodí:) Ke konci hraní jsem se nakrásu
s částí souboru zboural, cesta zpět byla únavná a náročná, svatý Petr byl asi naštvanej, že ho evangelíci nevelebí, až na dálnici se vichřice a husté sběžení trochu uklidnilo. Náš řidič a kytarista Petr, ač není svatý, to má dobře v pažích,
přísný ateista:) Kdyby mě nevyhodili před měsícem z technický kontroly kvůli špatnému stavu sjetých zimních (pozn. autora - vlastně sjetých tak, že z nich byly letní) pneumatik, možná by se náš bluesmobil zvaný ovce asi z kopečků
nevyhrabal. Cesty boží jsou nevyzpytatelné.
5.3. 009 - ples konzerva
Pražské konzervatoře, o to zajímavější je očekávání, na kolik se hraní zdaří a bude pochopeno a uznáno budoucími profesionály, nebo aspoň vystudovanými muzikanty, kteří si toho nárokují. Nervozita není na místě, snad jen z toho příšernýho zvuku. Pája s Markem za nic nemohli, sál je tak strašně nehostinný pro zvučení tohoto typu, že ani kouzelník by nic lepšího nenakroutil, možná že David Kaprchcíp, ale ten je moc drahý. Měli jsme asi 2 hodinky volna po nazvučení, Petrova restaurace 5 minut autem - není otázek - za chvilku jsem do sebe ládoval thaiské nudle, hořko sladko kyselo ani nevím jaké, co vím, že mi to moc chutnalo. Dle zaslaného rideru jsme měli hrát na dva sety. V první části bylo dole velmi málo lidí, hlavní program byl ve velkém sále o patro výš a veškerá pozornost tak patřila produkci tam. Druhý set byl už o dost zajímavější, ke konci se pařilo, čas jsme dodrželi téměř na minutku, škoda, že v nejlepším přestat. Kéž Caktus showband pobavil, děkujeme za možnost hrát na onom plese. Zdravíme hlavní organizátorku paní Lenku Ambrožovou. "Někteří" z vokální sekce byly lehce indisponovány:) - i to se někdy stane. Vydařené to bylo, už si nepamatuju, kam jsme se po plesu přesunuli, ale i to bylo vydařené.
6.3. 009 - ples umělecké školy
Druhý den další ples. Co jsme si se zvukem vytrpěli včera bylo dnes pro nás satisfakcí. Palác Akropolis má vskutku krásný zvuk nejen na podiu. Přijeli jsme ve velkém předstihu, vycepováni předešlým dnem.
Večírek byl laděn v námořnickém stylu pro studenty a studentky jedné umělecké školy v Praze. Tolik krásných námořnic! Perverzní touhy nejednoho muže co může.. co zmůže?
Bohužel plánovaný program se moc nezdařil časově, kapela před námi o hodně přetáhla a pro Caktus nemilosrdná desátá odbyla a kapela ještě hrála a admirál paláce decentně naznačil šmitec. A přitom při pohledu na krásné námořnice umíme hrát
celou noc. Stěžovatelé na kluby v Praze se v poslední roky rojí jak šváby na pivo. Nemálo klubů bojují o své přežití díky desáté hodině. Zdravíme skvělého pana zvukaře v kravatě:) a slečnu Blanku i všechny ostatní námořnice. Abychom byli
genderově korektní, zcela jistě zdraví i naše slečny zpěvačky námořníky, odemě by to bylo sice vyvážené, ale na pohádky, které končí registrovaným partnerstvím a ne svatbou si musíme ještě chvilku počkat.
Byli jsme uťati, co s načatým ještěrem? Směr Marathon. S dechovou sekcí jsme zůstali u námořnické tematiky pozvali ke stolu hořkého kapitána Morgana. Závěrem končím řečnickou otázkou: What shall we do with the drunken sailor?
Děkujeme uctivě za pozvání, moc nás těšilo, snad někdy příště!
