Klekí Petra
...když jsem se dnes cítil, jako už tolikrát, trosečník na pustém ostrově, vymknutý ze znamení, zapomenutý světem, v tom uslyším páně Kalába, starého známého, jak pluje na pramici rozbouřeným mořem až k mému molu a požádá mě zda by si mohl u mě na ostrově doplnil čutoru... ani nevíš jak jsem šťasten za tu náhodu v plánu nevyhnutelnosti, ani nevíš jak jsem šťasten, že tu jsi... dal jsi mi něco, co se nejmenuje, ale hřeješ mě tím, jak nadupané musgráfky... není lepšího léku než vlnící se vzduch - mezi náma...
