V dubnovém čísle časopisu Spark vyšla recenze na aktuální album A+2:
Druhé pokračování bočního projektu Miloše Bešty a klatovských ASMODEUS přináší, řekl bych přesně to, co se od něj tak nějak očekává. Pestrou metalovou směsku, zřetelně nepopírající svůj původ (mimo jiné zde nutně vzpomeňme
i alba „Příjezd Krále...“ z r. 1995), podpořenou tradičně výbornými texty Jana Petrička („Život je cukrovej, když mu chybí bič“/ „Neurocity“) a zároveň jakýmsi kouzlem nenuceného a o to víc přesvědčivého. Je to jednak logické, neboť žádný levoboček
by zkrátka neměl kráčet přímo ve stopách svého rodiče, a jednak je to také od kapely formátu ASMODEUS přirozené – pochybnosti o tom, zda jí životaschopné nápady přece jen nedocházejí, si zde opět můžeme nechat v zásobě až napříště. Čili je rozhodně
co poslouchat a můžete to klidně vzít napříč celým albem od úvodní „Černé smrti bílého koně“ přes nejdůležitější „Kroky“ až po závěrečný fórek „Oheň“ , aniž byste museli mít strach, že narazíte na nějakou polovičatost či obvyklé domácí neumětelství. To se
totiž v útrobách klatovského démona (který se mimochodem letos dožívá krásných a úctyhodných dvaceti let existence) zásadně nenosí.
Luboš Martinec
Hodnocení: 5/6