A.V. Band punk-rock'n'roll / Praha

Uvědomil jsem si, že jsem už dlouho nenapsal žádnej report z vystoupení, takže se to pokusím napravit.

10. srpna 2013 - Bečov nad Teplou (Agrofest)

10. 8. jsme hráli na Agrofestu v Bečově nad Teplou. Nevím, jestli jste tam někdo byl, ale to je strašně krásný městečko v takovým údolí, maj tam zámek a botanickou zahradu, kterou bolševici skoro zničili i se spoustou stromů a rostlin z celýho světa. No a pár místních lidí se před pár lety zasloužilo o to, že zahrada je znovu otevřená, upravená a na podporu tohohle projektu vlastně celej fesťák byl. Tři kapely z okolí, my a Dodo s Jr. a Slechošem, to byl program. První partu jsem nestihl celou, jen asi dvě věci, ale zjevně budu mít příležitost si je dát celý. Veselá parta, zpívající indián s čelenkou, kovboj Jarda s mandolínou a za bubnama v tu dobu ješte srozumitelně mluvící Jirka Melena, takže pak hrála kapela „Průvan“ a po ní kapela „Tajfun“. No já jsem to moc nevnímal, ale Monika se velice dobře bavila, zejména texty prý byly krásný. Povídala nečo o nějakém vláčku jedoucím v klikatých zatáčkách a já na tyhle romantický věci moc nejsem. Jenom vím, že bubeník měl vedle sebe computer, na uších sluchátka a pokud to, co si dovnitř pouštěl, byl metronom, tak mu asi docházely baterky, páč se to vlnilo jako ten vlak. Pak naskočili hoši z Tajfunu a kromě dlouhých vlasů baskytaristy a jeho tanečních figur, na mě zapůsobila poslední píseň jejich produkce. Znáte od Twisted Sister pecku „We're Not Gonna Take It“? Tak po jejich to je: „Pojď do mýho auta, uvidíš kousek světa, pojď do mýho auta, to mám rád“. Pak jsme hráli my, a protože byl trochu časovej skluz, ořezali jsme to asi na 11 věcí. Nějaký songy jsem pověsil na můj profil na FB, tak se můžete kouknout a udělat si představu sami. No a dojel to Miloš a o něm se není třeba moc rozepisovat, jedině že aby si to užil, tak celou akci jěště zvučil. Ale akce byla příjemná, zejména skvělý jídlo a pivo. Nocleh byl taky fajn,jen jsme si ho moc neužili, protože vzhledem k tomu, že jsme se do postelí dostali (někteří s velkejma problémama) asi ve čtyři a v devět už nás budil nějakej divnej týpek (asi správce) a říkal, že jede pryč, na což jsem odpověděl, že mu necháme klíč pod rohožkou, ale byl vytrvalej a v půl desátý už jsme byli na ulici. Tedy o vyspání se nedalo moc mluvit.

17. srpna 2013 - Tuháň (festival Rock fest Tuháň - IV. ročník)

17. 8. byl fesťák v Tuháni, kde jsme hráli vloni. Letos to bylo v klidnějším duchu než minule, tedy nás nikdo nevyhazoval od stánku, že už je všechno vypitý. Letos byli nachystaní a nutno podotknout, že ta Tulamorka byla skvělá, ale taky to poslední, co jsem vnímal. Fotky z akce dělal Jarda Tomčík a měly by taky někde viset, asi u mě. Dali jsme necelou hodinu bigbítu a mám pocit, že jsme si to docela užili, lidi byli v pohodě, tak stopade tam bylo, takže žádná křeč.

23. srpna 2013 - Milkovice, Kozí mejdan

Včera jsme hráli v Milkovicích u Standy Pence na Kozím mejdanu. To je taková specifická akce, kdo nezažil, bude kroutit hlavou, ale to je prostě pět dní různejch hudebních, divadelních a jinejch produkcí nonstop na dvou scénách, z čehož jedna je valník mezi dvěma traktorama z roku 1947 a druhá je chlév, kde bydlí kozy a kterej se vyčistí, aby se tam dalo chodit bez holinek a hraje se tam. Je fakt, že vloni jsem to viděl, letos to bylo v přípravě. No a nějakej rozpis kdo v kolik bude hrát, tak to neexistuje. Tam prostě hraje ten, kdo se na to podium dostane dřív a ustojí nájezdy ostatních umělců, kteří by chtěli máničkám předvest, co umí. Jelikož jsme přijeli hrát a ne objímat stromy a válet se v seně s ůsměvem ve tváři, po devátý jsme hudebníkům na podiu sdělili, že hrají, ač jim samotným to ve stavu, v jakém jsou, nepřipadá, asi hodinu a třičtvrtě a pořád tutéž píseň a protože to nevypadá, že by nás obohatili něčím novým, můžou klidně euforizovat na pláních kolem, ale z podia ať zmizej. Jeden hudebník nějak nezaznamenal změnu na podiu a chvilku to vypadalo, že bude hrát s náma, ale protože jsme tam měli s sebou našeho managera pro Ml. Boleslav a okolí, Pepu Sudeta s kámošema motorkářema, který fakt nevypadali na to, že by chtěli ty žalmy poslouchat, spokojil se s funkcí držiče Jardového komba a po produkci i nosiče Jardového komba. Ono totiž valníkové podium bylo trochu nestabilní a celkově to vypadalo, že jedeme po moři a trochu se zvedají vlny. Vzhledem k tomu, že tam přijel i Razítko se čtyřmi teenagery, kteří chtěli vidět a slyšet něco, co znají z CDčka, zahráli jsme kromě tý pomalý věci to CD celé a navrch asi osm věcí a přídavek jsme dali „Take it Easy“ z Půlnočního rebela, takže jsme tam rozskotačili docela slušnej počet lidí, kterejch jsem si dřív nevšiml, protože se tam povalovali po zemi a tak. Zvukař byl docela dobrej (teda aspoň to tvrdili lidi, protože já neslyšel kromě kytary vůbec nic). Jeden reflektor namířenej nějak neurčitě taky moc nepomáhal a což o to, já hraju po paměti, tedy vím, že tam nějaký bubny v tý tmě jsou, ale chlapci s kytarama na krku měli trošku problém. Půlton sem, půlton tam, no občas to bylo dost hustý, nicméně pod dozorem webového operátora pro kozy a spojení se sítí jste to snad mohli někteří i vidět, pokud jste si našli www.kozitelevize.cz nebo tak nějak. No a pak už jen Bráník a Gambrinus (ten Krakonoš se fakt nedal, tak mě zachránil Tomáš Razítko a dovezl mi normální pivo) a kozy a máničky a kozy a underground atd.

Áda Vitáček

Fotografie z Kozího mejdanu naleznete na našem Facebooku!

Opět pro vás máme souhrn z uplynulých koncertů pohledem samotného Ády. Dozvíte se, jak probíhaly koncerty v Bakově a v Dalečíně. Navíc přikládáme také letní rozpis koncertů, který průběžně aktualizujeme.

Bakov

"Mám rád motorkářské akce. Za prvé to jsou lidi, který držej slovo, což je pro spoustu lidí normální. Ale pro lidi, který pořádají koncerty, festy a tak dále, to vždycky normální není, což jsem zjistil poté, co mě na jaře jeden pořadatel pozval hrát na konci léta na fest a před týdnem jsem se dozvěděl z plakátu, že fakt ne všichni jsou schopní dostát tomu, co nabídnou. Tohle se ale netýká motorkářů. No a další věc je, že tam vládne vždycky taková pohoda, soudržnost a přáteství, že je mi líto, že nemám motocykl. Dobrý pivo, dobrý jídlo, to je asi základ a tady to platilo doslova. Nevím, jak se jmenovali ty partičky, co hrály před i po nás, ale nějak mi splynuly v jednu, a z té si nemohu vzpomenout na nic. Zvukař byl sice pomalejší, ale zvuk byl hodně v pohodě. Jen asi nevěděl, co to znamená věta: "Dej do hajzlu ten delay ze zpěvu, prosím!" Dali jsme klasickej program, tedy skoro celý CD plus pár věcí navíc, takže asi hodinu hraní. Motorkáři se zahřívají pozvolna a čím víc tmy, tím se víc odvazujou. Ale byli v pohodě. Asi se jim to líbilo, protože nás pozvali i na další ročník a to bude asi větší mazec, protože slavěj kulatiny, tedy deset let v sedle. Docela se na tu smršť těším.

P.S. A tak velký panáky Jima Beama jsem ještě v životě v putyce nedostal."

Dalečín

"Dalečín je daleko. To je fakt. V pátek jsme opět podcenili provoz v Praze, takže jsme se vymotali ze City po různejch zkratkách přes Pitkovice a podobný prdele asi za hodinu a půl a Bob cítil, že skluz je třeba dohnat. No na dálnici to nevadilo, ale na Vysočině se prohánět po okreskách stodvacítkou a přibrzdit na osmdesát v zatáčce, to už není prdel. Je fakt, že se mě snažil uklidnit tím, že to tady zná jako svý boty, což mě ale moc neuklidní, obzvlášť poté, co jsme pravou stranou zatáčku vzali lehce v příkopu. Ale abych nepůsobil jako posera, dělal jsem, že to nevidím, ale brzdil jsem nohama do podlahy jako zběsilej. Nicméně Bob měl fakt "myšáka" pod kontrolou a dorazili jsme ok. Dali jsme pivo, flákotu a hodili řeč s místníma klukama, co hráli před náma. Tak jsem se dozvěděl, že existuje ska-punk, bubeník mi zahlásil, že hraje hrozně nahlas, když viděl double pedal, tak mě informoval, že ho taky měl, ale že už ho nepotřebuje, protože to teď dává jednou nohou, pak jsem hledal šrouby na zajištění činelů, ale ty tam neměl, protože mu vadili. No a finále bylo, když jsem objevil v kopáku nacpanou peřinu, takže to nehrálo, ani kdybych do toho bušil kladivem. Nu což, jsme punkeři, dáme to na cokoliv, necháme to na zvukaři. A naštěstí tenhle byl schopnej a něco z toho lezlo. Akce jako taková byla v klidu, slyšeli jsme se a na to, že jsme hráli v zastávce autobusu, která se nějak ocitla u hřište na tennis, takže se to tam všechno mlátilo a točilo jako bumerang, jsme to odehráli v klidu. Je znát, že hrajeme poměrně často, protože si to sedá víc a víc a i celkově to hraní působí sehraněji a já, ačkoliv jsem dost kritickej ke všem kiksům, co slyším (a že je slyším všechny), mám pořád míň co chlapcům vytýkat. A to je skvělý. Po hraní klasicky jedno, max dvě piva a spát. To mi bylo doporučeno, abych říkal. Protože prý působíme jako parta opilců. No já na to mám svůj názor a nehodlám o něm diskutovat s kýmkoliv. Ať si dělá kdo chce, co chce, ať se třeba staví na uši, mně je to fuk, ale na pódiu musí předvést stoprocentní výkon. To je pro mě směrodatné. Máte někdo jiný pohled? Tak si ho nechte a mně vlezte na záda. Nikdo nemůže říct, že by kdokoliv z mého bandu odflákl koncert z důvodu indispozice způsobené alkoholem či jinými prostředky. Vždycky na plno a z maximálním nasazením. A to je to, co by mělo všechny zajímat. To, co děláme pak, do toho je všem šťouralům kulový. Takže Vám nebudu popisovat akci po hraní, ale bylo to výživné!"

KONCERTY - LÉTO 2013

so 27. 7. 2013 - Brocno (Pivní slavnosti) POZOR! ZRUŠENO!

so 10. 8. 2013 - Nežichov (Agrofest)

so 17. 8. 2013 - Tuháň (festival Rock fest Tuháň - IV. ročník)

so 21. 9. 2013 - Praha, Modrá Vopice (SKA-PUNK NIGHT)

A.V. Band má za sebou jarní část turné k nové desce Já se z toho nepo.eru, která vyšla letos v lednu. Kapela absolvovala tuhle koncertní šňůru s legendárním kytaristou Milošem Dodo Doležalem. Jak to probíhalo? Vše sesumíroval bubeník Áda Vitáček.

"Máme za sebou jarní část turné s Milošem Dodo Doležalem a jeho bandem k desce Já se z toho nepo.eru, a tak se to  pokusím nějak shrnout a zhodnotit. Na začátku se to zdálo jednoduchý. Přijedeme, odehrajeme a odjedeme. No ale realita je jiná. Kdo si myslí, že to tak je, je blázen. Muzikanti to nemají lehký. Tak třeba cesta z Prahy do Uherského Brodu je cca tři hodiny jízdy autem. Hrajete-li od 21h, znamená to, že je potřeba být na místě tak dvě hodiny před. Tedy v 16h vyjíždět. A když je pátek a uzavřenej jeden pruh na okruhu, pak zácpa u Průhonic, bouračka u Mirošovic a do toho ještě předjíždějící se kamiony minimálně v 80 km rychlosti, tak je téměř stoprocentní, že přijedete pozdě. Což je trochu problém, protože Miloš, kterej všude přijel až po nás, je tady pochopitelně dřív a dává nám to sežrat. V dobrém, ale i tak si pak říkám, že příště fakt pojedeme už ve dvě. Ono totiž stavění aparátu, nošení ho do sálu a celková příprava hraní je docela dost práce, a protože je Dodo perfekcionista, musí být všechno tak, jak "šéf" řekne. Takže hned na prvním kšeftě v Jindřichově Hradci jsem už věděl, že na pódiu nesmí být nic. To jsem pochopil poté, když jsem slyšel: "Kurva, co tady dělá to kombo a ty ostatní věci? Pankáči, dej si to někam do hajzlu!" Pochopitelně jsem pak pochopil proč. On totiž Dodo je zvyklej na svůj zvuk, svoje zesilovače a svý věci s tím spojený, a tak má celkem jasno, co má kde bejt. Není to proto, že by byl namistrovanej, ale proto, protože svoje věci zná, má je odzkoušený a ví, jak hrajou. On by řekl: "No, protože hrajou, kurva, nejlíp!" Tady odtud se pak následně odvíjí celý další dění. Miloš totiž chce lidem dát zážitek, kterej si budou pamatovat se vším všudy. Takže cokoliv, co by to mohlo narušit, se nedělá. Pro mě z toho vypynulo, že jsem musel říct Bobovi, ať si to brko smotne až po hraní a já si pak sypal popel na hlavu, že jsem se s kámošem Jimem Beamem přátelil víc, než je zdrávo, byť po produkci, ale v situaci,kdy jsem měl být při smyslech. Pro mé chlapce, zvyklé bohémskému stylu hraní, je to trochu sprcha a pro mne připomenutí toho kolotoče hraní kdysi s Plexis a uvědomění si těch dřív běžnejch věcí. Vzhledem k tomu, že koncert od koncertu Dodo nadával míň, znamená to, že jsme to pak už dávali v pohodě.

Playlist se na všech koncertech skládal z nového CD, plus dvě tři věci jiné. Něco jiného je ovšem pak hrát věci z desky naživo a navíc před muzikanty, kteří ji natáčeli a navíc jsou oba vynikajíci (pozn.: myšleni pánové Miloš a Miloš junior). Takže před začátkem turné jsme museli upravit aranže pro jednu kytaru, byť na desce jsou dvě, tři a víc, stejně tak i s basovou linkou, která se po Juniorovi dá zahrát velice nesnadně, pokud to řeknu mírně. Ale páni kytaristé to zvládli a myslím, že jsem zaslechl hovor Doda s Jardou s tím, že Jarda ty riffy zmákl dobře. To je fajn slyšet. Pavel Slechan je Milošův bubeník a my jsme spolu vlastně tvořili samostatnou jednotku, protože ostatní muzikanti si z nás, bubeníků neustále dělají legraci a tak držíme při sobě. Pavel je bubeník, kterej má razantní úder, o čemž svědčí všechny prásklé crash činely. Hi-hat přežil jen spodní díl a to hraje na Paiste Rude series, což nejsou nejměkčí plechy. No a pak je docela zajímavý ho pozorovat při zvučení, když mu Miloš hlásí: "Kurva, Slechoši, přestaň hrát jako jazzman a dej groove třeba od AC/DC."

Taky je úžasný sledovat, jak mají různý kluby připravený zázemí pro kapely. Třeba Jihlava nebo Mašůvky – skvělý. Šatna, občerstvení – luxus. V Čechách to tak slavný nebylo, holt se máme od moraváků pořád co učit.

Úplně jsem zapoměl na Dodovo hraní s Pražským výběrem, protože to vlastně proběhlo v době, kdy jsme s ním jezdili my. V Praze na Výstavišti jsem se byl podívat coby Milošův "kytarový technik" ještě s Jardou Prchalem, kytaristou, kámošem, kulakem a pořadatelem Agrofestu. Nutno přiznat, že jsem neodnesl ani strunu, ale to je dané tím, že si Dodo nenechá do těchhle věcí strkat cizí ruce, což u těch mých docela chápu. Ale já jsem si vlastně splnil jeden ze svých snů. Landa chce jezdit na žralokovi, bejt do čtvrtýho místa ve světovém poháru rallye, bejt Van Damme a s Olomoucí pod jeho motivačním tréninkem vyhrát ligu. Kdežto já jsem chtěl vydat desku, což jsem si splnil asi sedmkrát, vidět naživo Ringo Starra a Jirku Hrubeše, což tímto koncertem mám taky za sebou, a projít se po přechodu na Abbey Road. To je společnej cíl s KaPrem (pozn.: kapelním grafikem a fotografem), kterej máme před sebou a snad to ještě dáme. Já Jirku Hrubeše vlastně viděl už někdy v roce 1984 se Žlutým psem v Lucerně, ale nebylo to ono. To až teď s Výběrem... Takovou parádu jsem fakt už dlouho neviděl. V porovnání s Kryšpínem, kterej je technicky zdatnější, se tohle najednou začalo houpat, dejchat a bylo vidět, že to hraje člověk, kterej ty groovy vymejšlel. Dodo hrál dvě věci - Tatrmana a Sbal si to svý ráno. Obě jsou z dob, kdy jsem se s ním poznal já (nebo chvilku před tím, než jsme se poznali), tedy 88 rok, kdy s Výběrem hrál. A musím říct, že kdyby takovej sound byl tehdy, dal by se Výběr srovnávat s jakoukoliv kapelou na světě. Všechno bylo čitelný, Miloš byl slyšet, Pavlíček mu dal prostor, fakt jsem si to užil. On vlastně celej Výběr hrál skvěle, Čok táhnul celej koncert, pomáhal Kratochvílový se zpěvem, když se rytmicky někde zapoměla a figury unisono hraný s kytarou a klávesama dával v pohodě. Kocáb je prostě dobrej. Povídal mi Dodo, že Ringo Čech hlásil, že dneska mají lidi možnost vidět to nejlepší z českýho bigbeatu na jednom pódiu a v tu chvíli mi to připadalo jako velká pravda. Tak tolik k Výběru s Dodem. A ani po hraní jsem Dodovi moc nepomohl, protože jsem měl diskusi s pořadateli, ale Jarda mě zastoupil.

To by tak asi bylo všechno k té první části našeho hraní s metlošema. Paradoxně musím přiznat, že se mi daleko líp hraje jako punkerovi s metalovou partou a vůbec nemám trauma z toho, jestli bude Dodo lepší než my, jako měly nějaký kapely. Spíš naopak, ono je to jedno s druhým. Pořád se je co učit a stačí se dívat na někoho, kdo to má zmáklý a zkusit si vzít to nejlepší. A je to asi vzájemný, ani Dodo není bezchybnej a na oprávněnou kritiku reaguje jako profík a podruhý to už neudělá. Mluvím z vlastní zkušenosti. Takže žádnej namistrovanej frajer to fakt není. Je dobrej, ale není to debil.

Málem bych zapoměl napsat něco o Bohym, tedy Vláďovi Boháčkovi, kterej je hlavní zpěvák A.V. Bandu. To je asi to nejtěžší zpívat něco, co nazpívali tři různý hlasy před ním a on to musí dát všechno. No ale dává to po svém a i když na prvním koncertě s Milošem prudil, že bez odposlechu do ucha prostě zpívat nemůže, nakonec to dal taky. On mu Dodo totiž zahlásil: "Ty vole, Bohy, tohle je rock and roll, zvykej si!" A nevím, jestli je to pochvala, ale po koncertě v Uherském Brodě za mnou přišel nějakej týpek a povídá: "Vy ale nehrajete čistej punk-rock, že jo? To je kus punku, kus metalu, kus hard rocku a v první chvíli jsem měl pocit, že slyším jakoby hlas Izzyho Izaiáše." (to je zpěvák z kapely Doga, snad jsem to jméno nezkurvil) Asi to myslel vážně. No Dogu kvůli tomu poslouchat nezačnu, ale jestli ten příměr Bohymu jako kompliment nevadí, proč ne?

A to už je fuck všechno, takže jak by řekl Miloš Jr.: "ROCK ON!"

A.V.