Sixth Dimension thrash-metal / Most

Další borec na pokec ano lamač dívčích srdcí ,ale i hledač geocachingu a kytarista SIXTH  Filip Bombo Skoumal !!!!!!!!

Již brzy !!!

A to doslova, protože takto se jmenuje vynikající Berounský klub. Byl pátek 20.11.2015 a my vyrážíme kolem sedmnácté hodiny z Mostu. Nevalné počasí nám moc nepřálo, celou cestu až do Berouna pršelo a menší zdržení před Prahou kvůli opravě dálnice jsme přežili docela v pohodě. Začátek akce, který byl naplánován na dvacátou hodinu se protáhl o pár minut, než bylo vše připraveno. Čekalo se, jestli nedorazí ještě pár metalových nadšenců a mohlo se začít.

O úvod se postarali metaloví Imseti z Prahy, kteří měli velkou podporu pod pódiem hlavně z řad fanynek, které dávaly najevo svou přízeň skoro po celou dobu jejich koncertu. Na můj vkus trochu pomalá kapela, ale pár songů zaznělo i v rychlejším tempu. Celkově skvěle odvedená práce a osazenstvo klubu se skvěle bavilo.

Druhé pořadí obsazují mostecko-tepličtí thrasheři Sixth Dimension. Přestavba podia zabrala nějakou tu minutku, menší zvukovka a mohlo se jít na věc. Poslední naplánované veřejné vystoupení kapely v tomto roce, ale "Nikdy neříkej nikdy", protože do konce roku je ještě pár volných víkendů a co kdyby se naskytla nějaká ta nabídka, co se neodmítá. No uvidíme, jak se vše vyvrbí. (Jinak z naší strany ukončíme tuto sezónu v sobotu 12.12.2015 posezením v restauraci VoKo, tak kdo bude chtít z našich fanoušků dorazit a přidat se k nám budeme tam.) Vystoupení nabralo obrátky po Intru a songu Černá díra, které je už i k vidění na síti. Tento koncert si chlapi vysloveně užívají. Výkony všech členů byly perfektní a pohyb na pódiu i pod pódiem se spojil v jeden. Nato, že v klubu bylo jen asi deset platících diváků plus další příznivci obou kapel, kteří přijeli podpořit své oblíbence, takže dohromady jich mohlo být asi tak kolem třiceti si vystoupení našich chlapců si velice užívali.

Poslední kapelou byli opět pražáci Dying Behind. Jejich set rozjeli pěkně zostra a rychle. Thrash - death, co kluci valí byl příjemným ukončením večera a celé akce samotné. Přidávalo se a přidávalo se. Vydařený večer, který se velmi povedl. Co dodat závěrem, ať je mnohem více takovýchto akcí, ale hlavně lidi choďte na ně!

Na velký akce velkých jmen, co mají v rádiích rádoby velké hity, se hrnou všichni, i ti, co tuhle muziku nesledují, natož poslouchají. Ale nezapomínejme odkud tahle hudba vzešla, z undergroundu a to jsme my.

Dave

Ahoj Johnnies řekni nám jak si se dostal do SIXTH a jak těžký - lehký je dělat manažera ????

Ahoj, s klukama ze Sixth - Buchym a Špirdou -  jsem se seznámil ve školce v roce 2008, před tím jsem jen většinou večer cestou z práce, z autobusu občas zvědavě poslouchal pod oknem zkušebny u Sputniku.

Někdy později v roce 2008 nebo z jara 2009  jsme se pak s Buchym sešli u piva na zahrádce "U Marinka" a bavili se o kapele a mně napadlo zkusit pomoc zorganizovat nějaké koncerty, hlavně pak v Německu a výměny s německými kapelami, protože mi připadlo, že kluci a jejich tvorba jsou dost nadprůměrní a zasloužili by si větší záběr.

Což se podařilo a od té doby jsem byl nazýván manažerem.

Pak, během velkého přerodu kapely v roce 2011 mi Buchy volal, jestli bych nevzal ještě post basáka - tím se mi splnil jeden ze životních snů - hrát v kapele.

Dělat manažera týhle bandě je sakra těžký :), hodně často jsem na věci sám, i když nás třeba na koncert jede 7, ale já pak sám všecko na místě obíhám a zařizuju, když kluci jen tak stojí anebo i během nošení aparátu....ale je to jako v rodině, někdy to jde lehce, někdy někdo nepsolouchá, neví, dost často kluci pozdě reagují na věci, které je potřeba řešit a rozhodnout.

Občas hledám jestli má pro všechny naše snažení ještě smysl anebo jestli to dělám z vlastní motivace?

Nejtěžší na tom je, že musíme sladit termíny s prací, povinnostmi jinde a šichtama, tam občas zamrzí, že musíme odmítnout něco, co nám konečně někdo nabídne. Smutné taky je, že třeba doma v Mostě hrajeme v podstatě jen na akcích, které si sami uspořádáme, spolupráce s ostatními promotéry moc nefunguje (s výjimkou Slávy Valvody a Ivana Kněžka).

Jo a za to úsilí při přípravě koncertů, zajištění dopravy, dalších kapel a třeba ubytování nebo občerstvení by tedy mohlo aspoň chodit víc lidí.

Mně to organizování ale celkem baví - protože to je vždy postup s nějakým výsledkem.Je to o tom spojovat si věci dohromady a je radost, když to pak klapne, cesta vyjde dobře, vidíme nová místa, jsme spolu jako parta a když ještě fakt přijdou lidi....

Co říkáš na dnešní metalovou scénu a fanoušky na koncertech ???

No jak říkám, fanoušků by mohlo být víc, ale jsem vždy vděčný za ty kteří vůbec přijdou - díky jim, za to že nás podpoří svou přítomností. Proto to děláme, necheme hrát ve zkušebně sami pro sebe.

Složení fanoušků je pestré, pořád mne překvapuje, kolik chodí na metal i naše koncerty žen (když fanoušci přijdou). 

Velký dík také patří těm věrným, kteří nelení vyrauzit za námi i mimo Most - Karlovi, Jarinovi, Vlčákovi a s nimi Moly a Ladě....a v neposlední řadě i Martinovi a Mirce Špačků.

Myslím, že metalová scéna má několik, řekněme úrovní - od velkých festů, kde hrají známá a světová jména, které odtahují nejvíc fanoušků - hlavně těch, co pak poslouchají doma jen nahrávky a nejdou za živým hraním, přes ty české "tancovačky" se Škworem, Dogou a Harlejem, Dymytry kam chodí masa a co už možná ani moc metal není - kapelami co jsou na každém rádoby festu v Čechách, až po několik pater undergroundu, kam patříme i my a kde se i tak najdou někteří, co ještě kastují mezi touhle partou, kdo je lepší a kdo horší, což je úplná blbost, všichni to děláme v rámci svých možností amatérsky a podle toho jakou hudbu chceme předvádět.

Jinak mám rád ty novější americké thrashové kapely, i když jsou si hodně podobné, ale pár přeci jen vyčnívá - Havok, Lazarus AD. K tomu vyhcází desky od těch tradičních part a je to dost nátřesk, usledovat všechno. Některé party se vyvíjejí ve zvuku i stylu - třeba In Flames, tam je to dobře vidět, i Trivium.

Na české scéně vyhledávám spíš kapely našeho ražení, kluky kteří to dělají od srdce - většinou jsou tam dobří muzikanti a zasluhuijí pozornost.

Vaše koncerty se hrají i za hranicema máš nějakou metu, kterou chcete dosáhnout ???

Rád bych hrál v Anglii - protože to tam mám rád,( jednou jsme měli tu možnost, ale bylo to komplet na vlastní náklady - bez ubytování, jídla a peněz na cestu, tak z toho logicky sešlo) nebo Skandinávii.

Přál bych si zahrát na nějakém zahraničním festiválku - klidně i menším a nebo na malé stage na MetalDays ve Slovinsku nebo na Wackenu.

Nedělám si iluze, že by se nám povedlo hrát na velké stage v hlavním čase :), ale třeba v sobotu v poledne na bočním podiu by bylo fajn. 

Z met, které mohu ovlivnit plánuji nějakou výpravu na Slovensko za výměnu s pár kapelami. Zkoušel jsem Polsko, čekám, co se vrátí.

Občas někdo slíbí i jiná místa - Rakousko, Lichtenštejnsko a tak, ale nikdy to zatím nedopadlo.

Hudba je určitě tvůj koníček jak reaguje tvá rodina - přátele - okolí ???

Rodina mne v tom podporuje, moje žena Jana ví, že to byl vždy můj sen. Neříkám, že je to pro ni snadné, když pak o víkendech mizím, ale snažím se to vždy rodině vykompenzovat. Syn si nás pouští na tabletu...a dcera má vydařenou fotku ze školky, kde se tváří a ukazuje parhoáče, jak viděla na našich fotkách :)

Navíc mám už nakoupené vybavení se kterým jsem spokojený a utrácím jen za struny, trsátka a kabely, takže krom podpory koncertů , merche a vydávání desek, rodinný ropzpočet už moc nezatěžuji :)

Přátelé... no zjišťuji, že většina z nich je stejně kolem kapely nebo rovnou v ní a ostatní to respektují a snaží se přijít podpořit. Vždycky je to trochu šok pro moje pracovní prostředí, v rolích, které jsme pracovně zastával a zastávám, se hraní v metalové kapele moc nepředpokládá :) a to mne na tom baví ještě víc.

K tomu patří i to, že i když třeba kolegové metal nepsolouchají tak většinou přijdou a pak jsou překvapeni, že živý koncert s atmosférou a nábojem je mnohem přijatelnější než nahrávka a nějakou cestu k žánru jim to ukáže.

Z rodiny mne ještě mrzí, že táta bohužel nikdy nebude moci  přijít na náš koncert, nebo už ani neslyšel naši nahrávku, zajímalo by mne co by na to říkal. Ale máma nás podpořila svou účastí na soutěži, stejně jak brácha. Do mojí rodiny patří samozřejmě také Strolení a bez jejich podpory bychom se mockrát nedostali nikam, navíc Dave je v podstatě nehrající člen kapely a Verča jezdí s námi :). A můj tchán Ferda je náš tajný skoro fanoušek - bedlivě nás sleduje na bandzone a čte naše "dobrodružství", příspěvky z koncertů i plány a to mne vždy potěší :)

Na závěr  jaká je budoucnost SIXTH DIMENSION ???

No to bych rád věděl taky :)

Já doufám, že ještě chvíli vydržíme s tím co děláme, než se shodneme na nějakém odklonu, tak za 10 let.

Nicméně určitě vydáme na jaře 2016 naše EP, k němu budou pravá metalová trika s obrázkem obalu a budeme hrát mezi lidmi aspoň tolik jako dosud.

Budeme dělat dva křesty - jeden v Mostě 11.3. a 2.4. v Lipsku, oboje na našich takřka domovských scénách - V+V rock Bar a Bandhaus.

Máme také už plány na volné víkendy zhruba do konce dubna 2016, další termíny pak sladíme a doplníme.

Snad se nám podaří vydolovat i nové nápady na nové skladby a třeba se povede splnit něco z cest zase kus dál nebo do míst v ČR, kde jsme ještě nehráli - východní Čechy, Severní Morava.

------------------------------------------------------
Jídlo -- Když je dobře ochucené a z dobrých surovin, sem s ním. Ale musím se krotit, jídlo je můj velký koníček, rád dobře jím, ale nechci se vrátit na 100 kg :). Navíc sám rád vařím.

Mám rád dobrou českou kuchyni - klasiky (ale smažené jen velmi zřídka,radši skutečná jídla) jen se omluvím z koprovky  a králíků, italskou a asijskou, rád si dám burger z dobrého masa - ne moc prefabrikáty a rád jím v Německu :), zbožňuju pálivou indickou kuchyni.

A cesta z koncertu bez bagety nebo sendviče na pumpě by byla naprosto neúplná a byla by to půllka zážitku; to se musí, jak říká Buchy, že říká  Hanka Zagorová, a já se na to vždy těším.

 
Pití -- čístá čerstvá voda, káva (opravdové espresso, to maličké), dobrý silný černý čaj (Yorkshire), občas dobré víno, semtam whisky nebo rum ( to ale opravdu hodně zřídka), suchý dobrý cider a moc rád mám pivo, nejlépe lokální,malé pivovary. To pak když chutná,tak je těžké najít konec :)

Muzika -- Neumím si představit, že bych mohl žít bez ní. Poslouchám široký rozsah, hlavně podle nálady. Poslouchám ale hlavně hudbu, ve které se musí umět hrát. Úplně mne míjí techno, trance a hip hop a takvéhle podobné směry. Neodsuzuju je, jen  mne osobně nebaví.

Nemá asi smysl vyjmenovávat tady všechny kapely, které se mi líbí, to by byl skoro nekonečný seznam (můžete si prohlédnout moji vestu tam je kus toho seznamu našitý :)), musí mne to, ale vždy něčím osolovit a být výjímečné, mít svůj "ksicht" a náboj.

Ze žánrů tedy poslouchám logicky metal, hlavně thrash, death - spíše tu melodickou odnož, speed, heavy a power (pár kapel) a nevyhledávám black metal, nějak se nesrovnávám se satanským klišé a muzika mne příliš nebere za srdce. K tomu samozřejmě rockovou a hardrockovu klasiku, na jejím pomylsném čele pro mne stojí ZZ Top. Od toho se odvíjí i to, že mám rád dobře zahrané blues a malinko srozumitelného jazzu (kde je pořád poznat skladba ne jen vlny not), z nostalgie nějaká ta popárna ze 60-80 let, devadesátky mne minuly.

A relativně často a rád poslouchám klasickou (divně nazývanou vážnou, i když tak v začátku nebyla míněna) hudbu - Čajkovského, Bacha. Beethovena, Rossiniho, Dvořáka - spíše ale instrumentální skladby, operu ne....

Vyrostl jsem na Rock N Rollu a rockabilly 50 -60 let a k tomu se vždy rád vrátím. A dobrý punk :) 

Sleduji basisty a basistky, workshopy,rozhovory, videa a nahrávky - učím se - odkoukávám techniky, nápady na harmonie a postupy, práci se zbytkem kapely. Doufám z toho pohledu, že u nás bude k vidění film o Jaco Pastoriusovi, kterého hodně basistů považuje za vrchol, já sám nevím, ale rád bych to viděl, abych se v názoru posunul. Mimochodem je to film na kterém se velkou měrou podílel Robert Trujilo, současný basák Metallicy, který je Pastoriův velký obdivovatel. Moje basové vzory jsou k Robertovi ještě třeba Frank Bello z Anthrax, John Deacon z Queen,Dusty Hill (ZZ), Milan Broum, Nathan East, Peter Iwers (In Flames ), Sharlle D Angelo (Arch Enemy), Markus Grosskopf (Helloween), D.D. Verni z Overkill,Steve Harris (IM),  ... a další kolegové z kapel, které poslouchám, ode všech se dá něco naučit, pochytit. Obrovský zážitek byl osobní setkání a možnost povídat si právě s Frankem Bellem před, během a po jeho pražském workshopu.

Co se týká hraní na basu, tak mne moc neoslovují dlouhá basová sóla, preferuji osobně spíš roli basy ve spodku - groove, aby to frčelo, s občasnou drobnou vyhrávkou nebo ozdobou.

Mám z minulosti i pár oblíbených kytaristů a jsem rád, že se objevila možnost vidět Bena Granfelta naživo tady v Mostě, jeho sleduji přes 20 let, byl to výborný zážitek lidsky i muzikantsky, škoda jen, že na něj přišlo stejně lidí jako na nás :). Krom toho měl s sebou i skvělé spoluhráče, s basákem Johnem Vihervou jsme přátelé.

Sex -- Děkuju za optání, orientace výrazně standardní :)  .... chtěl bych...pamatuji si, že to bývalo fajn ...

Droga -- No ta káva :), hudba, alkohol, majonéza .... :)  ale jinak s výjimkou dýmkového tabáku jednou za čas se ostatním, těm opravdovým drogám stále vyhýbám a doufám, že i nadále budu.