Tvorba naší nové RAiNí placky "Cesty za sny" měla vcelku zajímavý průběh, tak sem se rozhodl tady blognout pár řádek o zákulisí jejího vzniku.

Jelikož ani jeden z nás nemá příliš volného času nazbyt, volba systému nahrávání byla jasná, použili jsme náš osvědčený koncept nahrávání všech nástrojů dohromady, který jsme modifikovali záznamem všech nástrojů odděleně, aby jsme si mohli pohrát s finálním mixem a dotočit dodatečně zpěv včetně dalších kytar, které nebylo možno vzhledem k překrývání partů do základních stop nahrát.

Na vlastní nahrávání jsme si vyhradili dva dny v Novoměstském kině, což by bylo nejvíce v naší historii. Ráno jsme natahali všechny naše cajky (viz.foto). Narozdíl od jiných, my přeslechy rádi, takže jsme vše osadili haldou kondenzátorových mikrofónů, propojili s předzesilovači mixpultu (bez korekcí) a odtud directouty do externí zvukárny. Bohužel naše dvanáctistopé narávací zařízení odmítalo komunikovat s počítačem (problém s datovým tokem v rozlišení 96kHz  24bit), jak přes Firewire tak pře USB, takže jsme den a půl rekonfigurovali a rekonfigurovali a přeinstalovávali, až jsme nakonec museli sehnat jiné PC, na kterém se už záznam podařilo rozběhat. Přestože nám zbývalo nějakých 5 hodin do odjezdu na koncert, rozhodli jsme se nakonec vše nahrát podle plánu, akorát jsme museli omezit rozsah na tzv. 3 dobré (tři varianty nahrávky, kde si všichni myslí, že to moc nezmastili :)) od každé skladby.

Po asi měsíčním "uležení" jsme se odhodlali k poslechu, bylo zhodnoceno, že to zas až takovej průšvih není, a že to tedy zkusíme dotánout do vítězného konce. Tady se dostávám k dalšímu unikátu naší nahrávky, počítač jsme degradovali pouze na úroveň vícestopého "kotoučáku", na kterém jsme prováděli pouze záznam a střih. Korekční úpravy, efektování a vlastní mix probíhali na analogovém mixážním pultu. Pro nahrávání dalších partů bylo třeba provést hrubý stereofoní mix nahraných stop, a poté jsme se vydali opět do Nového Města nahrávat tentokrát zpěvy, což zabralo jedno zasněžené odpoledne. V pohodě domova následovalo dotočení několika efektových kytar a pár sólíček na 20w "maršálka" a pak začal boj největší, finální mix.

Nejdřív jsme se museli porvat s dvanácti výstupy zvukovky a sedmnácti nahranými stopami, to bylo záhy vyřešeno smícháním bicích ze sedmi stop do sterea. Další boj byl s volbou efektů, kompresory dbx a Drawmer byly nakonec použity pouze na basu a zpěv, hally a "plejty" na bicí dodala osvědčená mašina firmy Lexicon, a na delaye byl použit soudobý klon páskového lampového Echoplexu. Vyzkoušeli jsme si i pár vychytávek používaných při analogovém nahrávání, ze kterých jsme nejvíce využili oblíbenou Beatlesáckou fintu se zpožďováním doublovaných stop (v našem případě u kytar). Konečnou mixáž jsme provedli asi ve čtyřech verzích od každé skladby, než byla vybrána konečná varianta.

Asi jako všichni, kdo si někdy zkusili něco podobného, mám cca. metrový seznam toho co bych udělal jinak, ale i tak je to podle mne to nejlepší, co se nám podařilo s RAiNem stvořit. Doufám, že se deska bude líbit i Vám.  

Tom